Okrasné, ale jedovaté: Které rostliny by ublížily dětem

12. 6. 2019

Ačkoliv si je pořizujeme kvůli zdobnosti a jiné jejich vlastnosti nesledujeme, vyplatí se pamatovat i na riziko, že je ochutnají zvídavé malé děti.

Způsob, jak mohou některé rostliny člověka ohrozit, je v zásadě dvojí.

Riziko otravy po požití

Mezi běžně pěstovaným sortimentem zahradních květin jsou naštěstí prudce jedovaté druhy poměrně vzácné. Nicméně najdou se i takové. Jednou z nejjedovatějších a relativně často pěstovaných vytrvalých květin je oměj (Aconitum). Jde o trsnaté, dlouhověké byliny s nápadnými, přilbicovitými kvítky nejčastěji tmavě fialové (popř. i žluté, bílé, modré či narůžovělé) barvy. Smrtelnou dávkou je požití i několika gramů hmoty.

  • U dětí byly zaznamenány i otravy způsobené vysáváním květního nektaru.
  • Oměje jsou jedovaté i pro zvířata.

Oměje se hodí zejména do přírodně pojatých zahrad. Svědčí jim polostín a nevysychavá půda s vyšším obsahem organických látek.

 

Velmi často pěstovaným druhem krátkověkých (obvykle dvou– až tříletých bylin) je náprstník (Digitalis). Pěstují se zejména odrůdy náprstníku červeného (D. purpurea). Náprstníky obsahují řadu glykosidů ovlivňujících srdeční činnost a přípravky z něj jsou využívány i v lékařství. Nicméně domácí použití je pro vysokou toxicitu zcela vyloučeno.

  • Za smrtelnou dávku jsou považovány 2–3 usušené listy náprstníku. Jsou však velmi hořké, takže riziko náhodného požití je minimální.
Ocún

Ocún (Colchicum speciosum) obsahuje jedovaté alkaloidy

Příkladem velmi jedovatých hlíznatých rostlin je ocún (Colchicum). V zahradách se pěstují obvykle velkokvěté odrůdy odvozené od druhu C. speciosum původem z Turecka a Kavkazu. I v tomto případě je jedovatá celá rostlina, a to díky obsahu mnohých alkaloidů (např. kolchicinu).

  • Smrtelná dávka se pohybuje kolem 6 g semen nebo 60 g listů.

Riziko požití může být vysoké zejména u dětí při náhodném požití semen či květů (popsáno úmrtí po požití pouhých tří květů ocúnu).

Z jednoletých druhů občas pěstovaných coby nápadné a atraktivní okrasné rostliny patří mezi velmi jedovaté především skočec obecný (Ricinus communis). Rostliny jsou ve výsadbách okrasné zejména svým nápadným, často červeným olistěním a velkými ostnitými tobolkami se semeny. A právě požití semen vyvolává silné otravy, které mohou končit i smrtí.

  • Za jedovatou dávku se považuje požití 15–20 semen pro dospělého a 5–6 semen pro dítě. Nicméně toxické může být i požití jednoho semene (závisí to na rozžvýkání).
  • Semena skočce mohou do určité míry připomínat semena fazole a především pro děti tak mohou představovat vysoké riziko požití.
  • Čistý ricinový olej je občas používán jako silné projímadlo.

 

Dalším příkladem velmi jedovaté rostliny je oblíbený oleandr (Nerium oleander). Jde o středozemní keř, který se v Česku hojně pěstuje jako nádobová rostlina s tím, že je třeba ji zazimovat při 5–8 °C. Okrasné jsou především květy v řadě pastelových barev.

  • Celá rostlina je však prudce jedovatá, a to kvůli obsahu srdečních glykosidů. Šťáva listů může působit záněty na kůži.

Prudce jedovatá je také celá rostlina tisu červeného s výjimkou červeného míšku obalujícího semeno. Kontakt s řezanou dřevinou může u citlivého člověka vyvolat kožní alergii.

Kontaktní dermatitidy

Příkladem kožní alergie či vyrážky způsobené kontaktem pokožky a rostlinných šťáv je routa vonná (Ruta graveolens) původem ze Středozemí. Celá rostlina obsahuje fotosenzibilující sloučeniny, které mohou vyvolávat při styku s pokožkou a následném oslunění „popálení“, projevující se zarudnutím, svěděním a pálením a také tvorbou špatně se hojících puchýřů. Riziko hrozí i při požití (zvracení, průjem, slinění). Riziko lze omezit zamezením přímému kontaktu s kůží na slunci.

 

Dalším druhem je třemdava bílá (Dictamnus albus). I tato rostlina obsahuje fotosenzibilující látky, které při současném působení slunečního záření poškozují pokožku. Projevuje se svěděním, zarudnutím, zánětem, tvorbou puchýřků či ekzému. Rostlina je rovněž jedovatá, otravy vyvolávají zažívací potíže, zvracení, průjem, křeče. Riziko požití je však díky nepříjemné chuti minimální.

K jedovatým druhům, které mohou zapříčinit podráždění pokožky patří i klejichy (Asclepias).

 

Vyrážky na kůži může rovněž způsobovat kontakt s rostlinnými šťávami z pryšců (Euphorbia), máků (Papaver), vlaštovičníku (Chelidonium), ale třeba také tulipánu (Tulipa) či třezalky tečkované (Hypericum perforatum).

Při akutní otravě volejte:
224 91 92 93 a 224 91 54 02
Toxikologické informační středisko

Spektrum  rizikových rostlin je samozřejmě větší. Například i oblíbený nádobový durman z rodu Brugmansia je jedovatý.

Při plánování výsadby se hodí vyhledat také informace o jedovatosti rostlin. Nejen proto, abychom na děti dávali pozor, ale také, abychom je sami s nebezpečím otravy dokázali seznámit.

Hlaváček jarní

Jedovatá je řada pryskyřníkovitých rostlin včetně známého hlaváčku jarního

Foto autor

Zdroj Zahrádkář 6/2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aby vám nic neuteklo...

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

Zahrádkářka na červen 2019 předplatit si časopis darovat předplatné

Kalendárium

26. 6. 2019

Jiřinky a mečíky potřebují výživu, talovínu stačí vhodné místo

Jiřinky a mečíky jsou brzy po vyrašení vděčné za pravidelnou zálivku a hnojení. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.

zobrazit další rady a tipy