
Kalendář kvetoucích trvalek pro slunná místa bez dostatku vláhy
19. 10. 2022Výběrem trvalek podle nároků na vláhu a slunce můžeme reagovat na změnu klimatu. Druhy vybereme tak, aby trvalky kvetly celou sezonu.
S koncem zimy přichází vhodný čas připravit trvalkové porosty na novou sezónu. Odstraňte odumřelé části rostlin a dopřejte prostor nově rašícím rostlinám.
Trvalky sestříháme buď něžnými (ostrými) zahradnickými nůžkami, nebo si práci můžeme usnadnit menším či větším ručním plotostřihem. Ty se sice běžně používají pro údržbu a ořezávku keřů v živých plotech, ale velmi dobře poslouží i pro tuto práci.
U zcela zatahujících rostlin (tedy bylin, ne polokeřů a keřů) a při větší ploše trvalkových výsadeb lze klidně použít také motorovou kosu („křovinořez“). Pokud ale máme např. kombinovanou výsadbu polokeřů (např. levandulí) a bylin, pak je lepší se motorové kose vyhnout. Nedopatřením by mohlo dojít k hlubokému seříznutí a poškození těchto rostlin.
Sestřiženou hmotu lze uložit na kompost, rozdrtit nebo použít také jako mulč. Drobnější části můžeme ze záhonu odstranit plastovými hráběmi s měkkými a pružnými prsty. Na druhou stranu ale není potřeba vyhrabávání drobných rostlinných zbytků příliš přehánět. Rostlinám tam nijak neškodí, je to spíše estetická záležitost.
Naopak se hodí volné plochy mezi rašícími trsy trvalek prokypřit, odstranit případný plevel a prosypat vyzrálým kompostem. Tak aby půda mezi rostlinami nezůstala „holá“. Výrazně se tak šetří jarní vláha, usnadní se vsakování dešťové vody. Navíc díky přísunu živin a organické hmoty trvalky lépe prospívají.
Pokud pečujeme o kombinovaný květinový záhon s časně jarními cibulovinami, postupujeme při jarní údržbě opatrněji a zároveň rychleji. Veškeré odstranění odumřelé nadzemní hmoty a dočištění plochy musí být provedeno ještě před tím, než cibuloviny více narostou a hlavně než začnou kvést. Zejména pokud jsou ve výsadbě použity např. cibulnaté kosatce (Iris reticulata), které často nakvétají již koncem února.
Trsy trvalek stačí pouze mírně od listí „osvobodit“ ale můžeme jej ponechat kolem, kde se brzy rozloží. Pouze pod některými druhy stromů, jako např. pod ořešáky vlašskými, je doporučeno listí odstranit.
Pokud máme na zahradě vysazeny trvalky v podrostu listnatých stromů (ať již okrasných nebo ovocných), je na zvážení také případné vyhrabání spadaného listí. Pokud se zaměříme na odstraňování listí pouze z pohledu péče o výsadby podrostových trvalek, pak je odpověď na otázku, zda listí hrabat jednoduchá – odstraňovat listí není vůbec zapotřebí. Opadané listí je přirozenou ochranou podrostových trvalek proti zimním mrazům (především holomrazům). Pozitivně také přispívá k obnově humózní vrstvy na povrchu půdy, která rovněž podrostovým druhům bylin velmi prospívá. Jde o vrstvu přirozeného mulče, která rovněž brání vysychání povrchu půdy. Není tedy nutné odstraňovat listí ani na jaře, když trvalky začínají rašit, popř. nakvétat.
Pěstitelé ovoce mohou být samozřejmě jiného názoru. Na opadaném listí z ovocných stromů mohou přežívat spory patogenních hub a v novém vegetačním období tak mohou snáze napadnout okolní ovocné stromy. Osobně si myslím, že toto riziko zase není nijak dramatické. K jeho eliminaci by se muselo důkladně odstraňovat listí ve velmi širokém okolí (po domluvě více sousedů, na obecních plochách apod.), k čemuž ale dochází velice zřídka.
Časné jaro (nejčastěji březen a duben) je rovněž vhodným obdobím pro množení některých trvalek dělením. To lze praktikovat u druhů tvořících trsy s více vegetačními vrcholy. Takové rostliny lze prostě jednoduše vyjmout, rozdělit (ručně, zahradnickými nůžkami, rýčem apod.) a nové trsy opět zasadit.
Z mnoha příkladů lze uvést třeba hvězdnice (Aster), plamenky (Phlox paniculata), zápleváky (Helenium), zavinutky (Monarda), řebříčky (Achillea), bohyšky (Hosta). Rovněž pak mnohé okrasné trávy jako jsou ozdobnice (Miscanthus), kostřavy (Festuca), pěchavy (Sesleria), vytrvalá prosa (Panicum virgatum) aj. Podle toho, kolik chceme nebo potřebujeme mladých rostlin, lze vyjmuté trsy rozdělit až na jednotlivé vegetační vrcholy (s bází s vlastními kořeny) popř. na několik menších trsů s více vrcholy. U první varianty je pak lepší sázení mladých rostlin do květináčků a jejich zakořenění a předpěstování např. v pařeništi. U trsů s více vrcholy, které mají obvykle i méně poškozené kořeny, lze pak sázet přímo na stanoviště.
Foto autor
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.