Ačkoliv si je pořizujeme kvůli zdobnosti a jiné jejich vlastnosti nesledujeme, vyplatí se pamatovat i na riziko, že je ochutnají zvídavé malé děti.
Způsob, jak mohou některé rostliny člověka ohrozit, je v zásadě dvojí.
Mezi běžně pěstovaným sortimentem zahradních květin jsou naštěstí prudce jedovaté druhy poměrně vzácné. Nicméně najdou se i takové. Jednou z nejjedovatějších a relativně často pěstovaných vytrvalých květin je oměj (Aconitum). Jde o trsnaté, dlouhověké byliny s nápadnými, přilbicovitými kvítky nejčastěji tmavě fialové (popř. i žluté, bílé, modré či narůžovělé) barvy. Smrtelnou dávkou je požití i několika gramů hmoty.
Oměje se hodí zejména do přírodně pojatých zahrad. Svědčí jim polostín a nevysychavá půda s vyšším obsahem organických látek.
Velmi často pěstovaným druhem krátkověkých (obvykle dvou– až tříletých bylin) je náprstník (Digitalis). Pěstují se zejména odrůdy náprstníku červeného (D. purpurea). Náprstníky obsahují řadu glykosidů ovlivňujících srdeční činnost a přípravky z něj jsou využívány i v lékařství. Nicméně domácí použití je pro vysokou toxicitu zcela vyloučeno.
Ocún (Colchicum speciosum) obsahuje jedovaté alkaloidy
Příkladem velmi jedovatých hlíznatých rostlin je ocún (Colchicum). V zahradách se pěstují obvykle velkokvěté odrůdy odvozené od druhu C. speciosum původem z Turecka a Kavkazu. I v tomto případě je jedovatá celá rostlina, a to díky obsahu mnohých alkaloidů (např. kolchicinu).
Riziko požití může být vysoké zejména u dětí při náhodném požití semen či květů (popsáno úmrtí po požití pouhých tří květů ocúnu).
Z jednoletých druhů občas pěstovaných coby nápadné a atraktivní okrasné rostliny patří mezi velmi jedovaté především skočec obecný (Ricinus communis). Rostliny jsou ve výsadbách okrasné zejména svým nápadným, často červeným olistěním a velkými ostnitými tobolkami se semeny. A právě požití semen vyvolává silné otravy, které mohou končit i smrtí.
Dalším příkladem velmi jedovaté rostliny je oblíbený oleandr (Nerium oleander). Jde o středozemní keř, který se v Česku hojně pěstuje jako nádobová rostlina s tím, že je třeba ji zazimovat při 5–8 °C. Okrasné jsou především květy v řadě pastelových barev.
Prudce jedovatá je také celá rostlina tisu červeného s výjimkou červeného míšku obalujícího semeno. Kontakt s řezanou dřevinou může u citlivého člověka vyvolat kožní alergii.
Příkladem kožní alergie či vyrážky způsobené kontaktem pokožky a rostlinných šťáv je routa vonná (Ruta graveolens) původem ze Středozemí. Celá rostlina obsahuje fotosenzibilující sloučeniny, které mohou vyvolávat při styku s pokožkou a následném oslunění „popálení“, projevující se zarudnutím, svěděním a pálením a také tvorbou špatně se hojících puchýřů. Riziko hrozí i při požití (zvracení, průjem, slinění). Riziko lze omezit zamezením přímému kontaktu s kůží na slunci.
Dalším druhem je třemdava bílá (Dictamnus albus). I tato rostlina obsahuje fotosenzibilující látky, které při současném působení slunečního záření poškozují pokožku. Projevuje se svěděním, zarudnutím, zánětem, tvorbou puchýřků či ekzému. Rostlina je rovněž jedovatá, otravy vyvolávají zažívací potíže, zvracení, průjem, křeče. Riziko požití je však díky nepříjemné chuti minimální.
K jedovatým druhům, které mohou zapříčinit podráždění pokožky patří i klejichy (Asclepias).
Vyrážky na kůži může rovněž způsobovat kontakt s rostlinnými šťávami z pryšců (Euphorbia), máků (Papaver), vlaštovičníku (Chelidonium), ale třeba také tulipánu (Tulipa) či třezalky tečkované (Hypericum perforatum).
Při akutní otravě volejte:
224 91 92 93 a 224 91 54 02
Toxikologické informační středisko
Spektrum rizikových rostlin je samozřejmě větší. Například i oblíbený nádobový durman z rodu Brugmansia je jedovatý.
Při plánování výsadby se hodí vyhledat také informace o jedovatosti rostlin. Nejen proto, abychom na děti dávali pozor, ale také, abychom je sami s nebezpečím otravy dokázali seznámit.
Jedovatá je řada pryskyřníkovitých rostlin včetně známého hlaváčku jarního
Foto autor
Málokterá letnička má tak výrazně barevné listy jako okrasná kopřiva, navíc dobře snáší polostín. Hodí se do nádob i na záhon; coleus sice bývá zařazován mezi hrnkové květiny, ale moderní odrůdy rozšířily jeho…
Některé rostliny podněcují svými tvary listů, květů či semeníků lidskou fantazii a dávají tak vzniknout novým lidovým názvům. Není tomu jinak ani v případě, kdy naši předkové hledali výstižný název pro Clerodendrum thomsoniae.
Kámen je odvěkým prvkem zahradní tvorby. Stále častěji je umisťován i v současných zahradách, způsob jeho využití však mnohdy budí rozpaky. Kámen jako stavební materiál pro zídky, dláždění cest apod. zůstává nadčasový a…
Mezi volně rostoucími nebo pěstovanými rostlinami najdeme množství nebezpečných a problematických druhů. Můžeme se s nimi setkat ve veřejné zeleni, v parcích i soukromých zahradách.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
