
Kolik živin potřebují různé zeleniny, čím půdu přihnojit
15. 10. 2021Při debatě, jak se daří různým druhům zeleniny, se mě zahrádkář zeptal, proč má pořád tak bídnou mrkev, když ji správně dává až druhý rok po hnojení hnojem.
Kdy se jaro naplno rozběhne, nelze předem určit, ale některé postupy užívané při jarní péči o půdu, při výsevech a výsadbě má smysl dodržet.
Načasování výsevů a výsadby první zeleniny ovlivňují teploty půdy a vzduchu a též půdní vlhkost. Při jarní péči o půdu likvidujeme vytrvalé plevele. Na jaře se z odpočaté a mrazem nadýchané půdy dobře odstraňují dlouhé oddenky bršlice i pýru.
Jaké byly zimní mrazy a kolik sněhu na půdě leželo, od toho se odvíjí, kdy bude mít půda optimální strukturu. Čím je v ní více organické hmoty, tím lépe se s ní na jaře pracuje. U kvalitních zahradních zemin se takový stav dostaví i později, obyčejně několik hodin po dešti, pokud přijde, nebo po zalití.
Převezmeme-li zahradu na jaře, obyčejně už s ní majitel na podzim nic nedělal, nehnojil hnojem. Po výsevu a výsadbě první vlny zeleniny máme nějaký ten čas na jarní péči o půdu na ostatních záhonech. Doplníme aspoň zčásti, co chybí z podzimu.
Tam, kde budou okurky, melouny, rajčata, papriky, lilky, dýně, cukety (půjdou do země až začátkem či spíše po polovině května, podle toho, kdy v místě hrozí poslední jarní mrazíky) zarýváme do hnízd kvalitní kompost či dobře rozložený hnůj. Abychom věděli, kde to bylo, označíme si místa tyčkami. Máme-li kompostu dost, zaryjeme ho do celé plochy.
Kvůli nárokům na živiny můžeme výše zmíněné plodiny označit jako žrouty hnoje. Právě kvůli jejich požadavkům na živiny je dobré vědět podrobnosti o kvalitě hnojiva, které máme při péči o půdu k dispozici. Pokud hnůj není rozložený, dáváme na jaře pod rajčata raději kompost a minerální hnojiva. Proč?
Protože dlouhodobé uvolňování vyšší dávky dusíku z nerozloženého hnoje by rajčatům neudělalo dobrou službu: Rostly by do zelené hmoty, později by kvetly a první plody by i později dozrávaly. Hlavní sklizeň bychom tak posunuli do druhé poloviny léta, což je zejména ve vyšších polohách na škodu. Také by mohla narůst citlivost k houbovým chorobám.
Pustíme-li se vedle výsadby i do výsevů, zjistíme, že v řádku na záhoně vyroste obyčejně mnohem více rostlin, než s kolika jsme počítali. Nějak se jich musíme v řádce zbavit jednocením. U druhů zeleniny, které se mohou rozsazovat, je i jednocení zdrojem sadby. U některých druhů se přesazování nedoporučuje.
Rozdílné mohou být výsledky u dosti podobných druhů brukvovité zeleniny. Tuřín lze takto předpěstovat, ale dosti podobné vodnice a ředkve nejsou z přesazených semenáčků pěkné. Nechci tvrdit, že je nemožné opatrně přesazovat ředkvičky či výsev mrkve (asi by se našlo více zahrádkářů, kteří to dokážou a dělají), ale nebudu to doporučovat.
Běžně se některé druhy zeleniny moří, ať už proti škůdcům, nebo chorobám. Vcelku běžně se upravuje povrch semen, zbavují se chloupků, háčků či silného osemení. Kdo hůře vidí na setí jemných semen, může si koupit osivo obalované, pásky s výsevy, které se jen položí do rýhy, přihrnou, pořádně zalévají.
Obal obyčejně obsahuje látky chránící semeno před chorobami a škůdci, možná zahrnuje startovní dávku hnojiv. Ale také potřebuje vláhu pro svůj rozpad ve větší míře, než postačí ke klíčení semínek bez obalu. Při nedostatečné zálivce vzcházejí obalovaná semena pomalu, na etapy.
Hrách dřeňový Kudrnáč (nahoře) a hrách cukrový Ambrosia. Nemusíte mít strach, že na jaře namrznou. Mladé rostlinky snesou –5 °C.
Zatímco hrášek snese až –5 °C, teplomilné druhy bychom neměli ani v noci vystavit teplotám pod 10 °C. Takové by velmi výrazně zbrzdily mladé rostliny v růstu a vývoji. Platí to o předpěstované sadbě i přímých výsevech.
U sadby okurek je deset stupňů hraniční teplotou k přežití. Citlivé odrůdy pak nedají obvyklý výnos, ani když přijde ideální léto.
Malé Česko má jak velmi teplé oblasti, kde se teplomilná zelenina vysazuje někdy koncem dubna, tak i chladnější, kde je radno počkat, zda přijdou ledoví muži. V ještě vyšších polohách může v té době na některých záhoncích ležet sníh.
Foto Shutterstock a autor
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.