
Keře v zahradě nebo u domu očima architekta
10. 8. 2021Keře, velmi pestrá skupina dřevin, nabízejí rozmanité využití v různých zákoutích zahrady i poblíž domu.
Ač zahradu pokrývá ledová krusta a co chvíli hrozí opar z mlhy, stále je na co se dívat. Stačí pohled do vysvlečených korun stromů.
Zatímco v létě se skrývají pod hustou zelenou rouškou z listů, nyní opadavé dřeviny připomínají rentgenový snímek, na němž je vidět každá větvička, barevné výhony, pevně sevřené pupeny i kuriózní lišejník, který se usadil ve vrásce na kmeni. Obnažené skelety sice nestrhávají pozornost tak jako jejich stálezelení kolegové, pro zahradu jsou však nepostradatelné. Nejenže přinášejí vzrušující sezonní proměny, nabízejí také ideální podmínky pro život sněženek a talovínů, které pod nimi v předjaří vykvétají.
Není vrba jako vrba. Jedna se plazí po zemi, druhá je hlavatá, další svými dlouhými výhony připomíná závěsy. A pak je tu vrba Matsudova (Salix matsudana) Tortuosa, která jako by na své pružné, vzpřímené větve s olivově zelenou borkou používala natáčky. Zkadeřená koruna se rychle stává dominantou celé zimní zahrady, zvlášť když ji povleče bílá námraza.
Tip: Přestože je koruna vrby mohutná, nevrhá do zahrady tmu, ale světlý střídavý stín. Bez obav ji můžeme podsázet nenáročnými rostlinami z lesního prostředí.
V období vegetace zaujme dlouhými, úzce kopinatými, rovněž zkroucenými listy. Strom roste velmi rychle. Ve vlhké, klidně i jílovité půdě mu do deseti let naměříme až deset metrů na výšku a okolo pěti metrů na šířku.
Pokud své místo přeroste, zkrátíme hlavní větve téměř ke kmeni, brzy znovu obrazí. Stejně jako u ostatních vrb řežeme v předjaří, než začne proudit míza.
Malebné okrasné jabloně (Malus) s kmenem i větvemi přizdobenými mechem a lišejníky, propůjčují místu pohádkovou atmosféru. Na jaře přebohatě kvetou a lákají včely. Z bílých, růžovobílých až nachových květů se vyvíjejí roztomilá kulovitá nebo šišatá jablíčka, která letní sluníčko obarvuje do teplých odstínů. Podle druhu a odrůdy jsou žlutá, oranžová, červená či fialová.
Tip: Moderní variety s úzce sloupovitou korunou se báječně hodí k výsadbě do záhonu. Nezaberou příliš místa a spolu s trvalkami a okrasnými trávami vytvoří kouzelné zátiší.
Plody ze stromu mnohdy vyššího než čtyři metry visí ještě po Novém roce a jsou jednou z hrstky barevných akcentů černobílé zimy. Jakmile přemrznou, slétnou se k nim černí kosi jako k prostřenému stolu.
Je-li jabloň dost vysoká a košatá, může přilákat i vzácnější návštěvu – nádherné brkoslavy severní, kteří k nám ve velkých hejnech občas zavítají. Místo, kde jabloně rostou, by mělo být slunečné.
Žádný akát, jak by se podle dlouhých zpeřených listů mohlo na první pohled zdát, ale jerlín japonský (Sophora japonica). Původní druh s krémovými letními květy je pro většinu zahrad příliš velký, naštěstí však existuje převislý kultivar Pendula. Obvykle nekvete, zato svým tvarem se výrazně odlišuje od šedého průměru.
Tip: Výhony tohoto 2 až 6 m vysokého stromu dorůstají velmi rychle až k zemi. V době vegetace je můžeme různě zkracovat.
V zimě jeho doširoka obloukovitě skloněné větve, zvýrazněné popraškem sněhu, vyvolávají dojem zamrzlého vodopádu. Jerlín si neklade žádné zvláštní nároky, na slunečném nebo polostinném stanovišti s běžnou zahradní zeminou vydrží dlouhé roky. Smířen je i s tím, že mu namrzají výhony. Ty na jaře seřízneme, abychom uvolnili místo novým. Na spletitém vrcholu hustě olistěné koruny s oblibou hnízdí ptáci.
Ten, kdo rád promítá své tvůrčí představy do zahradního prostředí, se neobejde bez dřevin tolerujících pravidelný tvarovací řez. Zatímco menší zelené živé sochy vznikají ze zimostrázu, na velké se dobře hodí tis. Komu se neměnný vzhled stálezelených dřevin nezamlouvá, sáhne po habru obecném (Carpinus betulus).
Tip: Dvojicí přísně tvarovaných habrů elegantně zdůrazníme vstup do zahrady nebo prostor před domovními dveřmi.
Habr je robustní nenáročný strom, roste i ve stínu a dožívá se vysokého věku. Mimořádně mu sluší hladký sestřih do prostých, o to však výraznějších geometrických útvarů. Takový několik metrů vysoký kužel vytvarovaný z kultivaru Columnaris uchvátí v každé roční době, prostoru dodá osobitý ráz, zajímavou strukturu i potřebnou vertikální linii. Na odhaleném habru oceníme také hladkou, šedozelenou borku.
Zdravý, urostlý šácholan (Magnolia), ať už v podobě stromu, nebo velkého keře, je chloubou každého zahrádkáře. Mírná exotičnost, která z něj vyzařuje, vlévá do českých zahrádek jiskru. Zaslouží si zvláštní postavení na dobře viditelném místě, do spolku s běžnými dřevinami by ho bylo škoda.
Tip: Šácholan nejlépe vyniká na klidném pozadí tvořeném zdí nebo precizně tvarovaným živým plotem. Za hvězdu je také v solitérním postavení uprostřed trávníku.
V mrazivém období bychom na šácholanu bez listů neshledali nic moc zvláštního, kdyby na koncích téměř každé větvičky netrůnil velký pupen, který pod huňatým kožíškem skrývá základ budoucího květu. Čím starší rostlina, tím více pupenů nasazuje a bohatěji kvete.
Nedoceněné zůstávají hlaďounké listy šácholanu, v létě jasně zelené, na podzim žluté. Dřevinu neřežeme, jinak ztratí přirozeně vznešenou, téměř aristokratickou tvář.
Foto autorka
Do našich zahrádek se v poslední době rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím kočiček v jarním období. Sazenice se prodávají jako stromky naroubované na kmínku.