Průběžná kontrola kompostování má velký význam pro nápravu případných chyb, aby tlení probíhalo optimálně. Měsíc až dva po založení zjišťujeme stav kompostu každý týden.
Teploměrem snadno změříme, zda teplota v zóně intenzivního tlení uvnitř čerstvého materiálu dosahuje třetí den po uložení potřebných 50 °C a víc. Pokud tato hodnota není dosažena ještě do týdne, je to způsobeno následujícími příčinami:
Použitý materiál je příliš vlhký a trpí nedostatkem vzduchu! To je hlavní příčinou malého vyvíjení tepla. Účinné opatření proti vlhkosti spočívá v přimíchání suchého materiálu a v překopání kompostu.
Materiál je překypřený a většinou také příliš suchý a tlení proto nemůže začít. Zde pomáhá jen materiál částečně stlačit (šlapáním) a v případě potřeby navlhčit například močůvkou.
V materiálu proběhlo již zčásti tlení, například u dlouhodobě skladovaného hnoje. V tomto případě je zcela normální, že už nedochází k vývoji tepla. Lehce odbouratelné sloučeniny byly již rozloženy, materiál se nachází již po fázi tlení.
Teploty v kompostu
Je ovšem možné, že teplota stoupne příliš. Neměla by však překročit 65 °C, jinak se zvyšují ztráty dusíku a je nebezpečí „samosterilizace“. Existuje řada materiálů, které jsou velmi záhřevné, například chlévská mrva ze stájí s hlubokou podestýlkou, posečená zelená hmota a částečně i výlisky. Při vysokých teplotách kompost velmi snadno vysychá.
Velké, ještě nerozložené části uložíme do nového kompostu
Dalším velmi důležitým ukazatelem při týdenní kontrole kompostu je vlhkost.
Když je kompost příliš vlhký, máme pouze možnost přimíchat suchý materiál. Snadno odhadneme, kolik suchého materiálu je k tomu třeba. K promočenému kompostu přimícháme nejméně stejné množství suchého materiálu. Do méně mokrého postačí přidat asi 20 % suchého materiálu. Pokud máme suché piliny, postačí většinou 10–20 % (z objemu), abychom dostali i velmi vlhký kompost opět do optimální vlhkosti.
Je-li kompost příliš suchý, potřebuje zavlažit. Množství vody je opět věc zkušenosti. Potřebovat budeme minimálně 50 litrů na 1 m³.
Materiál určený ke kompostování je třeba nejprve promísit
Dalším kritériem pro pravidelnou kontrolu kompostu je obsah vzduchu. Zásobení kyslíkem by mělo být zabezpečeno během celé doby tlení. Jak odhadneme zásobení vzduchem:
Nepříjemný nebo i dusivě zatuchlý zápach dokazuje vždy hnilobu – tedy nedostatek kyslíku. Zde je nejvyšší čas, abychom kompost překopali. Ukazatelem je pevnost materiálu uvnitř kompostu. Veškerý materiál by měl být stále kyprý. Pokud je hrudkovitý nebo lehce stlačený, je opět nejvyšší čas pro přehození.
Zahrádkář spoléhá na to, že horká fáze rozkladu zahubí semena plevelů a zárodky chorob. To však nemusí platit zcela. Klademe-li důraz na bezinfekčnost, například při předpěstování sadby, musíme kompost dodatečně dezinfikovat.
Velmi dobře lze tento jev pozorovat v první (teplotní) fázi kompostování. Teplota ve střední zóně je v optimálním rozmezí (55–65 °C).
Čím hlouběji zarazíme teploměr do jádra kompostu, tím silněji klesá teplota – až pod 40 °C. To je pak i hranice, od které převládají anaerobní podmínky. Toto jádro (pod 40 °C) by nemělo příliš narůstat, v žádném případě přes 50 % objemu kompostu, jinak musíme kompost okamžitě překopat.
Vyzrálý kompost vylepšuje půdní strukturu, i mikrobiální aktivitu. Působí proti půdní únavě.
Obsah organické hmoty a živin v kompostu závisí na výchozím materiálu. Zatímco zahradní odpad poskytuje kompost spíše chudší na živiny, komposty z hnoje a kuchyňských odpadů mají vyšší hodnotu. Nejvýše se však cení vermikompost.
Obsah živin v kompostu (údaje v % při 50 % sušiny)
|
Živina |
Minimum |
Průměr |
Maximum |
|
Dusík (N) |
0,7 |
1,1 |
1,5 |
|
Fosfor (P2O5) |
0,3 |
0,4 |
0,5 |
|
Draslík (K2O) |
0,6 |
1,1 |
1,6 |
|
Vápník (CaO) |
0,4 |
0,6 |
0,7 |
|
Hořčík (MgO) |
0,3 |
0,5 |
0,7 |
|
Síra (S) |
0,1 |
0,15 |
0,2 |
|
Organická hmota |
28,0 |
31,5 |
25,0 |
(podle doc. Ing. P. Zemánka, Ph.D. a kol., 2011)
Foto D. Auf, kresba K. Zemková
Od jara vzniká na zahradě a v domácnosti množství odpadu využitelného pro kompostování. Dobu přeměny organické hmoty ovlivňují i maličkosti.
Žijí v pozapomenuté kupce listí či jiných zbytků rostlin, také v kompostu a spolu s dalšími půdními organismy mění organickou hmotu v úrodnou zeminu.
Pod broskvoněmi ošetřujeme půdu tak, abychom omezili plevel, snížili výpar vody z půdy, zlepšili zasakování vody ze srážek i ze závlahy a přispěli k provzdušnění půdy.
V době, kdy kvete, je už jaro v plné síle, přesto připomene zimní radovánky. Kalina obecná tvoří květenství podobné sněhové kouli.
Broskvoně plodí na jednoletých výhonech, zatímco starší obrost postupně odumírá. Snahou je proto vypěstovat pevné korunní větve s bohatým plodonosným obrostem a volnou kotlovitou široce rozevřenou korunu bez středového hlavního výhonu.
