Čím, kdy a jakým způsobem hnojit ovocné rostliny v zahradě

11. 11. 2021

Co dělat, abychom ovocné rostliny pohnojili, ale jejich výživu ne? Slovní hříčkou můžeme o hnojení vtipkovat, ovšem i rostliny mají zdraví jen jedno. A o to jde.

Jahodník

Rostlina potřebuje živiny na tvorbu plodů, nových listů i odnoží. Ve všech třech případech není ani jedna část živin byť částečně „recyklována“. U otrhaných plodů je to vcelku jasné, ale po sklizni se navíc obyčejně likviduje téměř celá listová plocha a veškeré odnože (aby nezahušťovaly porost, nebo posloužily jako sadba pro další, nový záhon).

V případě jednostranného přehnojení rostlin dusíkem mají tyto bujný růst a málo kvetou.

Nedostatek bóru se projevuje deformací plodů, nedostatek přístupného vápníku nezvykle snadno měknoucími plody, které se bez poškození obtížně sklízejí a přepravují. Nedostatek základních prvků draslíku a fosforu uvidíme zpravidla na konci sezony – listy se barví dočervena.

Hnojivo v dávce 15 g na rostlinu jahodníku

Tzv. kroužkování hnojivem – asi 15 g na rostlinu

Za vegetace je možné jahodník přihnojit těmito způsoby:

  • Živným kompostem nebo substrátem okolo rostlin, na začátku vegetace.
  • Ve stejnou dobu též jednosložkovými nebo kombinovanými minerálními hnojivy (kroužkování). Toto hnojení jde ruku v ruce s okopávkou, hnojivo by se mělo zapravit pod povrch záhonu, do zóny kořenů.
  • V době růstu, kvetení a dozrávání jahod doplňujeme živiny hnojivy rozpuštěnými ve vodě a to buď do půdy, nebo na list.

Trh nabízí hnojiva přímo určená pro hnojení jahodníku:

  1. pevná (organominerální; například směs rohoviny, sušeného trusu hospodářských zvířat či guana a minerálních hnojiv vícesložkových – doplňujících hlavní živiny i stopové prvky),
  2. tekutá (zase organominerální, ve kterých se kombinují rozpuštěná minerální hnojiva například s hydrolyzátem z rohoviny nebo s humáty či různými výluhy ze statkových hnojiv,
  3. minerální, ve kterých jsou živiny ve sloučeninách přijatelných rostlinou.

Pokud používáme hnojiva tekutá podle návodu (dodržujeme koncentrace roztoků a jeho množství na určitou plochu), rostliny zpravidla dostávají to, co potřebují. V případě pevných hnojiv to nebývá vždy jednoznačné. Balení obsahuje různé množství granulí či prášku, odhad správného množství i rozmístění na plochu mnohdy vychází z pocitu vyjádřeného slovy: „Když vidím, jak je ten záhon bílý, určitě jsem toho tam dal dost.“

  • Zkusme si zvážit, kolik nabereme do hrsti, změřme si, na jakou plochu by ta hrst měla přijít. Pak budeme vědět, že jahody (maliny, ostružiny, rybízy, angrešty…) dostaly, co potřebují.
Dávky hnojiva 100, resp. 30 g na m2

Vlevo rozhozená dávka 100 g, vpravo 30 g

Maliník a ostružiník

Platí stejné jako u jahodníku. Formy hnojiv, možnost přihnojení živným kompostem, substrátem, minerálními i organickými hnojivy (rohovina, sušený granulovaný hnůj, slepičince, guano…). Pro maliny a ostružiny je zatím vytvořeno poměrně málo speciálních hnojiv, lze je zařadit do skupiny k jahodám nebo je hnojit jako drobné ovoce. V případě Cereritu to bývá rozmezí cca 30–100 g na m².

U malin se nedostatek základních živin projevuje zmenšenou vitalitou rostlin, předčasným žloutnutím a opadáváním spodních listů, zvýrazněním jejich žilnatiny, změnou barvy listů mezi ní.

Drobné ovoce – angrešt, rybíz a další

S hnojením je lepší začít na podzim, aby se živiny do jara dostaly ke kořenům a rostlina je mohla využít při svém probouzení na jaře.

Drobné ovoce se hnojí podobně jako předešlé. S okopávkou se do půdy zapraví kompost nebo substrát a minerální hnojiva.

U rybízu nedochází příliš často k přehnojení, rostlina se s přísunem živin vyrovná, ale je na ní vidět zejména nedostatek draslíku (barevné změny na listech, výrazná žilnatina u starších listů, v případě velkého nedostatku i prosychání pletiv mezi žilnatinou).

Přehnojený angrešt roste bujně a nasazuje plody podstatně méně a menší než rostliny živené rozumně.

