Svého času bylo možné tvrdit, že balzamínky, rostliny s lidovými názvy dobrýtro či voděnky, se hodí jen do stínu, polostínu, na severní a východní okno.
Balzamíny jako Impatiens walleriana měly zářivě barevné květy, bílé, růžové, červené, fialové, plné, jednoduché, květy s bílou hvězdičkou. Největší měly v průměru tři centimetry.
Rostlina působila křehce, měla i průsvitné stonky plné vody. Na slunci trpěla úpalem, vadla, těžko se vzpamatovávala. Babičky ji mívaly na oknech na sever či východ. Dobře rostla v zámeckých pokojích, oranžeriích, místech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Velmi krásně působí zavěšené v nádobách pod korunami stromů.
Netýkavka Wallerova (Impatiens walleriana); foto Shutterstock
Větší květy, pevnější a mnohdy i barevný lesklý list, bohaté kvetení a odolnost vůči slunci, tak se lišily nové od starších. Zprvu byly nové balzamínky přijímány s nedůvěrou, dnes již zdobí mnohá okna, terasy, mísy před obchody na těch nejrušnějších, nejslunnějších a nejteplejších ulicích.
Stále potřebují mnoho vody, ale dokážou se vyrovnat s podmínkami města. Problém je až v zimě, kdy obyčejně uhynou. Zničí je zpravidla hojná zálivka v kombinaci s teplem a nedostatkem světla. Ideál je světlé okno a teploty 16–18 °C. Krom houbových chorob napadá v zimě voděnky i sviluška. Objevuje se stříbřitost listů a později i pavučinka. Svilušky se nejsnáze zbavíme opakovaným postřikem olejovými preparáty nebo prostředky ze skupiny akaricidy.
Doma se množí zpravidla řízky, snadno koření ve vodě, v písku, rašelině, perlitu. Pokud vytvoří semena, sejeme je na jaře, za tři měsíce kvetou. Ze zralých plodů i při letmém dotyku vyletují do okolí semena (=netýkavky), chceme-li je sbírat, balíme květenství nebo jednotlivé plody do vatičky nebo kousku tylu, papírového sáčku, abychom je zachytili.
Tropická netýkavka s pozoruhodným názvem připomíná tvarem květu snad papouška. Zatím nejlépe ze všech jmenovaných koření z řízků i starších, snadno zimuje v uvedených podmínkách.
Ve velkém se sejí odrůdy tak, jak je známe z květinářství. Mají ustálené vlastnosti dané šlechtěním. Název netýkavka vychází z vlastností plodů, které v době zrání i při sebemenším dotyku praskají, a semena se rozletují do širokého okolí.
Proto, pokud chceme semena získat, vyplatí se tvořící semeníky obalit vatičkou nebo tylem. Potomstvo bude jiné, v pestrých barvách i typech rostlin, ale bude to naše vlastní šlechtění, ze kterého si můžeme vybrat jen ty nejhezčí rostlinky.
Květ netýkavky Impatiens niamniamensis připomíná papouška; foto Shutterstock
Jako letnička, pylodárná a medonosná rostlina se pěstuje netýkavka žlaznatá Impatiens Roylei (Impatiens glandulifera), netýkavka pocházející z Himálají, dorůstající i přes dva metry výšky. Je atraktivní barvou květů, od bělavé až po růžovou.
Himálajská netýkavka žlaznatá; foto Shutterstock
Často zplaní v okolí potoků a řek. Stává se dosti úporným plevelem, možná už patří, nebo bude brzo patřit mezi invazivní rostliny. Snad jediné (ekologické), co jí dokáže zasáhnout a ničit, jsou pozdní jarní mrazíky.
Netýkavka obecná (Impatiens noli tangere); foto Shutterstock
Domácím druhem (euroasijským) je rostlina stinných hájů a luhů, úrodných půd netýkavka obecná (nedůtklivá) Impatiens noli tangere. Mimochodem, část tohoto názvu drmolil Pavel Zedníček jako lidový léčitel ve filmu Jak básníkům chutná život.
Foto Shutterstock
Letničky, které vyžadují předpěstovat s velkým předstihem a ve vytápěném skleníku, můžeme nyní vysévat. Patří k nim například gazánie.
Velmi atraktivní květiny s lákavým názvem se do naší vlasti dostaly nejspíše v devatenáctém století. Tvarem květů kejklířky tak trochu připomínají hledíky.
Do redakční pošty občas dorazí prosba o identifikaci rostliny, kterou čtenáři nebo jejich blízcí už nějaký čas pěstuji, kdysi ji dostali darem nebo ji získali jinak, aniž by se dozvěděli, co je zač.
Do volné půdy vyséváme kořenovou, listovou i košťálovou zeleninu, kterou jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.
Pěkný den
a děkuji za připomenutí těchto nenáročných rostlin!
Doplním ještě jednu – Impatiens balsamina. Stručně řečeno je to Impatiens glandulifera (kterou znáte ze břehů potoků) zmenšená na čtvrtinu – není vyšší než půl metru. Mírně se větví, vytváří vzpřímené keříky. Hodí se do polostinných záhonů (dopolední slunce). Velkou výhodou je dlouhé období kvetení a snadné pěstování ze semene, které je dostupné v zahrádkářských prodejnách.
V plném květu je opravdu nádherná!
Určitě ji vyzkoušejte! Nebudete litovat a možná, že se u vás zabydlí. Jen připomínám, že pro sběr zralých vystřelovaných semen je třeba obalit rostlinu hustou síťovinou – jinak žádná semena nesklidíte.
Milan Číha