Zdobí zahrady a parky. Nejžádanější a nejvíce pěstované jsou velkokvěté, bujně rostoucí kultivary. Popínavý plamének zkrášlí různá místa.
Rod Clematis patří do čeledi pryskyřníkovitých a obsahuje na 250 botanických druhů s několika sty kříženců a kultivarů. Liší se nejen velikostí, stavbou, tvarem, barvou květů, ale také dobou kvetení a nároky na řez.
Plamének působí velmi lehkým, vzdušným až křehkým dojmem. Dlouhé výhony se vzájemně proplétají, proto potřebuje opěrnou konstrukci, na které se přichycuje listovými úponky.
Hodí se k ozelenění pergoly, treláže, plotů, k obloukovým konstrukcím nad vchody do domu nebo do zahrady. Plaménky lze přizdobit stěn budov, zdi, sloupy a podobné zahradní prvky. Bujně vzrůstné a méně náročné druhy (Clematis vitalba, C. viticella) se uplatňují jako krycí pnoucí rostliny nevzhledných míst.
Plamének révovitý, též vlašský (Clematis viticella) kvete od června do září; foto Shutterstock
Květy jsou oboupohlavné bez korunních plátků. Tvoří je čtyři kališní lístky různého tvaru, velikosti a barvy. Výjimečně jich může být 5–8. Velkokvěté kultivary plaménků vykvétají jednotlivě nebo v květenství po dvou i více květech. Botanické drobnokvěté druhy vytvářejí mnohokvěté laty nebo vrcholičnatá květenství.
Po odkvětu zdobí rostliny nažky opatřené chmýřitými přívěsky. Působí velmi dekorativním dojmem. Listy jsou vstřícné, různé velikosti i tvaru, některé jednoduché, většinou trojčetné s listovými úponky, opadavé.
Plaménky jsou náročné na stanoviště. Mělo by být chráněné před větry, horní nadzemní část rostliny by měla mít dostatek světla, zatímco přízemní část u kořenového krčku musí být ve stínu chráněná před sluncem. Proto před plamének vysazujeme nízké, zakrsle rostoucí jehličnany, případně trvalky a letničky.
Proti vysychání půdy používáme mulčování trávou, listím, slamnatým hnojem a podobným materiálem. Mulčování je zároveň i ochranou proti mrazům zvláště u některých choulostivějších druhů.
Plamének nesnáší sluneční úpal, proto pokud vysazujeme rostlinu ke zdi, volíme jihovýchodní nebo jihozápadní stranu, a dodržujeme od ní vzdálenost 20–30 cm, aby rostlina netrpěla suchem. Zvláště během léta, plamének pravidelně a vydatně zaléváme. Plaménky bychom neměli nikdy vysazovat na severní stranu.
Pokud se jedná o nároky na půdu, vyžadují bohatou na humus a živiny, hluboko zpracovanou, propustnou, přiměřeně vlhkou a bohatou na vápník s půdní reakcí pH 6–7. Plamének neporoste v půdě těžké, jílovité, studené, mokré ani příliš suché.
Nejvhodnější dobou pro výsadbu plaménku je jaro, duben až květen, případně podzim, září až říjen. Rostliny předpěstované v květináčích můžeme vysazovat s výjimkou zimního období po celý rok.
Volíme nejméně dvouleté klematisy pěstované v květináčích s pevným kořenovým balem a se dvěma i více výhony, které by měly být narostlé alespoň do výšky 60 cm, vyvázané k hůlce a nepolámané. Rostlinu vysazujeme do prostorné jámy 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy dáme nejprve vrstvu 5–8 cm hrubozrnného písku nebo štěrku. Zbývající prostor jámy vyplníme kvalitním živným kompostem promíchaným se zahradním substrátem.