  • Na plochách, kde se stromky a keře nechávají až na malý kroužek okolo kmínku či keře zarůst trávníkem musíme hnojení přizpůsobit tomuto stavu. Hnojení jen do obdělávané plošky nezásobí živinami rozsáhlý kořenový systém keřů.
  • Hnojiva rozhozená na trávník jsou požehnáním pro trávník. Živiny se však musí dostat pod něj, aby je mohly kořeny keřů využít, jinak musíme hnojit výhradně na list.
  • Máme dvě, možná tři možnosti, jak dopravit živiny do zóny kořenů pod trávníkem.
    • První je hnojení tabletami, které poskytují živiny po více let.
    • Druhá je každoroční zásyp minerálních hnojiv v pevném stavu do díry za rýč.
    • Třetí způsob spočívá v rozmíchání minerálních hnojiv ve vodě a nalévání roztoku do děr asi 30–40 cm hlubokých, vytvořených trubkou nebo kůlem zaraženým do země. ¨
  • Při pěstování v trávníku je dobré na to myslet už při výsadbě a zarýt vedle keře husí krk do hloubky 40–50 cm a jím doplňovat potřebné živiny a v době sucha i vodu. Místa, kde hnojíme, by nejspíše měla být stálá, aby keř či strom za rok nemusel hledat živiny a vodu jinde, nemusel vytvářet nový kořenový systém, který by je dopravil do rostliny v jiném místě.

Ovocné stromy

Jádroviny

Při aplikaci tekuté či sypké formy hnojiva pod trávník by se díry měly dělat zhruba v obvodu koruny, do hloubky 30–40 cm. Mělo by jich být na obvodu více. Tímto hnojením dodáváme živiny pro běžnou celoroční potřebu stromů.

Někdy ale nastává situace, že stromy potřebují něco navíc… I když je v půdě dostatek vápníku, fosforu, draslíku a třeba i bóru, jablka mohou trpět jejich nedostatkem. Pro tyto případy máme hnojiva tekutá, kterými doplníme živiny přes listy.

Málokdo z nás má možnost nechat si udělat rozbory listů, aby zjistil, co zrovna jablka budou potřebovat. A tak se v podstatě řídíme podle situace v loňském roce.

  • Jabloním, na kterých byla jablka s hořkou pihovitostí, musíme přes list dodávat prakticky celou sezonu vápník. Prvně v době, kdy jsou jablíčka velká jako nehet palce. Ošetření opakujeme do poloviny srpna alespoň 4x až 6x. Na podzim se dozvíme, bylo-li to dostatečné. Pokud ne, příští rok ošetření přidáme.
  • Pokud se na jablkách objeví více let za sebou sklovitost, bylo by dobré v době, kdy jablka narůstají, přidat k vápníku i další živiny P, K, Mg, též B. A měli bychom sklízet tato jablka dříve. Bór je nutné doplnit i v případě, že se obdobné hnědé kousky hořké dužniny objevují i uvnitř jablka. Říká se tomu vnitřní korkovatění nebo křenčení plodů a nedostatek bóru je toho příčinou.

Při nadbytku živin zejména dusíku mají stromy velké přírůstky, nasazují méně květů, dřevo hůře vyzrává, „šťavnatá“ pletiva bývají častěji napadána škůdci a houbovými chorobami. Stromy dlouho do zimy neopadávají, pletiva špatně vyzrávají, namrzají.

Peckoviny

S projevem nedostatku bóru se setkáváme také u peckovin. Vedle jiných možných příčin (rané odrůdy, větší deště, příliš hluboký řez, chladné počasí) je důsledkem jeho deficitu v půdě a rostlině praskání pecek broskví. Přihnojení na list už nemá v daném roce význam, vhodné je brzké dozásobení půdy tímto prvkem.

Další problém je s nedostatkem železa. Ten vyvolává chlorózu listů broskvoně. I když je v půdě železa relativně dost, jeho příjem blokuje obyčejně nadbytek vápníku, někdy i při hnojení bez ohledu na půdní rozbory nadbytek fosforu (v půdách, kde by se chloróza z nadbytku vápníku nemohla objevit). Nadbytek vápníku lze trochu potlačit hnojením do půdy i na list. Prevencí je sázení broskvoní na podnožích snášejících vysoký obsah vápníku v půdě.

Chloróza na broskvoni

Chloróza na broskvoni. Diagnóza zní – nedostatek přístupného železa v půdě s vysokým obsahem vápníku.

U peckovin může nastat problém také s nedostatkem vápníku v půdě. Pokud nedodáme vápník ve formě vápence (dolomitu), vápenné omítky či jiné hmoty s obsahem vápníku (kousky betonu, vápenné mléko, vyhašené rozmíchané vápno) do země před výsadbou peckovin, můžeme se velmi brzy setkat s tím, že rostliny při sebemenším poranění nebo po řezu začínají trpět klejotokem, špatně zimují, namrzají. V tomto případě je vhodné dopravit do kořenové zóny pod trávníkem nějakou ze jmenovaných hmot, v roce několikrát ošetřit listovou plochu. Od dalšího roku by se mělo vše postupně srovnávat.

Stejně by bylo vhodné postupovat i při nedostatku vápníku u ořešáku vlašského. Ten se projevuje nedostatečným vyvinutím skořápky.

Foto autor

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

3. 11. 2024

Zeleninu v listopadu přemístíme k rychlení nebo do pařeniště

Z půdy vyzvedneme rostliny pro rychlení – čekanku, radicchio a později na podzim to může být i reveň. Trsy pažitky, které jsme už vyryli a uložili volně nebo do pařeniště, nyní očistíme od suché natě a nasázíme je do květináčů pro zimní rychlení.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x