Bujně rostoucí dřevité liány jsou perfektní volbou pro velké zahrady. Přečtěte si o nejvhodnějších druzích a naučte se, jak je správně pěstovat.
Popínavé dřeviny dokážou vytvořit impozantní zelené stěny, překrýt pergoly či altány, dodávají estetickou hodnotu a poskytují stín. V tomto článku, si oproti předchozímu, představíme druhy, které jsou o poznání rozměrnější.
Velmi vzrůstná ovíjivá liána pocházející z východní Asie dorůstá délky 5 až 10 m. V příhodných podmínkách se může chovat až invazivně, a proto potřebuje opravdu velké a přehledné pergoly. Přehledné z důvodu, že zabráníme úniku nových prýtů, které se velmi rychle a nenápadně plazí z vyčleněného prostoru.
Akébie pětičetná se pěstuje pro krásné listy i velké množství atraktivních květů
V Severní Americe je tento druh evidován jako invazní rostlina. Při vhodném použití je však nenáročnou popínavkou, která snese polostín, sušší lokalitu, a ještě se odvděčí po akátech vonícími hnědočervenými květy, případně i vzácnými plody (jedlá podlouhlá hnědočervená bobule tvaru okurky). Řez výchovný a udržovací se v zásadě podobá řezu aktinidie kolomikty s jinou vhodnou dobou, kterou je konec jara po odkvětu.
Plody objevující se koncem léta jsou jedlé, sladké, konzistencí připomínají kiwi
Světlomilná statná dřevina pocházející z jihovýchodu USA. Pěstuje se především pro své trubkovité květy. Ty se objevují od konce června až do září. Mohou být šarlatové nebo u kultivarů Flava či Yellow Trompet, žluté. Jako opora jsou ideální treláže a pergoly.
Není úplně vhodný jako popínavka k posezení, protože v době květu láká vosy a jiný bodavý hmyz. Má rád hluboké a živné zahradní půdy. Nežádoucí vlastností jsou podzemní kořenové oddenky, které mohou v blízkosti mateční liány zaplevelit trávník, květinové záhony či prorůst dlažbu. Je třeba tomu věnovat pozornost a zavčasu odstranit. Na jaře je nutné odřezat suché, slabé a přebytečné pruty. Zbývající silné výhony přiměřeně zkrátíme – zpravidla mají nevyzrálé špičky. Protože trubače kvetou na nově vytvořených výhonech, je možný radikálnější řez podobně jako u révy.
Tato východoasijská hortenzie je výjimečná v tom, že roste jako mohutná dřevitá liána. Ideální oporou jsou zdi nebo skály, kde může tvořit impozantní porosty až 25 m vysoké. K přichycení používá příčepivé kořeny. Dekorativní jsou především díky nápadným plochým květenstvím, která mají až 20 cm v průměru. Hortenzie mají raději kyselejší nevysychavé půdy a polostinné stanoviště.
Hortenzie řapíkatá je skvělou volbou i pro stinná místa
Řežeme po odkvětu. Obecně tvarovací řez není nutný. Mladé výhonky je vhodné vyvazovat k opoře dokud se u nich nevyvinou vzdušné kořeny – to může trvat i několik let. Jakmile se sama přichytí, zrychlí svůj růst. Řez dospělých narostlých rostlin bychom měli co nejvíce omezit.
Zcela nenáročná liána pocházející z Tádžikistánu je velmi vzrůstná, proto je vhodná do velkých ploch, např. k popnutí protihlukových barier, nevzhledných stěn či plotů. Je tolerantní k suchu, kamenité půdě a má ráda výsluní. Kvete masivně drobnými bílými květy od června do srpna, což působí dekorativně.
Stálezelená liána s příchytnými kořínky a zároveň domácí dřevina s řadou kultivarů. Ideální oporou je zeď z režného zdiva, skalka a v omezené míře i kmen stromu. Má rád stinná, polostinná a za určitých podmínek i slunná stanoviště. Půdy jsou lepší vlhčí a humózní. Je potřeba hlídat jeho růst a včas ho omezit. Zejména pokud se nekoordinovaně rozrůstá do korun stromů, které může ohrozit zastíněním.
Břečťan je oblíbená, bujně a rychle rostoucí popínavá rostlina
Řez provádíme koncem jara před rašením. Výchovný a udržovací řez uplatníme u slabých a vytáhlých výhonů po výsadbě. Ty odstraníme pro stimulaci silnějšího a pevnějšího růstu mladých výhonů. Rostlinám může dlouho trvat než se přichytí k podkladu svými příčepivými kořínky. Je proto vhodné stonky vodorovně rozprostřít kolem báze opěrné konstrukce, kdy se jejich boční výhonky lépe přichytí a rostou pak vzhůru snadněji.
Vděčné světlomilné liány do velkých ploch. Používají se především dva druhy. Asijský loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata) a severoamerický loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia). Loubinec trojlaločný je ideální pro pokrytí zdí. Tvoří střechovitě překrývající se listy. Naproti tomu loubinec pětilistý potřebuje spíše treláže a pergoly. Oba druhy se vybarvují na podzim do výrazných šarlatových barev. Severoamerický druh má kultivar Yellow Wall, který se na podzim barví žlutě. Řez provádíme na podzim nebo začátkem zimy. Slabý řez – regulační, je možný i v letním období.
Vzrůstná ovíjivá severoamerická dřevitá liána s až 30 cm velkými listy.
Podražec v létě tvoří drobné květy schované pod listím
Velmi exoticky působí dýmkovitě zahnuté purpurově hnědé květy. Ty se objevují v červnu a červenci. Má ráda polostín a humózní mírně vlhkou zahradní půdu. Ideálně roste na velkých a pevných trelážích. Řežeme koncem zimy, v předjaří.
Foto autor a Shutterstock
Co to ty dřevité liány vlastně jsou? Stručně je lze popsat jako popínavé rostliny, které na rozdíl od těch bylinných ve stonku dřevnatí.
Spolu s vistáriemi a pnoucími růžemi patří plaménky k nejznámějším a nejoblíbenějším pnoucím rostlinám, které vytvářejí bohaté porosty.
Intenzivní růst popínavek můžeme v červnových týdnech vhodně usměrnit a to i vyvázáním k oporám nebo úpravou okolí. Nápaditým řešení může být také využití vzrostlých popínavých rostlin pro kombinace s dalšími květinami. Například…
Sázíme všechny liány, které jsou k mání s hrnkovým balem. Popínavkami zkrášlíme zdi, stěny, loubí, ploty, kmeny, pergoly a další zahradní konstrukce nebo dekorace.
Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro řadu pokojových rostlin, přizpůsobíme především zálivku.
