
Stálezelené brsleny mohou překvapit nestálostí barvy listů. Keře si pořizujeme kvůli jejich zdobné dvoubarevnosti, ale ta se někdy začne vytrácet.
Brsleny jsou nám sympatické i tím, jak snadno se pěstují a množí (potápěním, hřížením, řízky, dělením keřů).
Vybrat si je můžeme v různých odstínech zelené barvy, ale zejména v kombinacích zelená a bílá nebo zelená a žlutá. První varianta má přívlastek stříbrná, druhá je zlatá. Dvojí možbnosti barevnosti rovněž zvyšuje popularitu keře v zahradách.
Nestálost v udržení pestré barvy listů se projevuje takříkajíc oběma směry: V části keře začnou prorůstat pouze jednobarevné zelené listy, ale jinde se mohou objevit i takové, které nemají na listové ploše zelené barvivo, jsou žluté. Nejspíš však bez chlorofylu nejsou samostatně životaschopné. Kdyby byly, existovaly by i odrůdy výhradně se zlatými listy.
A tak je na nás, abychom nevhodně vybarvené části rostlin odstraňovali a udrželi brslen v pestrolistém provedení. Bez našeho zásahu by jednobarevná zeleň převážila. Části keřů s pestrobarevnými listy by se vedle zcela zelených zadusily.
Barevné části listu snižují asimilační plochu. Pravděpodobně natolik, že v určitém okamžiku situace překročí udržitelnou míru potřebné asimilace. Obranný systém organismu vyvolá reakci – na podporu dýchání, na podporu intenzivnější výroby asimilátů. Někde v buňkách se probudí schopnost vrátit se k původním, jen zeleným listům.
Nestálou mutací se nakonec stává i tzv. cukrová homole, zakrslý kuželovitý kultivar smrku sivého Picea glauca Conica.
U tohoto „čarověníku“ nebylo dlouhou dobu známo, z jakého původního druhu se začal množit. Teď se původní smrk Picea glauca v koruně objevuje častěji než v dobách minulých.
Opakem těchto geneticky neustálených odchylek je například zahradní varieta střemchy obecné známá pod jménem Colorata.
Je dokladem toho, že některé přirozené změny v rostlině mohou být a jsou stálé.
Této odchylce v životě nevadí ani to, že má růžové květy, ani to, že po rašení má list jiné než zelené barvy. Postupem času se barva listů vrátí k normálu, protože v listu převládne chlorofyl. Ale vlastně jednu ztrátu tento strom má. Z květů se, alespoň u mne v zahradě, nevyvíjejí plody. Přitom původní střemcha je dokonce samosprašná.
Foto autor
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.