Jak doplnit chybějící půdní živiny: draslík, vápník a další
14. 1. 2022Správným hnojením a péčí o úrodnost půdy dodáme živiny, které rostlinám zajistí dobrou kondici. Bez živin v půdě bude úroda horší. Které látky použít a jak?
Co dělat, abychom ovocné rostliny pohnojili, ale jejich výživu ne? Slovní hříčkou můžeme o hnojení vtipkovat, ovšem i rostliny mají zdraví jen jedno. A o to jde.
Rostlina potřebuje živiny na tvorbu plodů, nových listů i odnoží. Ve všech třech případech není ani jedna část živin byť částečně „recyklována“. U otrhaných plodů je to vcelku jasné, ale po sklizni se navíc obyčejně likviduje téměř celá listová plocha a veškeré odnože (aby nezahušťovaly porost, nebo posloužily jako sadba pro další, nový záhon).
V případě jednostranného přehnojení rostlin dusíkem mají tyto bujný růst a málo kvetou.
Nedostatek bóru se projevuje deformací plodů, nedostatek přístupného vápníku nezvykle snadno měknoucími plody, které se bez poškození obtížně sklízejí a přepravují. Nedostatek základních prvků draslíku a fosforu uvidíme zpravidla na konci sezony – listy se barví dočervena.
Pokud používáme hnojiva tekutá podle návodu (dodržujeme koncentrace roztoků a jeho množství na určitou plochu), rostliny zpravidla dostávají to, co potřebují. V případě pevných hnojiv to nebývá vždy jednoznačné. Balení obsahuje různé množství granulí či prášku, odhad správného množství i rozmístění na plochu mnohdy vychází z pocitu vyjádřeného slovy: „Když vidím, jak je ten záhon bílý, určitě jsem toho tam dal dost.“
Platí stejné jako u jahodníku. Formy hnojiv, možnost přihnojení živným kompostem, substrátem, minerálními i organickými hnojivy (rohovina, sušený granulovaný hnůj, slepičince, guano…). Pro maliny a ostružiny je zatím vytvořeno poměrně málo speciálních hnojiv, lze je zařadit do skupiny k jahodám nebo je hnojit jako drobné ovoce. V případě Cereritu to bývá rozmezí cca 30–100 g na m².
U malin se nedostatek základních živin projevuje zmenšenou vitalitou rostlin, předčasným žloutnutím a opadáváním spodních listů, zvýrazněním jejich žilnatiny, změnou barvy listů mezi ní.
S hnojením je lepší začít na podzim, aby se živiny do jara dostaly ke kořenům a rostlina je mohla využít při svém probouzení na jaře.
Drobné ovoce se hnojí podobně jako předešlé. S okopávkou se do půdy zapraví kompost nebo substrát a minerální hnojiva.
U rybízu nedochází příliš často k přehnojení, rostlina se s přísunem živin vyrovná, ale je na ní vidět zejména nedostatek draslíku (barevné změny na listech, výrazná žilnatina u starších listů, v případě velkého nedostatku i prosychání pletiv mezi žilnatinou).
Přehnojený angrešt roste bujně a nasazuje plody podstatně méně a menší než rostliny živené rozumně.
Při aplikaci tekuté či sypké formy hnojiva pod trávník by se díry měly dělat zhruba v obvodu koruny, do hloubky 30–40 cm. Mělo by jich být na obvodu více. Tímto hnojením dodáváme živiny pro běžnou celoroční potřebu stromů.
Někdy ale nastává situace, že stromy potřebují něco navíc… I když je v půdě dostatek vápníku, fosforu, draslíku a třeba i bóru, jablka mohou trpět jejich nedostatkem. Pro tyto případy máme hnojiva tekutá, kterými doplníme živiny přes listy.
Málokdo z nás má možnost nechat si udělat rozbory listů, aby zjistil, co zrovna jablka budou potřebovat. A tak se v podstatě řídíme podle situace v loňském roce.
Při nadbytku živin zejména dusíku mají stromy velké přírůstky, nasazují méně květů, dřevo hůře vyzrává, „šťavnatá“ pletiva bývají častěji napadána škůdci a houbovými chorobami. Stromy dlouho do zimy neopadávají, pletiva špatně vyzrávají, namrzají.
S projevem nedostatku bóru se setkáváme také u peckovin. Vedle jiných možných příčin (rané odrůdy, větší deště, příliš hluboký řez, chladné počasí) je důsledkem jeho deficitu v půdě a rostlině praskání pecek broskví. Přihnojení na list už nemá v daném roce význam, vhodné je brzké dozásobení půdy tímto prvkem.
Další problém je s nedostatkem železa. Ten vyvolává chlorózu listů broskvoně. I když je v půdě železa relativně dost, jeho příjem blokuje obyčejně nadbytek vápníku, někdy i při hnojení bez ohledu na půdní rozbory nadbytek fosforu (v půdách, kde by se chloróza z nadbytku vápníku nemohla objevit). Nadbytek vápníku lze trochu potlačit hnojením do půdy i na list. Prevencí je sázení broskvoní na podnožích snášejících vysoký obsah vápníku v půdě.
U peckovin může nastat problém také s nedostatkem vápníku v půdě. Pokud nedodáme vápník ve formě vápence (dolomitu), vápenné omítky či jiné hmoty s obsahem vápníku (kousky betonu, vápenné mléko, vyhašené rozmíchané vápno) do země před výsadbou peckovin, můžeme se velmi brzy setkat s tím, že rostliny při sebemenším poranění nebo po řezu začínají trpět klejotokem, špatně zimují, namrzají. V tomto případě je vhodné dopravit do kořenové zóny pod trávníkem nějakou ze jmenovaných hmot, v roce několikrát ošetřit listovou plochu. Od dalšího roku by se mělo vše postupně srovnávat.
Stejně by bylo vhodné postupovat i při nedostatku vápníku u ořešáku vlašského. Ten se projevuje nedostatečným vyvinutím skořápky.
Foto autor
Z půdy vyzvedneme rostliny pro rychlení – čekanku, radicchio a později na podzim to může být i reveň. Trsy pažitky, které jsme už vyryli a uložili volně nebo do pařeniště, nyní očistíme od suché natě a nasázíme je do květináčů pro zimní rychlení.