Vermikompostování známe dlouho. Technologie zpracování bioodpadů vznikla v Japonsku. Roku 1985 se žížaly začaly používat v Československu.
Žížaly zabezpečují fragmentaci a provzdušňování zpracovávaného materiálu. Tím poskytují vhodné podmínky pro rozvoj mikroorganismů, které intenzivně pokračují v přeměně organické hmoty a uvolňování živin.
V praxi přináší vermikompostování člověku úlevu od fyzicky náročného přehazování a překopávání kompostovaného bioodpadu. Žížaly to udělají za něj.
Žížaly se živí bioodpadem a produkují kompost; foto Shutterstock
Úspěšně lze vermikompostovat širokou škálu biologicky rozložitelných zbytků, které pocházejí
K velmi vlhkým a kašovitým bioodpadům je vhodné přidávat slámu, dřevní štěpku nebo piliny. Čím je směs různorodější, tím je dosaženo lepšího výsledku vermikompostování.
V tuzemských podmínkách se pro vermikompostování využívá druh žížal Eisenia andrei, který se vyznačuje vysokou produktivností a plodností. V optimálních podmínkách je možno chov dvojnásobně zreprodukovat za tři měsíce.
Dospělý jedinec spotřebuje denně množství krmiva shodné s polovinou hmotnosti jeho organismu a vytvoří z něho 60 % výkalů (nejkvalitnějšího vermikompostu) a 40 % využije pro vlastní metabolismus.
Žížaly je možné zakoupit u několika firem, které se zabývají jejich produkcí a prodejem.
O biologicky rozložitelný odpad z domácnost se postarají žížaly
Pro vermikompostování je nutno zabezpečit optimální teplotu prostředí (15–25 °C). Při teplotě pod 0 °C a nad 35 °C žížaly hynou. Optimální vlhkost substrátu je okolo 80 %. Vlhkost nižší než 60 % a vyšší než 90 % působí úhyn žížal.
Žížaly vyhledávají vrstvy kompostu s dostatkem vzdušného kyslíku. Krmivo nesmí obsahovat nadměrné množství čpavku, bílkovin a soli. Žížaly zabíjejí již nízké koncentrace pesticidů. Nesnášejí sluneční paprsky a vítr. Jejich přirození nepřátelé jsou zejména krtci, ptáci, divoká prasata, žáby, stonožky a mravenci.
Vermikompostování v ohraničených pásových hromadách
Pro venkovní vermikompostování vytvoříme v ideálním případě uzavřený prostor, kam nemohou konzumenti žížal (zejména krtci). Toho dosáhneme na zpevněné ploše nebo na gumové podložce položené na zem.
Na boky upevníme prkna nebo latě vyrobené z odpadního plastu. Mají dlouhou životnost a jsou bezúdržbové. Vrchní část zakryjeme plachtou, která omezí výpar vody a propouští vzduch. Vhodná je například geotextilie.
Bioodpad přidáváme častěji a po menších vrstvách (například 1x týdně po 10 cm), aby nedocházelo k přehřátí a tím ke zbytečnému úhynu žížal.
Naopak na zimu žížaly přikrmíme větším množstvím bioodpadu a vermikompost tepelně izolujeme: Například ho zakryjeme slámou nebo listím.
Při výšce 0,5 až 1 m končíme s vrstvením vermikompostu. Horní vrstvu, ve které se nachází nejvíce žížal, odebereme a použijeme na založení nové zakládky.
Domácí vermikompostéry najdou uplatnění v bytech nebo v kancelářích. Vyrábějí se z plastu nebo ze dřeva a to nejčastěji v patrovém provedení.
Vermikompostér si můžeme zhotovit svépomocí například z přepravek od masa nebo z nádob od malířských pokojových barev. Plocha dna misky se odvíjí od množství biologicky rozložitelného odpadu, který máme průběžně k dispozici.
Na 1 kg bioodpadu týdně je potřeba zhruba 0,2 m2.
Dno jednotlivých misek obsahuje otvory, které umožňují žížalám volný pohyb za čerstvým krmivem a odvádějí přebytečné tekutiny. Hotový vermikompost odebíráme ze spodní misky, čímž získáme prázdnou misku pro naplnění novou dávkou bioodpadu.
Moderní plastový vermikompostér v designovém provedení se hodí i do kuchyně
Vermikompost má ve srovnání s klasickým kompostem výrazně lepší vlastnosti. Je bohatý na živiny, ale také obsahuje vysoce kvalitní humus, růstové hormony, enzymy a látky, které mají schopnost chránit rostliny před škůdci a chorobami.
Domácí vermikompostér s odtokovým ventilem
Dále zvyšuje nutriční hodnotu produktů a omezuje vstup cizorodých látek do rostlin.
Hnojení vermikompostem tedy šetří producentům plodin peníze za průmyslová hnojiva a pesticidy.
Pro aplikaci se doporučuje tekutinu smíchat s vodou, nejlépe v poměru 1:9. Roztok je možné použít ve formě hnojivé zálivky nebo postřiku.
Výluhy působí jako stimulátor růstu rostlin a také jako prostředek k potlačování plísňových chorob rostlin, zejména na okurkách, rajčatech a paprikách.
Foto autor
Kompostování v boxech a kompostérech se doporučuje tam, kde je k dispozici méně místa nebo máme menší množství surovin ke kompostování.
V zásadě lze kompostovat vše, co v zahradě nebo v domácnosti vzniká jako organický odpad.
Přínos žížal pro úrodnost půdy znali už starověcí Egypťané a oceňoval ho i řecký filozof Aristoteles, jenž žížaly označil za střeva matky Země.
Průběžná kontrola kompostování má velký význam pro nápravu případných chyb, aby tlení probíhalo optimálně. Měsíc až dva po založení zjišťujeme stav kompostu každý týden.
Truhlíkové a nádobové květiny začneme v červnu přihnojovat. Většinou jsou totiž spotřebovány živiny v substrátu, do kterého byly na jaře přesazeny. Nejlepší jsou hnojiva podporující kvetení v dávkách asi 0,2% roztoku jednou týdně.
