Někdo pokládá organický odpad ze zahrady za hromadu, kterou je třeba vyhodit, jiný zbytky rostlin sklízí, aby je proměnil v hromadu živin.
V praxi se setkáváme hned s několika přístupy, jak se lidé o organický odpad starají:
Kompostování organického odpadu ze zahrady
První dva způsoby rozhodně nedoporučuji. Je třeba vědět, že organická hmota je pro zdravý růst pěstovaných rostlin nepostradatelná. Když s ní budeme dobře hospodařit, ušetříme si výdaje za nákupy ve formě různých komerčních preparátů a hnojiv a zvýšíme úrodu. Proto je nejvhodnější tento organický odpad zarývat anebo kompostovat.
Občas se však bojíme, že si pozemek zamoříme zárodky patogenních mikroorganismů nebo semeny plevelů. V žádném případě se však nemusíme obávat používat odpad ze zdravých rostlin nebo jejich částí.
Bylo by značně zdlouhavé a složité vyjmenovávat, co je a co není možné kompostovat nebo zarývat v případě, že je organický odpad nějak napadený.
V naprosté většině případů se nemusíme bát takto likvidovat nadzemní části napadené houbovými nebo virovými chorobami.
Totéž platí o ovoci napadeném moniliovou hnilobou, které by v žádném případě nemělo zůstat na stromech nebo pod nimi.
Nejpozději do konce února napadený organický odpad převrstvíme dostatečnou vrstvou dalšího materiálu, ať už zeminou, trávou nebo jiným inertním odpadem. V případě zarývání je třeba tyto zbytky zcela zakrýt zeminou. Nejlepší je dávat je na dno předem vyrytých brázd.
Kdybych měl vytvořit nějakou obecnou poučku, co je možné kompostovat a co do kompostu nepatří, pak bych řekl, že do kompostu zásadně nepatří materiál napadený chorobami nebo škůdci, kteří se vyskytují a škodí na kořenech a ostatních podzemních částech rostlin.
Jde především o:
Cibule napadená fusariovou hnilobou nesmí do kompostu přijít
Neměly by tam přijít ani nadzemní části rostlin postižené bakteriálními chorobami. Ale zde je již problém – ne každý zahrádkář pozná, zda se jedná o chorobu bakteriální nebo houbovou. Naštěstí těch bakteriálních je jen velmi málo:
Většina výše vyjmenovaného je původu houbového.
Dalším možným způsobem, jak omezit infekčnost kompostu, je aplikace dusíkatého vápna. Rozhodně ho však nedoporučuji používat už při zakládání samotného kompostu, protože by se tím zpomalily kompostovací procesy.
I takováto jablka mohou za určitých podmínek přijít do kompostu
Hotový, mírně vlhký kompost můžeme dezinfikovat, jestliže ho prosypeme dusíkatým vápnem (cca 1 kg/1 m3) a překryjeme ho na dobu minimálně 1 až 2 týdnů nějakým neprodyšným materiálem. Následně jej musíme opět přehodit.
Dalším problémem je kompostování plevelných rostlin. Pokud se jedná o běžné plevele množící se semeny, pak je zcela bezproblémové kompostování těch, které ještě nevytvořily semena.
Určitou výjimkou je např. pěťour. Jeho semena totiž dozrávají i v případě, že ho vytáhneme ze země ještě jako kvetoucí rostliny. Obdobně je na tom ptačinec, který vytváří semena po celou dobu vegetace.
Pozor na pěťour, který vytváří semena i po vytažení ze země
Plevele, ale například i nemocný rostlinný materiál, u něhož se bojíme, že bychom ho neměli přímo kompostovat, můžeme vložit po menším množství do průhledných plastových pytlů. Ty po uzavření uložíme tak, abychom co největší jejich plochu vystavili dlouhodobějšímu slunečnímu svitu.
Po určité době se rostlinný materiál promění v nevábně vonící břečku. Tu můžeme následně umístit na kompost, aniž bychom se báli, že v ní přežívají semena plevelů nebo zárodky chorob.
Co však udělat s plevelem, který se množí kořeny, kořenovými oddenky, výběžky a cibulemi? K takovým plevelům patří velmi známý pýr nebo čistec bahenní, máta rolní, zvonek řepovitý, bršlice kozí noha, podběl, přesličky, svlačec rolní. V běžném kompostu většinou přežijí, proto především jejich podzemní části, nejprve důsledně usušíme.
Rozprostřeme je po nějaké ploše, kde zajistíme, že nemohou zakořenit. Např. na plastovou fólii, netkanou textilii, betonovou plochu apod. Jakmile i jejich podzemní orgány uschnou, bez obav je můžeme uložit do kompostu.
Jak bychom měli naložit s rostlinami, které jsme ošetřili nějakým přípravkem na ochranu rostlin? Určitě bych se toho nebál, protože v průběhu kompostování se z kompostovaných rostlin jakákoliv rezidua ztratí a to i v případě, že by v době ukládání do kompostu v nich ještě nějaká byla.
Pokud dáme do kompostu větší množství trávy, kterou jsme před posečením ošetřili přípravky s obsahem clopyralidu, některé rostliny mohou hůře růst. Proto pro jistotu doporučuji první seč trávy po ošetření přípravkem s touto látkou do kompostu raději neukládat.
122 °F = 50 °C
Na závěr bych jen připomněl, že řádně založený kompost se nejméně ve svém středu zahřeje na 50 až 70 °C, což je teplota, kterou naprostá většina patogenních organismů nepřežije.
Foto autor
Od jara vzniká na zahradě a v domácnosti množství odpadu využitelného pro kompostování. Dobu přeměny organické hmoty ovlivňují i maličkosti.
Za organické hnojení kvalitním kompostem se broskvoně odmění pěknou úrodou. Naopak bez jistého a pravidelného přísunu živin stromky strádají.
Známá věc, přesto dobrá k připomenutí: Humus a minerální látky z kompostu zvyšují úrodnost a přispívají ke zdravému růstu rostlin.
Kompost, který jsme založili teprve na podzim, v zimě nepřehazujeme. Příliš bychom tím snížili teplotu optimální pro rozkladné procesy.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
Děkuji za skvělý článek, jako kompostovací „maniak“ oceňuji. Zahradu mám 4 000m2 velkou, takže kompostů mám celkem 9 na rozličných místech a dělám si i listovku, apodle použití je různě míchám. Komposty prolévám bylinou jíchou, podezřelé rostliny „flambuji“ na sluníčku v plastovém pytly až je z toho pěkně zahřátý smrádeček, pak šup s tím do kompostu. Jediné co mi do kompostu nesmí je exotické ovoce, zbytky cibule, česneku a porku. Naopak jásám nad ořechovým listím, skvělě s ním při zarytí vylehčuji jílovitou zem, a nebo v něm báječně rostou brambory. Dotáhla jsem to na kompostového „rentiéra“, který může každoročně dopřát kompost všem záhonům, stromkům a tu a tam věnovat pár koleček přátelům či příbuzenstvu. Kompostovací dřina se rozhodně vyplatí.