![Vosičky](https://izahradkar.cz/wp-content/uploads/2018/02/mm3-vosicky-encarsia-600x400.jpg)
Kořenová zelenina, zejména mrkev, různé formy petržele a celer bývá poškozována několika významnými škůdci, kteří mohou výrazně zhoršit výsledky pěstování.
Pochmurnatka mrkvová (Psila rosae). leskle černá 4–5 mm velká moucha, se objevuje na zahrádkách zpravidla v druhé polovině května. Snadno unikne pozornosti. Dospělci se živí nektarem a rostlinu nepoškozují. Samičky však kladou vajíčka do půdy v blízkosti mrkve.
Žlutavé beznohé bezhlavé larvy vyžírají pod povrchem kořene chodbičky, které se zbarvují rezavě žlutě. Mladé rostliny mrkve mohou zahynout. U starších rostlin se kořen postupně silně deformuje, hořkne a zahnívá.
Dospělci škodlivější druhé generace se objevují od konce července a larvy poškozují rostliny podobným způsobem jako první generace. Mrkev většinou již neuhyne, ale kořen se silně deformuje.
V podzimním období se již kořen příliš nedeformuje, ale je celý prožrán černými chodbičkami, které způsobují praskání a hořknutí kořene. Často se přidává i hniloba.
Larvy pochmurnatky mohou napadnout i skladovanou mrkev ve sklepě. Při sklizni se zanesou do skládky vajíčka nebo drobounké larvy na zdánlivě zdravém kořeni. Ve sklepě probíhá vývoj larev i přes zimu a mohou skladovanou mrkev silně poškodit.
Podobným způsobem může pochmurnatka poškodit celer nebo kořenovou petržel, škody však nebývají tak závažné.
Z hygienických důvodů je chemická ochrana na zahrádce prakticky nemožná. V rámci integrované ochrany máme na zahrádce řadu možností omezit škodlivost tohoto škůdce.
Dospělci pochmurnatky jsou špatní letci, kteří se rádi zdržují ve stínu vyšší vegetace či křovin.
Důležité je tedy i odstraňovat plevele. Při pěstování mrkve na větší ploše bývají napadeny pouze okraje.
Osvědčilo se také vysévat mrkev na předem nahrnutý hrůbek, půda v hrůbku je kyprá a sušší. Kořen je nucen proniknout do větší hloubky a krásně naroste, v hrůbku pěstované kořeny napadá pochmurnatka méně často. Larvy mají raději vlhčí prostředí. Tento systém pěstování však na jaře vyžaduje za sucha pravidelnou zálivku, než rostliny dorostou kořeny na původní podloží. Zvláště je možno ho doporučit na těžkých slévavých půdách.
Listy mrkve bývají často poškozeny sáním mšicemi. Častá bývá mšice hlohová (Dysaphis crataegi). Živorodé samičky jsou šedozelené, hnědé až černé, asi 2 mm velké. Dospělci zpočátku sají na hlohu, kde způsobují žluté až červené puchýře na listech. Od konce května migrují na mrkev. Sají na bázi listů nebo na kořenech. Způsobují deformace listů, žloutnutí nebo červenání. Zřídka se mohou objevit i na celeru. Na mrkvi sají až do podzimu, potom přelétávají na hloh. Zde jsou kladena vajíčka k pupenům. Vajíčka přezimují.
Na mrkvi rovněž škodí sáním mšice mrkvová (Semiaphis dauci). Tato mšice nestřídá hostitele, saje jen na mrkvi a miříkovitých plevelech. Rostliny poškozuje obdobně jako předcházející druh.
Na přítomnost mšic často upozorní mravenci, kteří mšice přenášejí, chrání před přirozenými nepřáteli a živí se sladkou medovicí, kterou mšice vylučují. Z chemické ochrany je možno použít přípravek Pirimor 50 WG, který při správném použití nehubí užitečné nepřátele mšic, ale pouze mšice.
Sání mšic na nadzemní části mrkve se nesmí zaměnit za poškození listů merulí mrkvovou (Triosa apicalis). Tento hmyz nepatří mezi mšice, ale dospělec jej jim hodně podobný. Nymfa je odlišná, velká asi 2 mm. Tělo má ploché, žluté. Kolem těla je plochý lem složený z hustých voskových tyčinek.
Dospělci se objevují na listech mrkve v květnu a počátkem června. Vajíčka jsou kladena na list, nymfy sají podél listových nervů. Listy jsou tak silně zkadeřené, že připomínají kadeřavou petržel, ale nežloutnou, zůstávají zelené. Vývoj nymf trvá asi měsíc. Dospělci zůstávají na mrkvi až do podzimu. Potom přelétávají na jehličnany.
Chemická ochrana není povolena. Přípravek Pirimor nepůsobí! Ochranou může být v místech opakovaných škodlivých výskytů přikrytí porostu bílou netkanou fólií nebo odchyt dospělců na žluté lepové desky společně s pochmurnatkou.
Kořeny mrkve mohou být poškozeny řadou škůdců. Nejčastěji na nich škodí drátovci, larvy kovaříků. Způsobují hluboké úzké chodbičky v kořeni, který často zahnívá. Přímá ochrana není možná. Vzhledem k víceletému vývoji tohoto škůdce, je možné si před výsevem zjistit přítomnost tohoto škůdce v půdě a v případě velkého množství mrkev raději nevysévat.
Žír kořenů mrkve způsobený housenkami připomíná svojí velikostí poškození hlodavci. Z hlodavců ničí mrkev mnoho druhů – hraboši, hryzci, myšice a další. Hlodavci mohou během zimy zcela zničit přezimující rostliny kořenové zeleniny – např. petržel kadeřavou.
Ochrana je na zahrádkách velmi obtížná. Vzhledem k velkému nebezpečí pro člověka, pro domácí i volně žijící zvířata bychom na zahrádkách ve venkovním prostředí neměli používat žádné jedovaté nástrahy.
Z plžů mohou porost mrkve úplně zničit zejména slimáčci. Z mnoha typů jedovatých nástrah bychom měli na zahrádce dávat přednost aplikaci přípravku Ferramol, který není nebezpečný pro jiné živočichy. Na plže působí velmi dobře a uhynulí jedinci nezůstávají na povrchu půdy. Účinná látka fosforečnan železitý se v půdě rozkládá a rostliny ho využijí jako hnojivo.
Foto autor
Nejrůznější škůdci, ale i spory původců chorob ovocných stromů přezimují v kůře kmenů. Proto je dobré starou rozpraskanou borku z kmenů ovocných stromů lehce oškrábat na rozloženou fólii, a poté ihned spálit, aby se zamezilo šíření škůdců.
Kořeny mrkve jsem měla také. Na internetu jsem se dočetla, že je dobré nasypat kolem mrkve cukr. Když jsem to udělala, tak se to moc líbilo mravenečkům. Běhali jako na klíček a nosili cukr jako živí. Zalila jsem proto záhon, aby se cukr rozpustil a byl klid. Kořeny mrkve po aplikaci cukru opravdu byly čisté bez škůdce. Na zvýraznění řádků mrkve moje babička používala kopr. Je lepší, něž ředkvičky. Když poporoste, tak ho vytrhám a nechám jenom pár kousků v záhoně na semeno nebo do okurek.