Jak upravit půdu pro kyselomilné rostliny a čím je hnojit
27. 5. 2022Některé druhy rostlin na rozdíl od většiny jiných vyžadují kyselou půdu. Jak se dobře starat o půdu pro acidofilní čili kyselomilné rostliny?
V posledních letech se hortenzie staly výraznou součástí našich zahrad, kde právem patří mezi dominantní kvetoucích dřeviny.
Mnohé druhy a kultivary hortenzií (Hydrangea) doslova kralují polostinným partiím zahrady. Samozřejmě jsou i takové, které snesou za určitých podmínek přímý úpal. Všechny však spojuje požadavek na vlhčí a kyselejší půdu. Jsou to dřeviny, které se hodí spíše do nižších poloh, ale pokud jim zajistíme chráněné stanoviště, lze je pěstovat i v polohách vyšších.
Rod Hydrangea je zastoupen asi 90 druhy, které se vyskytují v jihovýchodní Asii, Japonsku, na východě Severní Ameriky, ale také v horách Jižní Ameriky nebo v části Indonésie. Patří do čeledi Hydrangeaceae.
Jak docílit modrého zbarvení? V kultuře dosáhneme modrého zbarvení poměrně jednoduše. Jednak substrátem s nižším pH, tedy kyselejší půdou. Ovšem pro rychlejší a větší efekt také speciálními hnojivy založenými na bázi síranu hlinitoamonného či síranu hlinitodraselného, která aplikujeme především opakovanou zálivkou nebo zapravením do substrátu.
Asi nejznámější pěstovaný druh je hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla). Na druhou stranu vyžaduje také nejvíce péče. Pokud jí zajistíme polostín a vlhčí půdu, odmění se bohatými a velkými květy. Na trhu je obrovské množství barevně ale i tvarově odlišných kultivarů, a to se netýká jen květů, ale i listů. Vybírat můžeme ze stále se rozrůstající nabídky:
Pokud se smíříme s menším výběrem barev květů a kultivarových kreací a dáme přednost něčemu méně náročnému, poohlédněme se raději po tzv. tvrdších druzích. Mezi ně patří například hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens), která snese i přímý úpal. Jedinou podmínkou je kyselejší a vlhčí půda.
Pokud se jí nedostává v parných dnech vody, dá to okamžitě znát povadlými listy, které se však po zalití bez problému srovnají. Zde moc barevných ani tvarových kreací nečekejme. Základní barva je bílá a bílá je i převážná část kultivarů. Ovšem najde se i několik zajímavých růžových či hnědočervených kultivarů. Mezi ně patří například růžový Invincibelle Spirit, nebo narůžovělá Emerald Lace. Pokud bychom chtěli bílou klasiku, lze doporučit například kultivar Annabelle nebo Abetwo, který je snad ještě mohutnější.
V posledních letech výrazně narostla popularita hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata), která snese nejen přímý úpal, ale i o něco vyšší polohy a na hortenzii i relativně sušší půdu. To ovšem platí až po více letech na stanovišti, ne tak pro mladé rostliny. Původní, pouze bílá barva květu, je rozšiřována třeba na růžově kvetoucí kultivar Pinky Winky, jenž mění barvu květu, v průběhu kvetení, z bílé až na tmavě růžovou. V určité fázi je tak dvojbarevný. Dalším temně růžovým kultivarem je třeba Diamant Rouge.
Naopak kultivar Burgundy Lace má oproti těm předchozím pouze světle růžové zbarvení a část květenství má i fertilní, tedy drobné květy. Zelenobílé květy má kultivar Limelight. Naopak, bílou klasikou byť v obřím provedení je kultivar Grandiflora.
Liší se druh od druhu, naopak kultivar v tom nehraje až tak zásadní roli. Nejnáročnější na řez je zároveň i ta nejoblíbenější hortenzie velkolistá. Řežeme zásadně na jaře, až když nehrozí hluboké mrazy. Odstraňujeme pouze zaschlá stará květenství, tedy neřežeme hluboko (poznáme podle seschlého stonku pod květenstvím). Pokud bychom řezali příliš hluboko, odstranili bychom letošní květní pupeny, které jsou ve vrcholových partiích výhonu. Pro podpoření růstu nových výhonů lze odstranit přestárlé výhony u báze, ale vždy probírkou (rozložit do více let). Nový výhon pokvete nejdříve až příští rok. Na zimu je lepší keře svázat a zasypat bázi listím.
Naopak hortenzie stromečkovitá řez absolutně nepotřebuje. Pokud se ji však rozhodneme zmladit, můžeme jí na jaře seříznout až u země. Sice ten rok pokvete poněkud chudě, ale pokvete. V zimních měsících je bezproblémová. Pokud ji pěstujeme vyloženě na úpalu a zemina vysychá, dá nám to vědět povadlými listy. Proto zálivku úplně nepodceňujme. Nejméně je na řez náročná hortenzie latnatá. Zde v podstatě zjara odstraníme odkvetlá květenství. Pokud ji chceme zmladit, je to na nás, jak hluboko. Zpravidla je lepší nejít hlouběji jak pod první rozvětvení od báze. Dokonce je v zahraničí s oblibou pěstována jako tvarovaný živý plot. Na zimu ji není třeba nakrývat.
Všechny hortenzie můžeme množit velmi dobře bylinnými vrcholovými řízky. Ty odebíráme v průběhu července. Lepší je odebírat řízky z nekvetoucích výhonů. Zredukujeme listy zhruba na 3 kusy a pokud jsou i tak moc velké, zkrátíme je na polovinu. Řízky napícháme do čistého perlitu ve skleníku či pařníku a hlavně hodně stíníme a odvětráváme.
Perlit udržujeme stále mírně vlhký. Do podzimu řízky zakoření a můžeme je nahrnkovat do kyselejšího substrátu s pískem. Dopěstujeme ve skleníku a příští rok vysadíme již na stanoviště. U hortenzie stromečkovité je množení ještě jednodušší. Stačí jí brzo na jaře vyrýt a rozdělit na více menších rostlin. Samozřejmě je nutné zredukovat nadzemní část na minimum.
Foto autor
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.