Jaro přináší mnohé radosti včetně kvetení. Těšíme se zejména z květů jarních cibulovin, talovínů, lýkovců, čemeřic, ovocných či okrasných stromů.
To, že kvetou také jehličnany, si uvědomíme obyčejně jen po dešti, když jsou louže žluté od jejich pylu. Pylu z jehličnanů si všimneme i po ránu na rosou svlažených oknech aut. Přitom květy jehličnatých stromů také stojí za prozkoumání a za fotografii.
Často až déšť prozradí, že kvetou jehličnany
V době, kdy se otevírají kvítky samičí, musí ty samčí i při sebemenším vánku zaplnit vzduch množstvím pylových zrn, aby si mohly najít svou blizničku a na ní se zahhnízdit.
Tuto strategii zpravidla zaregistrujeme, když kvete jiná větrosnubná rostlina – líska. Ta se o potomstvo stará brzy, a tak pod ní ještě může ležet sníh, který se při kvetení lísky barví dožluta. Za příznivého počasí létají včely ke keřům na první bílkovinnou – pylovou – pastvu.
Samičí kvítky jehličnanů jsou schované v mlaďounkých, měkkých šištičkách. To, že se na smrku nebo modřínu něco dělo, že i tady probíhá zázrak opylení a tvorby zárodků nových generací stromů, zaznamenáme obyčejně, až když šišky vyrostou a zdřevnatí.
Borovice nese šišky i samčí květenství
Jaro bývá poslední roky krátké a uspěchané. Stojí však za to všimnout si i této krásy jarního kvetení.
Foto autor
Opadavý, drobný, vzdušně větvený nižší keř žanovec (Colutea) dorůstá do 2 m výšky. Trny nemá, listy jsou lichozpeřené s 5–6 jařmy, 7–15 cm dlouhé.
V každé zahradě by mohl kvést šeřík. Pro svou jarní atraktivitu, pro vůni i kvůli pěkným tmavě zeleným listům.
Lantana, zajímavá okrasná rostlina s pozoruhodným květem a insekticidními účinky, pochází z tropů. Lze ji pěstovat ve formě keře nebo na kmínku jako přenosnou rostlinu.
Ve druhé polovině září jsou v našich podmínkách již běžné noční mrazíky. Pamatujeme proto na všechny choulostivé rostliny a umístíme je do bezpečnějších míst. Na noc je přeneseme domů, nebo aspoň chráníme rohožemi, fólií nebo netkanou textilií.
