Broskvoň potřebuje vysadit na jaře a hnojit kompostem
16. 4. 2021Za organické hnojení kvalitním kompostem se broskvoně odmění pěknou úrodou. Naopak bez jistého a pravidelného přísunu živin stromky strádají.
Rostliny pěstované v květináčích a truhlících brzy vyčerpají živiny obsažené v substrátu. Aby pak neživořily, doplníme jim výživu formou hnojiva. Je třeba to udělat včas a ve správné míře.
Stejně jako na záhoně také v nádobách rostliny potřebují trojici základních prvků: dusík (N), fosfor (P) a draslík (K) a také další látky, jako je například železo, hořčík, měď nebo zinek. Je důležité zvolit správné množství a rovněž vhodný poměr všech makro i mikro prvků.
Rostliny jsou schopné doplňovat živiny všemi svými orgány. Nejdůležitějším způsobem získávání výživy pro ně však zůstává příjem kořeny z vodných roztoků v půdě. Proto ostatní způsoby hnojení využíváme spíše doplňkově.
Stejně jako při běžném zahradničení je možné živiny dodávat v podobě hnojiv minerálních nebo organických.
Vhodným a levným zdrojem živin v organické podobě je dobře vyzrálý kompost. V případě nedostatku prostoru například ve městech může nahradit klasický kompostér alespoň zčásti práce kalifornských žížal v takzvaném vermikompostéru: hodnotné hnojivo vermikompost. Kromě drobtovitého kompostu v pevné formě získáme rovněž tzv. žížalí čaj, tedy tekutinu, kterou v případě potřeby jednoduše přidáváme do zálivky.
Organická hnojiva jsou dnes dostupná v široké škále také v obchodní síti. I městský zahradník tak může využít rohovinu, granulovaný slepičí, koňský či kravský hnůj nebo například hnojiva na bázi mořských řas.
Organická hnojiva sice obsahují pouze desetiny, často jen setiny procent živin, jejich používání však zároveň zlepšuje půdní strukturu, schopnost substrátu poutat vodu a živiny.
Mezi hnojivy minerálními najdeme hnojiva univerzální, ale také směsi namíchané přímo pro konkrétní typy rostlin. Typicky například pro balkonové letničky, plodovou zeleninu či kyselomilné rostliny.
Dostupná minerální hnojiva pro nádobové rostliny se dají zhruba rozdělit do dvou základních kategorií:
Dnes velmi oblíbená postupně rozpustná hnojiva dokážou uvolňovat do substrátu živiny po dobu několika týdnů či měsíců. Rychlost a intenzita uvolňování závisí na koncentraci živin v nádobě a na vlhkosti a teplotě substrátu. Během chladnějších dnů živiny zůstávají vázané v granulích a uvolňují se až v období vyšších teplot, kdy rostliny vyžadují více živin pro svůj růst.
Tento typ hnojiva se dá zapracovat do zeminy už v březnu či v dubnu při osazování nádoby (nějakou dobu trvá, než se živiny z voskem potažené granule začnou uvolňovat), používá se však rovněž v průběhu pěstování.
Při zřejmém akutním nedostatku živin je pak vhodnější použít okamžitě působící krystalická nebo tekutá minerální hnojiva, která se obvykle dodávají rostlinám v nádobách několik týdnů po výsadbě v intervalu zhruba jedenkrát za čtrnáct dní ve formě zálivky. Vzhledem k vyšší koncentraci požadovaných živin je třeba dát pozor na jejich správné dávkování.
I přes dominanci kořenové výživy má u nádobových rostlin své nesporné výhody také využití výživy listové. Rostliny tímto způsobem přijímají poměrně přesné dávky živin a to navíc velmi rychle.
Aby se minimalizovalo riziko poškození rostliny, nedoporučuje se provádět aplikaci hnojiv na list při přímém slunečním záření.
Roztoky hnojiv používaných na listy jsou namíchány převážně v nižších koncentracích, než je tomu u přípravků pro kořenovou výživu a jejich součástí bývají smáčedla a další absorpční látky, které pomáhají vytvořit souvislou vrstvu hnojiva na celé listové ploše.
Vzhledem k omezenému množství substrátu je třeba všem nádobovým rostlinám doplňovat výživu, ale také používat hnojiva obezřetně a dodržovat základní pravidla postupu.
Nedostatek i nadbytek výživy zhoršuje podmínky pro správný růst rostlin a v omezeném prostoru pěstebních nádob to platí dvojnásob. Při hnojení je důležité držet se návodu, který je vždy uveden na obalu zakoupeného hnojiva. Je dobré rovněž počítat s tím, že v zakoupeném substrátu bývá často startovací dávka hnojiva už přítomná.
Pokud bude substrát přeschlý, živiny se nedostanou všude a vysoká koncentrace hnojiva v některých místech může rostlinu nenávratně poškodit. Naopak přílišné prolévání substrátu vodou zase může některé živiny příliš brzy odplavit.
U rostlin pěstovaných ve stejné nádobě po několik let může snadno dojít také vlivem hnojení k zasolení substrátu. Zvýšený obsah solí pak znemožňuje vstřebávání některých prvků (typicky železa) a rostliny přestanou prospívat.
Dodávejte výživu ve správný čas: Venkovní nádobové rostliny hnojíme zhruba od dubna. Pokud se jedná o rostliny vytrvalé, dodávání živin by mělo být ukončeno v druhé půli srpna, aby rostliny měly možnost připravit se na zimní klidové období.
Nehnojte, pokud rostlina vykazuje příznaky choroby, pokud je těsně po přesazení nebo v období vegetačního klidu. Spíše uškodit pak může přílišné hnojení rostlinám, které prospívají spíše v chudších půdách – takovými rostlinami jsou například středomořské bylinky, nejrůznější sukulenty či luční rostliny.
Foto autorka
Podzim využijeme pro množení zejména takových druhů trvalek, které kvetou na jaře či počátkem léta. Vysadíme je poté tak, aby stihly zakořenit.