Proč se cymbidia doporučují pokročilým pěstitelům orchidejí
16. 11. 2020K rodu orchidejí Cymbidium patří velkokvěté hybridy, kterým zejména vyhovuje chladné či temperované prostředí. Připomeňme si i další nároky těchto rostlin na pěstitelskou péči.
Orchidej s modrými květy bývala něčím velmi zvláštním, nedostupným. Skoro se až nechtělo věřit, že něco takového skutečně existuje.
Trh je mocný a technologie si poradí s kdečím, protože lidé nechtějí snít, ale chtějí mít. A tak se legendární orchidej jménem Vanda coerulea z přírody dostala do zajetí šlechtitelů a poté do laboratoří a skleněných lahví ve sterilním prostředí.
Její potomstvo geneticky upravené pro snadné pěstování bylo statisíckrát vyprodukováno v thajských množírnách, odvezeno v kontejnerech na studený evropský kontinent a dodáno na obchodní pulty. A tak si dnes může jednu z nejkrásnějších květin koupit každý. Jen to tajemství okolo ní už vymizelo.
Rostou v tropické a subtropické Asii od Indie po severní Austrálii včetně mnoha ostrovů. Celkem je známo asi 60 druhů. Jsou to většinou epifyty na stromech. Často ale rostou na skalách, kamenitých stráních a horských skalnatých svazích.
V přírodě obsazují velmi rozmanité biotopy od horkých a vlhkých nížin až po vysoké hory, kde se teploty pohybují jen několik stupňů nad bodem mrazu. Většina druhů je silně světlomilných.
Vandy mají hustě olistěné, přímé, málokdy větvené stonky se silnými kořeny na bázi. Kožovité listy uspořádané do dvouřadého vějíře bývají úzce jazykovité, příčně částečně složené podél střední žilky do širokého V a na konci vykrojené nebo trojzubé.
Některé druhy jsou drobné, jiné dorůstají značné mohutnosti. Květenství je hrozen vyrůstající z paždí listů a květy bývají značně trvanlivé.
Obdivovaná, modře kvetoucí orchidej roste v severovýchodní Indii, Myanmaru, horském Thajsku a jižní Číně v nadmořské výšce 800–1700 m na zakrslých dubech nebo kmenech stromů v řídkých světlých lesích.
Rostlina nebývá vysoká ani 20 cm, listy jsou zhruba stejně dlouhé, květenství však dosahuje i přes 0,5 m a průměr květů bývá asi 10 cm.
Je citlivá a v prodeji bývá jen velmi vzácně. Větší a mohutnější modře kvetoucí rostliny s dlouhými listy, které se prodávají v květinářstvích nebo na výstavách, jsou různí šlechtění kříženci.
Je pravým opakem Vanda coerulea. Jedná se o často pěstovaný, mohutný a silně teplomilný druh se stonkem až dvoumetrovým, listy dlouhými 45 cm a 7cm vonnými květy. Pochází z obrovského území od Laosu až po Jávu a Bali.
Hybrid mezi dvěma výše zmíněnými pochází z roku 1921. Z něho vyšli šlechtitelé při dalších kříženích a dnes se modrokvěté odrůdy pěstují v pokojových teplotách a běžné bytové vlhkosti.
V současnosti se pěstují desítky, možná stovky hybridů dovážených především z jihovýchodní Asie. Šlechtí se na celé barevné spektrum. Ke křížení se přidávají drobné druhy rodu Ascocentrum, které přinesly geny zářivě žlutých a oranžových květů a miniaturní velikost.
Mezi prodávanými kultivary jsou i rostliny, které mají tenké listy s kruhovým průřezem. Jsou to kříženci rodů Vanda a Papilionanthe.
Vandám se nejlépe daří v zavěšených orchidejových košíčcích jen zčásti vyplněných většími kousky dřevěného uhlí, nebo zcela bez substrátu.
Většina druhů a hlavně všechny hybridy dobře rostou i v dokonale propustném, poněkud hrubším a velmi lehkém epifytním substrátu. Pokud však mají vody moc, kořeny snadno napadají houbové choroby.
Vandy umisťujeme do mírně stinného místa; ranní ani odpolední přímé slunce jim nevadí. V zimě se snažíme dodat rostlinám světla co nejvíce. Zaléváme podle ročního období a bytových podmínek. V průměru to bývá tak 2x týdně. Pokud se však rostlinám svrašťují listy nedostatkem vody, dopřejeme jim častější zálivku.
Rostlinu lze rosit ručním postřikovačem. Pokud je zavěšená na háčku na okně, můžeme ji vzít a celou nad vanou osprchovat, nechat okapat a vrátit zpět na okno.
Hnojit stačí jednou měsíčně. V zimním období pak nehnojíme vůbec.
Vandy můžeme také množit. Starší rostliny někdy odnožují a nebo využijeme dlouhý stonek rostliny k řízkování.
Foto autorka a Shutterstock
Ve druhé polovině září jsou v našich podmínkách již běžné noční mrazíky. Pamatujeme proto na všechny choulostivé rostliny a umístíme je do bezpečnějších míst. Na noc je přeneseme domů, nebo aspoň chráníme rohožemi, fólií nebo netkanou textilií.