Na rostlinách v zahradách škodí desítky druhů mšic z těch více než šesti stovek druhů, které se vyskytují v Česku. K nejběžnějším patří následující druhy.
Tato relativně velká černá mšice s bílou kresbou přezimuje vajíčky na brslenu, pustorylu a kalinách a od pozdního jara vytváří velké nápadné kolonie na mnoha druzích rostlin – máku, červené řepě, špenátu, slunečnici nebo bobu.
Vyskytuje se i na dalších okrasných a plevelných rostlinách. Mšice maková (Aphis fabae) způsobuje deformace listů, stonků a srdéček rostlin. Vytváří velké množství medovice.
Tato mšice patří k nápadným druhům, protože je 2–2,5 mm velká, šedozelená. Celý povrch těla je pokryt jemným voskovým výpotkem šedé barvy. Tento výpotek ze mšice opadává a rostliny i okolní půda jsou šedavě zbarvené. Lidově se jí říká popelka.
Mladé rostliny může zcela zničit, starší znehodnotit tak, že se nehodí ke sklizni.
Mšice zelná (Brevicoryne brassicae) je nemigrujícím druhem, který se celoročně vyvíjí pouze na různých brukvovitých rostlinách.
Ochrana postřiky v době náletu okřídlených jedinců musí být opakovaná, protože nálet je někdy velmi silný. Některé přípravky mají horší účinnost, protože se mšice účinně chrání voskovou vrstvičkou.
Zbarvení této mšice je značně proměnlivé – zelené v různých odstínech, žlutavé, růžové, světle hnědočervené. Patří mezi drobnější mšice velikosti 1,5–2,5 mm.
Může se objevit v místech, kde nemrzne, ve velkém množství i v zimě.
Vajíčka přezimují na peckovinách z rodu Prunus, jako jediný domácí druh mšice může někdy přezimovat i dospělá samice v různých úkrytech (pařeniště, skleníky, krechty, zbytky rostlin atd.).
Kolonie mšice broskvoňové na listu papriky
Mšice broskvoňová (Myzus persicae) škodí sáním, ale je i zdatný přenašeč virových onemocnění. Patří k nejčastějším mšicím sajícím na pokojových rostlinách nebo v krytých prostorách.
V květnu silně poškozuje broskvoně, kde deformuje listy. Poškození se může zaměnit s houbovou chorobou kadeřavostí broskvoní.
Napadá stovky druhů okrasných, užitkových nebo plevelných rostlin. Na některých vytváří velké kolonie, které škodí sáním a produkcí medovice například skleníkovým paprikám, na jiných se vyskytují pouze ojedinělé mšice, které však přenášejí virové choroby na brambory, červenou řepu.
Ochrana proti mšici broskvoňové bývá někdy obtížná, protože je často odolná vůči chemickým přípravkům.
Je 3–5 mm velká, zelená. Okřídlená samička je hnědavá. Dospělci a nymfy škodí sáním ve velkých koloniích na vrcholcích rostlin, listech, výhonech a květenstvích od května do konce září. Pletiva se deformují a žloutnou. Mladé plůdky opadávají.
Kyjatka hrachová
Kyjatka hrachová (Acyrthosiphon pisum) má 15–20 generací do roka. Kromě hrachu poškozuje také vikev, čočku, fazole a okrasné rostliny.
Zelená 1–2 mm velká mšice saje celoročně na listech nebo letorostech jabloní. Nestřídá hostitele, přezimuje černými vajíčky na jabloni. Způsobuje krnění až zastavení růstu letorostů, které se často ohýbají. Listové čepele se zvlňují a při silném napadení výrazně zkrucují. Letorosty špatně vyzrávají.
Mšice jabloňová
Na jabloních také škodí mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea), která způsobuje závažnější škody než mšice jabloňová, protože do jabloně vypouští toxické látky. Přes léto přelétá na jitrocel.
Produkuje hojně medovici pokrývající výhonky a listy, na nichž lze pozorovat nárůst saprofytických černí.
Má 10–13 generací do roka.
