Pěstitelé vědí, že vlastnosti půdy výrazně ovlivňují, co a jak poroste na pozemku. Ne každý má však to štěstí, aby měl od začátku půdu s ideálními vlastnostmi.
Zvláště majitelům pozemků s velmi jílovitou nebo naopak písčitou půdou může snaha o bohatou úrodu přinášet spíše rozčarování než radost. Půda se dá samozřejmě vylepšit postupným přidáváním organické hmoty, nejlépe kompostu či uleželého hnoje. Jde ale o dlouhodobý proces, navíc v prvních letech budou stále převažovat nepříznivé vlastnosti původní zeminy. A právě takové období můžeme překlenout zbudováním vysokých záhonů.
Záhon postavený na dlažbě
Jak napovídá název, jde o pěstební místa záměrně navršená nad stávajícím terénem. Vnitřek vysokého záhonu je vyplněn velkým množstvím postupně se rozkládající organické hmoty. Pro náplň se využijí různé zbytky ze zahrady z prořezů keřů a stromů včetně silných větví, listí, posekaná tráva nebo části rostlin po sklizni, důležitou složkou vysokého záhonu je také kompost.
Díky velkému množství organické hmoty je ve vysokém záhoně kvalitní kyprý a úrodný substrát. Vzhledem k postupnému uvolňování živin při rozkladu organické hmoty není potřeba záhon ani hnojit, maximálně se doplňuje kompost.
Záhon může poskytnout lepší mikroklimatické podmínky. Vyvýšené místo slouží jako lapač slunečních paprsků, vysoký záhon se tak snadněji prohřívá. Dokonce i při tlení organické hmoty v záhonu se uvolňuje teplo. Vysoký záhon sice nikdy nemůže nahradit pařeniště, přesto urychlí o pár dní sklizeň zeleniny.
Organická hmota v záhonu slouží zase jako houba na srážkovou vodu, pojme ji mnohem více než běžný záhon na stejné ploše. Na druhou stranu díky vyvýšenosti nad terénem se voda může rychleji odpařovat, což ale výrazně zmírníme mulčováním.
Upravené záhony ozdobí zahradu
Na výrobu vysokého záhonu je možné využít různé materiály (dřevo, kámen, proutí). Při dobrém řemeslném zpracování se tak vysoký záhon stane i zajímavým okrasným prvkem zahrady.
V neposlední řadě usnadňuje zahradničení starším lidem, kteří se hůře ohýbají, nebo lidem s tělesným postižením. O vysoké záhony se totiž dá starat i vsedě.
Zvýšený záhon pro vozíčkáře
Samozřejmě existují i negativa pěstování na vysokém záhonu. Především vysoký záhon nevydrží navěky. Jak se materiál uvnitř rozkládá, záhony postupně sléhávají. Každý rok záhon doplňujeme o vrstvu kompostu a zhruba jednou za pět let je vhodné záhony znovu založit, což samozřejmě vyžaduje práci.
Problémem bývá již zmíněné vysychání vysokých záhonů. Mulčování vhodným materiálem (posekaná tráva, seno, štěpka z listnatých dřevin) a pravidelná kontrola vlhkosti půdy je proto nutností. Řešením, i když ne zrovna levným, je napojení vysokých záhonů na kapkovou závlahu. Prostředí vysokých záhonů se také bohužel líbí nevítaným hlodavcům (hraboši, myši). Již při zakládání proto na dno záhonu položíme králičí pletivo.
Je zvláštní druh vysokého záhonu, který nemá žádné ohraničující stěny a tvoří vlastně kopu (často se nazývá i německá kopa). Výška může být různá, pro začátek doporučuji rozmezí 50–70 cm nad okolním terénem, šířka by neměla přesáhnout 160 cm. To nám umožní snadný přístup do všech míst kopy bez nutnosti vstoupení do záhonu. Délku si zvolíme podle možností pozemku.
Tloušťky jednotlivých vrstev volíme podle momentální dostupnosti materiálu. Výjimkou je nejsvrchnější vrstva, kde budou kořenit rostliny, ta musí mít tloušťku minimálně 25 cm.
Na půdorysu má nejčastěji obdélníkový tvar, ale vhodný je i půdorys tvaru písmene L nebo U. Pro snadnější přístup k pěstovaným rostlinám neděláme záhon širší než 130 cm, výšku pak v rozmezí 60–80 cm. Jako materiál pro ohraničení záhonu jsou nejvhodnější dřevěné fošny (min. 5 cm tlusté), loupaná i neloupaná kulatina, kámen (staví se stejně jak suchá zídka). Dřevo se ničím neimpregnuje, ale je možné zevnitř záhonu na dřevo natáhnout polyethylenovou nebo kaučukovou jezírkovou fólii.
Záhon nad zemí lze vybavit i sítí
Na ohraničení záhonu můžeme použít i nižší konstrukce do 30 cm. Tato výška příliš neumožňuje vytvořit plnohodnotný vysoký záhon, zvláště co do množství organického hmoty uvnitř. Jedná se tak spíše o zvýšení obruby záhonů.
Zvýšené obruby záhonu
Jelikož se prostor uvnitř záhonů vyplňuje kompostem nebo vylepšenou zeminou, poskytují i zvýšené obruby záhonů výrazně lepší podmínky pro pěstování zeleniny nebo okrasných rostlin. Na zvýšené obruby záhonů můžeme použít jednotlivé dřevěné fošny, velmi dobře vypadají i z vyplétaného proutí nebo z velmi nízké kamenné zídky.
Zejména v prvním roce poskytuje vysoký záhon velké množství živin, které vyhovují náročné zelenině.
Prvním rokem tedy ve vysokém záhonu pěstujeme košťáloviny, celer, pór, cukety, okurky, dýně (rostlina dýně pnoucí se po bocích záhonu ho zastiňuje a tím snižuje výpar), rajčata nebo i brambory.
V dalších letech už můžeme zařadit kořenovou zeleninu, saláty, špenát ale třeba i jahody.
Na každý záhon je vhodnější vysadit směs různých druhů zeleniny. Při výsadbě sázíme vyšší druhy jako rajčata doprostřed (u kopečkového záhonu na vrchol kopy), čímž umožníme lepší přístup ke světlu nižším druhům.
Založení vysokého záhonu stojí za vyzkoušení. Kdo s ním má zkušenost, většinou se k běžným záhonům nevrátí.
Foto autor
Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) pochází ze Středomoří, kde se ji daří na suchých slunných stanovištích.
Nekróza, virózy, bakteriózy a další rostlinné poruchy a choroby občas pokazí pěstitelovu radost z úrody rajčat. Lze plody bránit před nákazou a poškozením? (Pokračování textu…)
Jako v oživlém herbáři si připadají návštěvníci valtické Bylinkové zahrady Tiree Chmelar. Roste tady více než tři sta druhů bylinek.
Jan Nussbauer z jihočeských Radonic na své zahradě nepoužívá rašelinu ani lehce rozpustná minerální hnojiva a pesticidy. Tento způsob hospodaření bývá v přírodních zahradách pravidlem. (Pokračování textu…)
Srpen je vhodným obdobím pro očkování substrátů myceliem hub. Dnes už lze pěstovat v domácích podmínkách více druhů hub a jejich nabídka se stále rozšiřuje. Totéž platí i o pěstebních substrátech.
