Zahradníci někdy nazývají rostliny jinak než botanici. Jedno užívané jméno tak může patřit zástupcům dvou různých rodů. Příkladem budiž fialy.
Zimní fiala (Cheiranthus cheiri), též chejr vonný je trvalka či dvouletá rostlina. Používáme ji do lemů záhonů, ale i jako nižší plošnou výsadbu nebo součást pestrých záhonů, které kvetou již od dubna.
Chejr sejeme v květnu, po jednom až dvojím přesazení ho můžeme vysadit v létě na trvalé stanoviště, aby do podzimu zesílil a dobře zakořenil. Pro dobrý růst potřebuje vlhčí a živné půdy.
Chejr vonný, též zimní fiala
Od dubna kvete barvami od žluté přes oranžovou až k oranžově hnědé. Mají ho v oblibě včely, zejména plošné výsadby ráda navštěvuje včela medonosná.
Po odkvětu můžeme nechat několik rostlin na semeno, ostatní seřízneme, aby rozvětvily, rozrůstaly se. Ve druhé polovině léta se dají trsy množit dělením. Rostliny ponechané na semeno mají tendenci v tužších zimách vymrznout. Také rostliny, které remontují, po seříznutí ještě koncem léta vykvetou, špatně pak přezimovávají, hynou.
České odrůdy chejru jsou vitálnější a odolnější než odrůdy ze západní Evropy. Problém je s jejich dostupností. V nabízeném sortimentu bývají odrůdy zahraniční, nižší, dorůstající okolo 20 cm, ale i vyšší než 30 cm. Vedle toho, že lákají včely na nektar, velmi pěkně voní.
Letní fiala (Matthiola incana – levkoj) neboli fiala šedivá se v Česku pěstuje z jarních výsevů jako letnička. V místech s mírnou zimou může být trvalkou. Z českých šlechtění vynikají plnokvěté odrůdy.
Zahraniční odrůdy mají rády spíše polostinné, vlhčí stanoviště, na slunci dost trpí. Tuzemské jsou odolnější.
Voňavé letní fialy
Zhruba polovina potomstva vyrůstá jako plnokvěté rostliny. To by mohlo zakládat potíže s tím, jaké vlastně vysadíme, ale ony jsou už v době po vyklíčení odlišné.
Plnokvěté jsou bujnější, tmavě zelené. A tak do záhonu s letničkami dáváme ty tmavé a na záhony, kde pěstujeme osivo pro další roky, ty se světlezelenými listy, jednoduše kvetoucí. Z jejichž potomstva bude opět polovina plnokvětých. Plnokvěté typy mají sterilní květy, semena nevytvářejí.
Letní fialy se dříve hojně rychlily, pěstovaly se prakticky celoročně. Nádherně narostlé, vzhledem a vůní reprezentující řezané letní fialy bývají pravidelně k vidění na jarní Flóře Olomouc. Vystavují zde květy dodávané vídeňskými zahradníky.
Mladé fialy jsou dosti odolné, snesou po otužení i menší jarní mrazíky sázejí se již v dubnu. Tvoří keříky vysoké 30–50 cm, květní stvoly je možné řezat do vázy. Řez a odstraňování odkvetlých květů podporuje větvení rostlin a kvetení až do mrazíků. Rostliny příjemně voní, lákají hmyz.
Fiala dvourohá (Matthiola bicornis nebo M. longipetala ssp. bicornis) patří mezi méně časté letničky. Vedle předpěstování je to letnička vhodná do směsí na přímý výsev, není příliš konkurenčně zdatná.
Fiala dvourohá zvaná též noční
Snadno v záhoně zplaní, může tedy doplnit trvalky jarní, které časně zatahují. Není barvou květů příliš nápadná, ty jsou v barvách růžové nebo fialovo bílé.
Atraktivnější jsou květy fialy dvourohé pro motýly a další hmyz.
Zejména navečer, při vyšší vzdušné vlhkosti voní a lákají na nektar v květu. Letnička je hezká v zápoji, na lemech záhonů.
Fialu dvourohou lze předpěstovat v dubnu v pařeništi, lepší je však přímý výsev na stanoviště. Sejeme řídce, vždy 2–3 semena cca 5 cm od sebe. Po vzejití probereme vzešlé rostlinky, ty, které opatrně vyrýpneme, můžeme použít na dosadbu.
Okraje záhonů z této matthioly vytvoří dosti hustý lem se šedým listem, ozdobený drobnými kvítky.
Na rozdíl od předchozích druhů je fiala dvourohá letničkou méně živných, sušších půd. Na živné, vlhké půdě narůstá do křehkého, řídkého keříku, málo kvetoucího.
Foto autor
Na českých a moravských zahradách se zabydlí jen občas. Přitom se většina z nich pěstuje velmi snadno. Díky botanické početnosti patří k chrpám řada zajímavých zahradních rostlin.
Jak se postarat o letničky a dvouletky, aby nás těšily, jak to nejdéle půjde? Naposledy je přihnojíme a šetříme jim síly, které by potřebovaly na tvorbu semen.
Dvouletky, které mají kvést příští jaro, vysejeme na konci května nebo v červnu nejlépe na výsevný záhon, do pařeniště či na podobnou pěstební plochu.
Do této skupiny patří: komule (Buddleja), ořechoplodec (Caryopteris), tavolník (Spirea x bumalda), Pustoryl (Philadelphus) – pokud jsme je již neořezali v předchozím období podle rady z 12. 1. Dále po tomto termínu za vhodného počasí a v období bez
