Keřovitě rostoucí jeřáb Koehnův s řídce průhlednou korunou a rozložitými větvemi v horní části koruny dorůstá do výšky tří metrů.
Listy jsou sytě zelené, střídavé, lichozpeřené, sestavené z lístků v 8–12 jařmech.
Čepel jednotlivých lístků je elipsovitá až podlouhle kopinatá, okraj ostře, drobně pilovitý, na bázi celokrajný. Podzimní vybarvení listů je oranžové až červené.
Bílé květy tvoří koncové, ploše polokulovité chocholíky. Keř kvete v květnu až červnu. Dekorativní bílé malvičky kulatého tvaru mají 6–8 mm v průměru. Na červených stopkách jsou uspořádány v řídkém latnatě chocholičnatém svazku obsahujícím až 85 plodů.
Keř v květu
Jeřáb Koehnův (Sorbus koehneana) je keřovitý typ jeřábu, který se uplatní ve všech větších zahradních úpravách jak solitérně, tak i v menších skupinách jako okrasný druh.
Nejlépe mu vyhovuje hlinitá, dostatečně vlhká, propustná půda, stanoviště spíše slunné až polostinné.
Jeřáb Koehnův (Sorbus koehneana) v podzimních barvách
Pro vytvarování keře v prvních letech po výsadbě je třeba hlubší řez základních výhonů a to tak, že na jaře zkrátíme výhony asi o polovinu jejich délky a krátké do 30 cm ponecháme bez řezu.
U keřovitého typu jeřábu počátečním hlubším řezem odstraníme terminální pupeny, čímž vyprovokujeme růst postranních dřevních výhonů pod místem řezu.
Každoročním řezem v období výchovného řezu zapěstujeme dostatečně keřovitě rozvětvenou korunu.
U jeřábu převažuje tendence vertikálního prodlužovacího růstu do výšky z terminálního pupenu. Nezkrácený výhon s terminálním pupenem prorůstá v dlouhý vrcholový výhon s několika konkurenčními výhony, které odeberou veškerou vegetativní mízu. Tím nedochází k postrannímu rozvětvení ve spodní části výhonu. Ta zůstává holá.
Keřovitý jeřáb během léta
Řez v dalších letech omezíme podle potřeby hlavně na větve, které vyrůstají jako postranní v ostrém úhlu z kosterních větví a křížící výhony ze středu koruny. Víceleté jeřáby s dobře zapěstovanou korunou zpravidla už neřežeme, protože bychom odřezali výhony s koncovými pupeny, na kterých nejvíce kvetou a plodí.
Jeřáb se postupně vybarvuje
Řezem poraněné dřevo jeřábu je velmi náchylné k infekci dřevokaznými houbami. Zmlazovací řez jeřáb nesnáší dobře, neobnovuje se dostatečně z bazálních pupenů, většinou reaguje na silné zkrácení slabým nebo žádným novým výhonem. Starší keře snášejí špatně přesazování, což se projevuje v dalších letech slabým růstem. Je proto výhodnější nahradit přestárlý keř novou zdravou rostlinou.
Foto Shutterstock
Červené až tmavě modré, podlouhlé či kulovité bobule dřišťálu vyniknou po opadu listů. Zdravý dřišťál zdobí své okolí jedinečnou zimní krásou.
Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina majitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele.
Jedna z nejčastěji pokládaných otázek, kterou dostávají prodejci okrasných rostlin, se týká zimovzdornosti jednotlivých druhů. Jde o zásadní informaci k pěstování trvalek.
Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
