Kdo se rozhodne pro vysoký neprůhledný živý plot ze zeravů neboli tújí, a kupuje si proto velké drahé sazenice, může být nepříjemně překvapen.
Často se velmi brzy po výsadbě objevují hnědnoucí a zasychající konce větviček, nebo i větší části, avšak jen zřídka jsou na vině původci choroby nebo škůdci.
Vhodnější pro výsadbu jsou menší rostliny. Čím jsou větší, tím více se odpařuje vody z nadzemních zelených částí a k tomu potřebují dostatečné množství funkčních kořenů, resp. kořenového vlášení.
Velké zeravy k výsadbě musí mít v balu množství vyvinutého kořenového vlášení; foto Shutterstock
Velké dřeviny však většinou mají jen malý kořenový bal a velmi málo vlášení. Následkem nedostatku vody pak po výsadbě koncové části výhonů zasychají. Volíme proto spíše menší dřeviny, s kořenovým balem odpovídající velikosti a nepoškozeným kořenovým vlášením. Rostliny pak rostou rychleji a brzy dosáhnou požadované velikosti.
I když lze rostliny pěstované v kontejnerech vysazovat po celou dobu vegetace, je nejvhodnějším termínem podzim (od konce srpna do začátku října). Rostliny do zámrazu vytvoří dostatek kořenového vlášení a v období s nižšími teplotami je také odpar vody ze šupinovitých lístků mnohem menší.
Při jarní výsadbě (duben – květen) hrozí nebezpečí delšího teplého období s nedostatkem srážek, kdy se z nadzemních částí odpařuje značné množství vody. Pokud mladé rostliny nestihnou vytvořit dostatek nových kořenů a vlášení, suché léto nepřežijí, a nepomůže jim ani hojná zálivka.
Pro výsadbu je nutná i dostatečně velká výsadbová jáma s nakypřenou půdou. Pokud se do ní přidávají hnojiva, může příliš vysoká koncentrace solí omezit tvorbu nových kořenů či je dokonce popálit. Proto je vhodnější přihnojovat až v druhém roce po výsadbě.
Po vyjmutí z kontejneru bývá často kořenový bal příliš zhutnělý, je vhodné jej rozvolnit a nakypřit. Rostliny se vysazují do výsadbové jámy jen tak hluboko, jak hluboko byly v kontejneru. Příliš hluboká výsadba může vést k poškození kořenového krčku.
Mulč pod zeravy; foto Shutterstock
Následnou zálivkou zajistíme přímý kontakt kořenů s půdou. Po výsadbě je vhodné kolem dřeviny navrstvit mulč (kůru, listy nebo posečenou trávu), aby půda zůstala delší dobu rovnoměrně vlhká. Občas je vhodné vrstvu mulče nakypřit a provzdušnit, čímž se omezí i případný růst plevelů.
U nově vysazených sazenic by další zálivka měla následovat až po přímé kontrole vlhkosti půdy. Zejména při používání automatických zavlažovacích systémů nebo postřikovačů má tato kontrola zásadní význam. V trvale zamokřené studené půdě s nedostatkem vzduchu jemné kořenové vlásky odumírají a rostliny zasychají.
Největší problémy se zálivkou jsou při výsadbě do těžké jílovité půdy, zejména když se výsadbová jáma zasype substrátem s vysokým obsahem humusu. V jílovité půdě jsou rostliny jako v květináči bez výtokového otvoru, tj. jsou stále ve vodě. Závlahu je nutné přizpůsobit půdním a klimatickým podmínkám tak, aby půda opakovaně osychala.
Živý plot ze zeravu neboli túje; foto Shutterstock
Vzdálenost výsadby rostlin od plotu se řídí nejen požadovanou celkovou výškou, ale i sousedskými vztahy. Živý plot je nutné pravidelně stříhat, a to v dubnu (před rašením) nebo po ukončení růstu výhonů (konec srpna/začátek září). Každoroční střih může zabránit rychlému stárnutí rostlin.
Většinu poškození zeravů nezpůsobují choroby ani škůdci, ale půdní či klimatické faktory. Po výsadbě během zakořeňování či na problematických stanovištích v souvislosti s příliš suchým nebo naopak mokrým kořenovým balem mohou žloutnout či hnědnout konce výhonů. Pro nápravu je pak nutné přesně určit příčinu poškození.
Projev nedostatku vody; foto I. Šafránková
V září, ale někdy i na jaře po vyrašení, dochází k tzv. čištění, kdy vrcholky jednotlivých výhonů ve vnitřní části keře žloutnou, hnědnou a následně opadávají.
Stejně jako listnaté stromy každoročně shazují listy a raší nové, jehličnany i dřeviny se šupinovitými listy shazují části výhonů, zejména ve vnitřní části keře, a listy ve vrcholové části výhonů přebírají jejich úlohu. Silný opad však způsobuje i extrémní průběh počasí a vysoká vlhkost půdy. Podcenit nelze ani poškození močí psů aj., která způsobuje černání a odumírání zasažených částí.
Smrk, který dlouhými větvičkami zasahuje například do cesty nebo nad nižší rostliny, vyžaduje úpravu. Měli bychom větve řezat tak, aby zásah nebyl posléze znát.
U stálezelených listnáčů (některých kalin, ptačích zobů, cesmín, buxusů,…) není problém s obnovou řezem. Ve chvíli, kdy jsou přerostlé, prostě se do nich více řízne a ony obrostou.
Radost zahrádkáře z prospívajících, zdravých rostlin, z kvalitní úrody a sklizně mohou pokazit poruchy, jejichž příčiny spočívají v půdě.
Do venkovního prostoru přinesou paletu barev, přilákají spoustu užitečných tvorů. Dřišťály vnesou do zahrady dynamiku.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