Kromě jabloní se mšice jabloňová (Aphis pomi) může vyvíjet i na jeřábu, hlohu, mišpuli. Tato mšice je zvláště nebezpečná ve školkách a mladých výsadbách. Opakovaná poškození mohou způsobit zakrnění stromků a špatnou plodnost. Zdeformované výhony zdřevnatí a musí být odstraněny při řezu.
Tmavě zelená mšice škodí sáním na spodní straně listů, kde vytváří početné kolonie. Stromy mohou být mšicemi doslova obaleny. Listy se nedeformují, ale žloutnou a předčasně opadávají, letorosty zastavují růst, krní, dřevo špatně vyzrává. Produkují též medovici.
Letní generace mšice švestkové (Hyalopterus pruni) žijí na rákosu, ze kterého se koncem léta vracejí na peckoviny. Na švestkách škodí i několik dalších druhů mšic.
Zvláště u mladých třešní je nutná vhodná ochrana, ať už odstraňováním napadených listů, či postřikem.
Černá mšice třešňová (Myzus cerasi) silně poškozuje v květnu a v červnu letorosty třešní, které se deformují a zkracují. Mšice produkuje hojně medovici, která pokrývá listy a plody.
Mšice třešňová
Počátkem léta mšice odlétají na sekundární hostitelské rostliny, svízele, rozrazily, a teprve koncem léta se opět vracejí zpátky na třešně, na které kladou přezimující vajíčka.
Asi 2 mm velká žlutozelená až oranžová mšice. Z přezimujících vajíček se líhnou na jaře nymfy, které sají na spodní straně mladých listů. Způsobují vznik puchýřů na svrchní straně listů červeně nebo žlutě zbarvených. Kolonie se nacházejí na spodní straně listů.
Puchýřky na listech způsobí mšice rybízové
Výhony rybízu a angreštu deformuje mšice srstková (Aphis grossulariae).
Během léta okřídlené samičky mšice rybízové (Cryptomyzus ribis) přelétají na sekundární hostitelské rostliny – zejména hluchavky a čistce, ze kterých se vracejí na primární hostitelské rostliny, kde kladou přezimující vajíčka. Napadá zejména červený rybíz, ostatní příbuzné druhy rostlin jen zřídka.
Vlnatka krvavá saje přímo na dřevě a letorostech nebo častěji na řezných plochách na větvích nebo kmenu.
Dospělec je asi 2 mm velký, červenavý s tmavě zelenými skvrnami. Na stromě ho však pozorujeme obaleného bělavými voskovými vlákny. Nymfy jsou podobné a rovněž vytvářejí hojně bílé vlákno.
Vlnatka krvavá na jabloni
Sání vyvolává tvorbu kambiálních hálek, které rozpraskávají a jsou vstupní branou různým infekcím, především houbovým chorobám. Do Evropy byla zavlečena z amerického kontinentu. V Evropě není výskyt samců zaznamenán. Mšice se rozmnožuje pouze partenogeneticky, v Česku na jabloních a skalníku.
Jestliže je strom opakovaně napaden, osvědčilo se pozdě na podzim odkopat zeminu podél kmenu do hloubky 10–15 cm, ošetřit kmen pod půdou insekticidy a opět zakrýt zeminou. Tím se vyhubí přezimující nymfy.
Foto autor
Mšice škodí sáním na nejrůznějších částech rostlin, především nadzemních. Odnímají rostlinám velké množství tekutin, vylučují medovici a přenášejí virózy.
Rajče, okurky nakládačky a salátové, paprika, tykev nebo lilek patří do skupiny oblíbené teplomilné plodové zeleniny.
Se začátkem jara se probouzejí nejen rostliny, ale i jejich škůdci. Zahrádkáři si obyčejně všimnou jen těch nejvýraznějších projevů sání mšic, ale tak trochu pominou třeba mery.
Hrách a fazole mnohde sklízíme ještě nezralé pro sladká zrna nebo celé fazolové lusky. Obě luskoviny se často na zahrádkách pěstují z postupných výsevů.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
