Většina lidí si spojí aktinidie s velkoplodými druhy Actinidia chinensis či A. deliciosa známými pod názvem kiwi. Drobnoplodé druhy jsou však zajímavější.
Oproti velkoplodým druhům jsou drobnoplodé aktinidie:
Druh je hojně využívaný nejen v parcích a botanických zahradách. Pochází z ruského Dálného východu, Koreje, Japonska a Číny. Na tento druh upozornil Charles Maries (1851–1902), který působil ve městě Sapporo na severním japonském ostrově Hokkaidó. V roce 1878 odsud poslal větší množství rostlin Johnu Veitchimu (1752–1839) do Evropy.
Aktinidie pestrolistá (Aktinidia kolomikta)
Zpočátku se využívala zejména jako okrasná rostlina v parcích. Šířila se však nejen pro dekorativní vzhled pestře zbarvených listů samčích rostlin, ale i pro velmi chutné a poměrně raně zrající plody rostlin samičích, které dozrávají v červenci a srpnu.
Dnes již existuje i více velkoplodých a méně opadavých odrůd komerčně pěstovaných zejména v Rusku a Polsku. Z českých velkoplodých odrůd je nejrozšířenější odrůda Vitakola. Častěji se však setkáme s odrůdami Sientiabrskaja, Dr. Szymanowski, Artic Beauty či Klára Zetkinova.
Růst aktinidie pestrolisté není tak velmi bujný, jako u ostatních druhů, a tak se více hodí pro menší prostory a zahrady. Jde o dvoudomé liánovité rostliny se střídavými listy. Ty jsou zpočátku kopinaté (zejména na růstových vrcholech), později více tvaru srdčitého.
Zpočátku bílé části listů aktinidie pestrolisté postupně růžoví
Jejich zbarvení je primárně zelené, ovšem u některých samičích odrůd (např. Dr. Szymanowski) a téměř všech samčích (využívá se zejména odrůda Adam) se na listech již brzy na jaře objevují zpočátku bílé a později i růžové skvrny. Zbarvení začíná u špičky listu a plynule přechází od zelené přes krémovou až po růžovou barvu, téměř až k řapíku. Takto zbarveny jsou jen plně osluněné listy.
Dekorativní jsou i drobnější bílé květy, silně sladce vonící. Plody jsou pak bronzově zelené, protáhlé, sladké chuti. Odolnost k mrazu je velmi vysoká, snáší teploty pod -35 °C.
Pochází z horských oblastí Číny (zejména Mandžusko), Koreje a Japonska. Má krásné stříbřitě zbarvené listy: Samčí rostliny tvoří na zelených listech zjara typické plavostříbřité zvětšující se skvrny od špiček listů. Některé listy jsou pak celé bílé. V době květu (červen až červenec) ustává tvorba skvrn a pomalu se opět vytrácí v barvu zelenou.
Plody jsou nezaměnitelné, žlutooranžové barvy, protáhlé, dole s výraznou špičkou, sladké chuti s nádechem pepře. Zrají pozdně, koncem září či spíše začátkem října.
Drobné kiwi aktinidie stříbrné
Odolnost k mrazu je dobrá. Vyžaduje vlhčí, dobře odvodněné půdy, kyselejší pH a polostinné stanoviště. V přírodě dorůstá až do výšky 6 metrů. Nutností je ochrana kmene proti podrápáním kočkami.
Poměrně vzácnější druh je šířen spíše pod synonymem Actinidia tetramera var. maloides. Původní areál výskytu je východní Asie, zejména jihozápadní Čína.
V červnu se pak objevují nápadné růžové až purpurově zbarvené květy, opět s velmi výraznou vůní.
Samčí rostliny vytvářejí na listech stejnou kresbu jako u kolomikty čili smetanově bílé skvrny, přecházející v růžovou barvu. Později v létě tato kresba může i částečně mizet v důsledku intenzivního slunečního záření.
Jako všechny aktinidie vyžaduje i tato vlhčí stanoviště, propustné kyselejší a humózní půdy. Snáší plné slunce, potřebuje však chráněnější polohu proti mrazům. Růst je slabší oproti kolomiktě, dorůstá výšky do 5 metrů. Vyžaduje oporu. Stejně jako u aktinidie stříbrné je nutná ochrana proti kočkám (ničí kmínek a žvýkají listy).
Foto autor
Vysazujeme jak dřeviny s balem, tak po opadu listů i prostokořenné. První půlka měsíce nás potěší barevností listí. Mráz a vítr podívanou ukončí.
Ačkoliv pečlivě vybereme a do zahrady vysadíme odrůdy svého oblíbeného ovoce, stane se, že s úrodou nejsme spokojeni. Kde hledat příčinu?
Lantana, zajímavá okrasná rostlina s pozoruhodným květem a insekticidními účinky, pochází z tropů. Lze ji pěstovat ve formě keře nebo na kmínku jako přenosnou rostlinu.
Často se lidé domnívají, že okrasná jablíčka jsou jedovatá a nedají se jíst. Není tomu tak. Rod Malus – jabloň – má asi 50 druhů a stovky odrůd.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
Za nejlepší odrůdu minikiwi pokládám vitakolu. Aby nesla plody potřebuje mít poblíž i samčí rostlinu.Pokud seženete jen malou rostlinku,tak je nutnost umístit kolem ní pletivo upevněné k tyčkám.To proto, že kočky které loví hlavně v noci vycítí tyto rostliny /aktinidie kolomikta a aktinidie polygama/ na dálku,přijdou a ničí je.Také slimák může zničit maličkou rostlinu.
Mám na zahradě minikiwi jako nejdůležitější rostliny,i když některý rok nepřinesou úrodu vlivem jarního mrazu, ale to třešně,merunky a jiné dělají také. Viděl jsem prodávat sazenice minikiwi i v obchůdku ve výzkumném ústavu v Průhonicích.
Řez se provádí od června do září a nikoli v zimě jako jiné dřeviny. J.K.Frýdek