Plamének Niobe
Plaménky každoročně sestřihávané vyžadují k zdravému, bujnému růstu a bohatému kvetení, každý druhý rok dodat na podzim dobře proleželý hnůj, nebo živný prohnojený kompost. Na jaře přidáme ještě minerální kombinované hnojivo Cererit, které dodáme do půdy každý rok.
Štěpovaný plamének vysazujeme o 10–20 cm hlouběji, než rostl v květináči, a to proto, aby první pár oček byl pod zemí, čímž naroubovaná část kultivaru postupně vytvoří vlastní kořeny. Hlubší zasazení povzbuzuje vývoj nových výhonů od báze ušlechtilé části kultivaru. Nejlepší je plamének pravokořenný, který se snáze obnovuje, pokud nadzemní výhony zmrznou nebo se jinak poškodí. Rostlina je odolnější.
Při jarní výsadbě zakrátíme výhony plaménku na první pár oček nad zemí. Tímto krátkým řezem na jaře před rašením docílíme rozvětvení rostliny od země.
Na zimu je vhodné každoročně přikopčit rostlinu okolní půdou, kolem ještě navrstvit listy a výhony na opoře zakrýt smrkovými větvemi, nebo rákosovou rohoží. Doporučuje se půdu kolem rostliny pokrýt vrstvou částečně rozloženého prohnojeného kompostu, aby země tak nepromrzala a příliš nevysychala. Rostlině, která má dostatek humusu v půdě, postačí každoročně na jaře přihnojení kombinovaným hnojivem s obsahem stopových prvků.
Kromě bylinných typů se plamének přirozeným způsobem ovíjí kolem stonků hostitelské rostliny nebo jiných opěr.
Rostliny, jejichž hlavní stonky vyvazujeme rovnoměrně po opoře v době rozrůstajících se letorostů, vytvářejí vzhledově lepší a bohatší květy. Vyrůstající letorosty rozvádíme a vyvazujeme po opoře, dokud se svými listovými úponky nepřichytí na nevhodném místě.
Během vegetace můžeme slabé letorosty vystříhat, aby nedošlo k předčasnému spletení několika nežádoucích letorostů. Letorosty ponechané volnému růstu bez vyvazování, se splétají, což se projeví na menším počtu i velikosti květů.
Květy plaménku zaujmou, hodí se nabídnout rostlině místo, kde budou k prohlédnutí zblízka
Většina plaménků potřebuje ke zdárnému vývoji dostatek vláhy. Je to zvláště důležité v období prvního roku po výsadbě, kdy rostlina zakořeňuje. Už při výsadbě pamatujeme na účinný zavlažovací systém.
Rostliny vyžadují světlo a slunce, aby dobře kvetly. Jejich kořeny potřebují také, aby byly udržovány v přiměřeně vlhké půdě a chladu. Účinné zavlažování zajistíme uložením trubky nebo květináče při výsadbě do půdy, které podle potřeby naplníme vodou. Tímto způsobem se voda dostane lépe ke kořenům. Během léta je zpravidla nutná častá zálivka.
Povrch kolem rostliny pokryjeme vrstvou trávy, slamnatým hnojem, listem, kůrou, případně jiným vhodným materiálem, který zastíní kořeny a uchová půdní vláhu.
Foto autor a Shutterstock
Různé druhy plaménků kvetou od jara do podzimu a podle toho se liší v požadavcích na řez. Některé plaménky řez nepotřebují, jiné naopak každým rokem.
Nabízíme informace, kterými si můžete zpříjemnit čekání na jaro, a současně si ho pak užít ještě víc. Následují souvislosti však nejspíš znáte a podle toho si v zahradě počínáte. Už brzy se pustíte…
Mezi vytrvalými zahradními květinami je stále co objevovat. Může jít o zajímavé rostliny okrasné květem i listem, ale současně nepříliš rozšířené. Takovými jsou i amsonie.
Dobré místo v zahradě, vhodná odrůda a správně načasovaný řez vytvářejí předpoklady pro to, aby plaménky kvetoucí ukázaly naplno, co umějí.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
