Z oblasti od pobřeží Jihoafrické republiky přes provincie Východní Kapsko a KwaZulu-Natal až po jih Mosambiku pochází natalská švestka.
Natalská švestka (Carissa macrocarpa) je v češtině uváděna také jako karisa velkoplodá. V angličtině je známá jako Natal Plum. Patří do čeledi Apocynaceae (toješťovité).
V původní domovině roste jako hustý, až čtyři metry vysoký keř, který nikdy nevytváří kmen. Jeho větve jsou řídce porostlé tlustými, vidlicovitými trny a živě zelenými lesklými listy, jejichž délka kolísá od 3 do 5 cm.
Natalská švestka kvete a plodí souběžně
Jednotlivé pětičetné květy s trubkou příjemně voní a po opylení se mění v bobuli velikosti naší švestky. Ta má tmavě červenou tenkou slupku a dužninu, která je jedlá a její chuť hodně připomíná maliny.
Pětičetný květ karisy velkoplodé
S výjimkou uvedených bobulí je však celá rostlina jedovatá, což je typický znak celé čeledi, kam patří mj. oleandr (Nerium oleander) nebo už hojně pěstované Adenium obesum (sukulentní růže pouště). Při poranění listů nebo větviček vytéká bílá jedovatá šťáva, zvláště nebezpečná pro oči a sliznice nosu. Tato negativa však vynahradí její další vlastnosti.
Karisa je i ve Středozemí k vidění jako živý plot
V jižní Africe roste v oblastech s ročním srážkovým úhrnem 200 mm, takže nepotřebuje pravidelnou a už vůbec ne vydatnou zálivku. Velmi dobře snáší zkracování větví řezem.
Je možné ji pěstovat jako tvarovaný živý plot. Způsobem kvetení i vůní květů se podobá citrusům, u nichž se také spolu s květy zároveň objevují plody.
Carissa macrocarpa je opravdu zajímavá okrasná dřevina, které se v Evropě daří venku jen v oblastech kolem Středozemního moře.
V Česku byly a probíhají úspěšné pokusy s pěstováním karisy jako mobilní zeleně ve větších nádobách, které přezimují v zimní zahradě nebo ve skleníku vytápěném jen na 10 °C.
Rod Carissa zahrnuje 35 druhů, ale většina z nich má jedovaté i plody, například Carissa acocanthera. Tato velmi pěkná okrasná rostlina plodí prudce jedovaté černočervené bobule, které dorůstají jen do velikosti třešně.
Foto autor
Tento muškát na první pohled neoslní barevnou přemírou květů jako jiné druhy muškátů, za to o dost lépe vydrží nepříznivé podmínky.
Když tuto rostlinu viděli poprvé návštěvníci výstav sukulentů, nazvali ji živý deštník. Pryšec se jmenuje Euphorbia bongolavensis.
Do redakční pošty občas dorazí prosba o identifikaci rostliny, kterou čtenáři nebo jejich blízcí už nějaký čas pěstuji, kdysi ji dostali darem nebo ji získali jinak, aniž by se dozvěděli, co je zač.
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.
