V tuzemských klimatických podmínkách lze pěstovat opadavé magnolie neboli šácholany. Většinou jde o velké keře až menší stromy, které upoutají svými atraktivními květy.
V parcích nebo velkých zahradách se vysazují jako solitéry i do volných skupin. Nejatraktivnější jsou druhy kvetoucí před rašením nebo současně s ním. Důležité je, že všechny opadavé šácholany se jako vzrostlé rostliny stávají otužilými a snášejí středoevropskou zimu. Protimrazová opatření potřebují jen v prvních letech po výsadbě.
Magnoliím vybereme stanoviště chráněné před studenými větry, světlé, slunné, případně jen lehce přistíněné. Ve stínu špatně kvetou. Vhodná doba výsadby všech druhů je jaro – na začátku rašení.
Šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangiana Sundew)
Magnolii vysazujeme výhradně s pevným, dostatečně vlhkým kořenovým balem, nebo lépe předpěstované v kontejnerech. Sázíme do dostatečně prostorné jámy, kterou vyplníme rašelinou obohacenou vápnoprostým humózním kompostem.
Většina druhů magnolií nejlépe roste v půdě slabě kyselé až neutrální, živné, hlinité, která je dostatečně vododržná po celý rok. Do vápenitých půd je nesázíme, protože špatně rostou, trpí chlorózou, až nakonec větve zasychají.
Šácholan hvězdovitý (Magnolia stellata)
Mladé rostliny mohou v prvních letech po výsadbě namrzat. Namrzlé části odřízneme až do zdravého dřeva, tím podpoříme rozvětvení mladšího keře. V případě, že se objeví v koruně nově vyrostlé bujné výhony, zaštípneme je v létě.
Při jarní výsadbě magnolie seřízneme loňský výhon, abychom vypěstovali keř s rovnoměrně rozloženými větvemi. Keř dobře zapěstovaný ve školce nepotřebuje při výsadbě další úpravu řezem.
U starších magnolií všeobecně platí zásada, že špatně snášejí řez a zmlazování nepřichází v úvahu, nedopadlo by to dobře, protože se na starém dřevě neprobudí dostatek adventivních pupenů. Řez do staršího dřeva děláme na jaře pouze v tom případě, že část větví zmrzne.
Kresba a foto autor
Příběh pěstování vznešené stálezelené kamélie, která kvete koncem zimy, se začal odvíjet ve 4. století před naším letopočtem. Čínský panovník Fu Chai nechal vysadit první rostliny v královské zahradě Wutong.
Prastará dřevina bývala ceněna v minulosti kvůli dřevu, které se používalo pro výrobu zbraní – kopí, oštěpů, šípů. Dnes nás dřín těší svou krásou i obsahem vitaminů v plodech.
V každé zahradě by mohl kvést šeřík. Pro svou jarní atraktivitu, pro vůni i kvůli pěkným tmavě zeleným listům.
Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
