K zasolení půdy dochází v přirozených podmínkách poměrně vzácně. Zpravidla se jedná o místa se suchými klimatickými podmínkami.
Zasolení vzniká vzlínáním spodní vody do svrchních vrstev, kde se postupně hromadí rozpustné soli. Ty jsou však většinou pro rostliny neužitečné a při vysoké koncentraci nakonec škodlivé.
Tam, kde je klima hodně suché se zvyšuje možnost zasolení půdy
V normálních nebo dokonce vlhčích klimatických podmínkách je naopak množství vody přiváděné do půdy zpravidla větší, než podíl vody, která se vypařuje. Přebytek vody prosakuje do spodních vrstev a vyplavuje rozpustné soli, které by se jinak hromadily v oblasti kořenů a přispívaly k zasolování půdy.
I ve skleníku může dojít k zasolení substrátu. Květiny a zelenina, které zde pěstujeme jsou vesměs náročné na živiny, což nutí zahrádkáře k intenzivnějšímu hnojení. Při nedostatečné zálivce nedochází k vyplavovaní solí. Naopak mohou být rozpustné soli ze spodních vrstev vynášeny nahoru, kde se hromadí v oblasti kořenů. Zasolení dále napomáhá hromadění doprovodných, balastních, látek.
Při nedostatečné zálivce se soli nevyplaví
Na zasolování půd a substrátů, se nejvíce podílejí chloridy. Dostávají se do substrátů pravidelně hnojivy a zálivkovou vodou. Totéž platí o sodíku, který je v půdě rovněž plně rozpustný.
Méně nebezpečné jsou sírany a rovněž fosforečnany, které jsou v půdě málo pohyblivé a přispívají k zasolení omezeně.
K vyššímu zasolení jsou zvláště citlivá klíčící semena a mladé rostliny.
Překročí-li koncentrace půdního roztoku určitou hranici, může různým způsobem poškodit růst rostlin a příjem vody kořeny je brzděn. Na rostlinách se to projevuje omezením růstu, v těžších případech až zakrslým vzrůstem, malými, sytě zelenými listy a zasycháním okrajů listů.
Poškození kořenů způsobuje zhoršený příjem železa a rostliny trpí jeho nedostatkem, který se projevuje chlorózou mladých listů.
(měří se elektrická vodivost vodního výluhu v mS.cm-1)
| nejcitlivější rostliny (horní hranice 0,5) | některé kapradiny a rostliny z čeledi vřesovcovitých |
| velmi citlivé (0,75) | většina orchidejí, primule, kamélie, rychlený salát |
| citlivé (1) | bromélie, cibulnaté a hlíznaté rostliny, anturie, gerbery, fuchsie, rychlená kedlubny |
| středně citlivé (1,25) | alstromérie, růže, begonie, bramboříky a skleníková rajčata |
| náročné (1,6) | pelargonie, poinsettie, hortenzie, saintpaulie, + většina hrnkových rostlin okrasných listem a skleníkové okurky |
| velmi náročné (1,8) | karafiáty, chryzantémy, palmy |
Platí, že čím vyšší je obsah organické hmoty, a čím vyšší je udržovaná vlhkost substrátu, tím nižší je negativní účinek zvýšeného obsahu solí.
V zasklených plochách nejvíce působí na koncentraci půdního roztoku:
Při podezření na vysokou koncentraci solí v zemině, uděláme zkoušku klíčení se salátem. Vyklíčí-li u jinak dobře klíčivého semene salátu méně než 50 % semen, svědčí to o zasolení.
Zalévání dešťovou nebo měkkou vodou snižuje nebezpečí zasolení
Pokud se navzdory všem těmto opatřením vyskytne vysoký obsah solí v půdě nebo v substrátu, je třeba provést vyplavování s velkým množstvím měkké vody. Ve skleníku můžeme počítat v průměru se 100 litry na 1 m2.
Foto Shutterstock
Kdybychom nenahradili živiny odebrané pěstovanými rostlinami, drancovali bychom půdu. Ztratila by úrodnost. Hnojit zahrádku je třeba.
Nedávno jsem sel a připravoval sadby zeleniny a už zase likviduji porosty rajčat a papriky. Tyhle podzimní chvíle opravdu nemám rád. Ani ve skleníku ne.
Košťáloviny odčerpávají z půdy velké množství živin, které jsou pro pěstování květáku, brokolice, zelí a dalších brukvovitých nezbytné.
Zelenina má poměrně vysoké nároky na živiny. A tak se může stát, že nedostatek fosforu, draslíku, hořčíku, vápníku, síry nebo jiné látky v půdě sníží přítomnost zdraví prospěšných minerálů v zelenině.
Ovoce bychom neměli uchovávat v sousedství brambor, řepy apod. Právě tak nevhodné je skladovat společně s jablky celer, cibuli, pór, česnek a podobnou zeleninou výraznou svou vůní, protože jablka a další ovoce tyto pachy snadno přijímají.
