O svatojánské noci se prý otevírají skály a vydávají poklady. Z jara je to pro změnu půda, která se při oteplení otevírá setí a sázení.
Zralá půda se obyčejně nemaže, nezůstává na nářadí a semínka do vyhloubených rýh padají mezi maličké hrudky na jejich dnech.
To je ideální vlastnost na strukturních půdách bohatých na organickou hmotou, na pěkně přemrzlých černozemích, na půdách delší dobu zahradnicky obhospodařovaných, které jsou hnojeny organikou. V tomto případě můžeme vše zvládnout v jednom dni:
Ideální drobtovitá struktura zeminy
Tam, kde je organického podílu z různých důvodů málo, to bývá především u půd písčitých nebo naopak jílovitých, budeme muset přistoupit k dalším krokům, kterými méně strukturní půdy zlepšíme.
Práce si s potřebným odstupem rozdělíme do více dnů:
Tyto složky do půdy zapracováváme tak, aby zlepšení bylo znát. Pokud vylepšující složky zaryjeme na rýč hluboko, nebudou při setí či výsadby zeleniny příliš nebo vůbec využité.
Půdy uléhavé ještě na jaře jednou prokypříme a přeryjeme. I v tomto případě je můžeme zlepšit přidáním organiky. Za vyzkoušení stojí i použití zeleného hnojení, které se přes zimu nechává a teprve na jaře ho zapravíme do půdy.
Na takto osetých pozemcích sice nemůžeme pěstovat jarní cibuli, česnek, setou kořenovou zeleninu, raději ani salát, ředkvičky a ředkve, ale košťálovinám, tykvovitým, paprikám a rajčatům, lilkům to bude vyhovovat. A také to pomůže struktuře půdy, kterou proti jejímu zničení přes zimu chrání porost a kořenový systém zeleného hnojení.
Po hloubkovém kypření a rytí by měl přijít určitý čas ke slehnutí země a obnově kapilarity. Za sucha je toto období delší, za deštivého počasí půda sléhá rychleji.
Přes zimu do sebe půda nasákne takové množství vody, jaké je schopna udržet. Tak jak se voda z povrchu vsakuje, jak se z ní nyní vydává na cestu zpátky a vypařuje se. K povrchu se dostává vzlínáním, díky kapilaritě.
Když připravujeme v půdě lůžko pro semena či plody, měli bychom v hloubce výsevu tuto cestu vody k povrchu přerušit nakypřením půdy.
Na pohled bude jasné, že nakypřená půda je na povrchu oschlá. Ta, se kterou nebylo hýbáno, je stále tmavá, vlhká díky zásobě vody v nižších vrstvách a jejímu transportu kapilárami až na povrch. Tam, kde je vláhy v půdě více, než je zdrávo, je to dobře. A tam, kde už potřebujeme začít s ní šetřit, musíme zakročit.
Půda se přirozeně ohřívá dopadem slunečního záření na nenarušený povrch. Každý druh zeleniny, někdy i odrůda, má dáno, kolik °C potřebuje ke klíčení.
Pokud zeleniny vysejeme do studenější půdy, mohou zareagovat různým způsobem:
Půdě můžeme s intenzivnějším ohřevem pomoci nastýláním kompostu na její povrch. Tmavý kompost hezky přitáhne a udrží více tepla. Využít lze i tmavou netkanou textilii nebo černou fólii. Teplo se pod nimi hezky udrží a kumuluje.
Větší zahřátí můžeme očekávat i tehdy, když na záhonech vytvoříme hrůbky. Hrůbky nemusí být nutně jen jako základ pro výsadbu brambor, ale také pro výsev mrkve, petržele nebo pro výsadbu jahodníku.
Půdu bychom mohli teoreticky zahřívat i odspodu. Do hlubokých rýh navezeme slamnatý hnůj, který ušlápneme a překryjeme zeminou, kompostem. Takové hrůbky by byly základem pro výsev či výsadbu okurek, některých druhů a odrůd tykví, pro výsadbu rajčat, paprik, lilků.
Brázda s hnojem, částečně již překrytým rozloženým kompostem
V kombinaci s nakrýváním netkanou textilií můžeme dosáhnout sklizní dřív, než když sejeme do země bez popsané přípravy. Menší vrstvu na dno hrůbku můžeme přichystat třeba pod sazenice jahodníku, pod košťáloviny, cukrovou kukuřici.
S výsadbou či setím počkáme nejméně tři týdny. Ještě lépe uděláme, když vydržíme měsíc. Během této doby se bakterie žijící v půdě a kompostu postupně množí a začínají měnit hmotu mrvy v živiny pro rostliny.
Neměli bychom zapomínat na hnojení. Organické hnojení, třeba granulovaný hnůj, rohovina, různé druhy živého hnoje nebo roční kompost potřebují cca tři týdny na to, aby živiny z nich začaly být částečně přístupné rostlinám. U minerálních hnojiv to trvá kratší dobu, jen několik dnů.
Pestrá směs, která chrání před erozí, vymýváním živin a rozplavením struktury půdy. Současně dodá organickou hmotu jako hnojivo.
Organická hnojiva promísíme s vrstvou, ve které budou kořeny rostlin. Ty minerální stačí jen lehce zahrábnout při kypření povrchu. Brzy se uvolní a podle fyzikálních zákonů v půdě docestují do míst, kde je jejich nedostatek.
Foto autor
Kdybychom nenahradili živiny odebrané pěstovanými rostlinami, drancovali bychom půdu. Ztratila by úrodnost. Hnojit zahrádku je třeba.
V Česku se písčité oblasti vyskytují hlavně na jihu Moravy a na východě Čech. Za výhodu lze pokládat, že písčitá půda se dá dobře obdělávat suchá i vlhká.
Čím jsou hrůbky tak užitečné, že lákají čím dál tím širší okruh pěstitelů, aby je používali nejen při pěstování brambor? Svědčí rostlinám, šetří námahu.
Kompost, který jsme založili teprve na podzim, v zimě nepřehazujeme. Příliš bychom tím snížili teplotu optimální pro rozkladné procesy.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
