Které nejmenší listnáče usadit do nádob? Keříky a polokeře
18. 9. 2021Listnaté čarověníky jsou poměrně vzácné, a tak pěstitel se zájmem o miniaturní dřeviny bude nejspíš hledat jiné možnosti, jak si listnáče do nádob pořídit.
Znáte durmanovce? Nejspíš ano, ale pod jiným názvem. Možná pod počeštěným latinským jménem brugmansie. Protože slovo durmanovec se neužívá.
Pojmenování rostliny navíc komplikuje, že se jí často říká nesprávně: Jakkoliv je to zaužívané, označení durman místo durmanovec je zavádějící, protože patří jinému botanickému rodu, rodu Datura.
Co se týče lidové varianty názvu, mohl bych v následujících řádcích používat i pojmenování andělské trumpety, když už je to tak rozšířené. Ale trošku se s tím vnitřně peru.
Obě rostliny patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae).
Durmanovce rostou v přírodě většinou jako polokeře. Dosahují obvykle výšky od 3 do 10 metrů. V českých podmínkách jsou menší, ale dobře pěstované dorostou ke třem metrům. Podlouhlé, střídavé listy jsou 10–30 cm dlouhé, většinou porostlé jemnými chloupky.
Směrem dolů visí velké, trubkovité květy nejrůznějších barev, často vonné. Spolu s hladkými plody jde o hlavní dva znaky, které durmanovce odlišují od běžných durmanů (Datura).
Celá rostlina, ale především listy a semena durmanů jsou v případě nesprávného použití prudce jedovaté. Alkaloidy, které durman obsahuje, využívala v minulosti lidová medicína jako prostředky spasmolytické či antiastmatické.
Rovněž durmanovec patří k silně jedovatým rostlinám.
V současné době se v tuzemských podmínkách pěstují s oblibou jako okrasné přenosné polokeře. Hlavní ozdobou je záplava velkých trubkovitých květů nejrůznějších barev od jednoduchých až po hustě plné.
Pro pěstování je nejvhodnější zakoupit zjara mladou rostlinu, kterou ihned přesadíme do nádoby s průměrem o několik centimetrů větším, než byl původní květináč. Pro zdárný růst a bohatou násadu květů zvolíme živný substrát. Ten mícháme ze tří čtvrtin z rašelinového substrátu a z jedné čtvrtiny z kompostu.
Přidat můžeme i agroperlit pro vylehčení a vhodné je i dodání pomalu se uvolňujícího hnojiva, které nám zajistí základní dávku živin. Do substrátu můžeme přidat i granulovaný slepičinec.
Přesto brugmansie během vegetace ještě bohatě přihnojujeme nejlépe rozpustnými komplexními hnojivy a to alespoň jednou za týden až čtrnáct dní. Rostliny jsou totiž schopny vytvořit velké množství zelené hmoty, což je první předpoklad pro úspěšnou násadu květů.
Dobré zkušenosti máme s výsadbou rostlin přímo na stanoviště. Většinou takto pěstujeme několikaleté vzrostlé exempláře, které jsme úspěšně přezimovali. Ven je sázíme až v době, kdy již nehrozí pozdní mrazíky.
Půda by měla být dobře vyhnojená, přesto při výsadbě použijeme například granulovaný slepičinec, který přimícháme do výsadbové jamky. Rostliny sázíme na plně osluněné místo, řádně zaléváme. Také volně vysazené rostliny přihnojíme.
Brugmansie ve volné půdě mnohem více přirůstají, protože jejich kořenový systém není omezen prostorem květináče a také nemají tak velký stres způsobený nedostatkem vody jako rostliny pěstované v přesychajících nádobách.
Takto pěstované rostliny na podzim sestřihneme, vyryjeme a částečně zmenšíme kořenový bal. Upravenou rostlinu přemístíme do patřičně velkého květináče, ve kterém ji zimujeme. Zimujeme při teplotách okolo 10 °C a vždy na světle, protože rostlině neopadnou všechny listy. Během zimování mírně zaléváme. Nepřihnojujeme!
Vyséváme přibližně v polovině března, kdy se začíná den výrazně prodlužovat, do misek opatřených víčkem kvůli zvýšení vzdušné vlhkosti potřebné v době klíčení. Semena lehce zamáčkneme do substrátu.
Mladé rostlinky přepíchneme ve stadiu plně vyvinutých děložních lístků do malého květináče (o průměru 60–70 mm), necháme povyrůst a jakmile dobře prokoření, opět přesazujeme do většího květináče.
Semenáče botanických druhů v roce výsevu obvykle vykvétají malým počtem květů nebo nevykvétají vůbec. Ovšem v další vegetační sezoně většinou již kvetou bohatě a pravidelně.
Častěji využíváme vegetativní rozmnožování stonkovými či vrcholovými řízky. Rozmnožujeme kultivary brugmansií, protože jen tak máme jistotu, že vypěstovaný jedinec bude mít stejný habitus a květy jako matečná rostlina.
Řízkováním můžeme samozřejmě množit i původní botanické druhy. Odebraný řízek na bázi seřízneme šikmo a ponechané listy na vrcholu zkrátíme zhruba na polovinu, čímž zmenšíme plochu odparu. Řeznou plochu ošetříme stimulátorem zakořenění a kolíčkem zapíchneme do rašelinového substrátu namíchaného s agroperlitem v poměru 1:1.
Existují pěstitelé, kteří preferují pěstování rostlin z výhonů, na kterých jsou nesouměrné listy. Neexistují sice žádná vědecká měření nebo pokusy, ale tvrdí se, že rostliny z těchto řízků bohatěji a časněji kvetou. Budiž je toto tvrzení návodem pro některého domácího experimentátora k založení zajímavého pozorování.
Řízky odebíráme na jaře z rostlin, které jsme před zimou nezkracovali, nebo na sklonku léta, kdy připravujeme rostliny k transportu do zimoviště a musíme je přece jen zmenšit. Zjara odebírané řízky zakořeňují kratší dobu a ochotněji, na podzim zase máme velké množství materiálu k rozmnožení a případná ztráta nás nemusí tolik mrzet.
Brugmansie dokážou neuvěřitelně přirůstat, ale bohužel je napadají nejrůznější choroby a škůdci. Zřejmě nejúpornějšími jsou svilušky, méně bývají napadány molicemi, především ve sklenících a fóliových krytech.
Foto autor
Zejména v zeleninové zahradě je výhodné využívat menší volnou záhonovou plochu, na které si vypěstujeme sazeničky zeleniny. Kupované sazenice jsou mnohdy drahé a navíc nebývá k dispozici výběr odrůd podle našich představ.