Škodí lišejníky ovocným stromům? Pomůže výluh z popela?

12. 11. 2019

Ačkoliv se názory odborníků na škodlivost lišejníků různí, je zřejmé, že ovocným stromům neprospívají.

Houby a řasy v silné symbióze

Lišejníky jsou nejstarším příkladem spolužití (symbiózy) dvou samostatných organismů – řas a hub. Řasy opatřené chlorofylem vyrábějí cukry, které houbová vlákna vytvořit nedovedou, ale potřebují je ke svému životu.

V přírodě jsou lehké spory řas i hub větrem nebo vodou zanášeny na nejrůznější substráty, na nichž klíčící houbová vlákna přicházejí velmi snadno do styku s klíčícími sporami zelených mikroskopických řas. Houbová vlákna pak vysávají glycidy z asimilující řasy a obrůstají ji ze všech stran.

 

Pozoruhodný je i popsaný destrukční účinek lišejníkových stélek na sklo okenních tabulí starých kostelů ve Francii a Anglii.

Houby dovedou získávat minerální živiny z téměř nedostupných substrátů a za nepříznivých podmínek chrání řasy před vyschnutím.

Vzájemným spolužitím vytvářejí oba tyto organismy tělo lišejníků – stélku, která má často velmi rozmanitý tvar: Může být korovitá, lupenitá nebo keříčkovitá.

Tisíce druhů na Zemi

Lišejníky rostou téměř všude. Nejčastěji je nacházíme ve vyšších polohách v lesích na skalách, na kůře stromů, ztrouchnivělých kmenech, na zdech a plotech. Vyznačují se pomalým růstem, nepatrnou potřebou minerálních živin a odolností vůči suchu a teplotním výkyvům.

Terčovka otrubčitá

Terčovka otrubčitá (Pseudevernia furfuracea)

Na celém zemském povrchu je známo asi 16 000 druhů lišejníků, z nich jich v České republice roste asi 1700. Systematicky je botanikové považují za samostatnou skupinu Lichenes – lišejníky, která je rozdělena na dvě podskupiny a na více než 18 čeledí.

Z ovocnářského hlediska je zvláště významná 13. čeleď Usneacae, do které je zařazen i druh Evernia prunastrivětvičník slívový. Má šedozelenou stužkovitou stélku a často se vyskytuje na ovocných stromech.

Lišejníkové kyseliny neboli látky

Lišejníky se nejčastěji rozmnožují vegetativně – úlomky stélky, nebo zvláštními rozmnožovacími tělísky, která obsahují obě složky – houbu i řasu.

Těla lišejníků obsahují velké množství specifických produktů látkové výměny, které se nejčastěji označují jako lišejníkové kyseliny (nověji lišejníkové látky).

Větvičníky a spol.

Na kmenech a větvích ovocných stromů nejčastěji nacházíme porosty větvičníku slívového  a purpurového (Evernia purpurea). Stélky těchto druhů lišejníků obalují kmeny a větve ovocných stromů a jejich porosty poskytují úkryt škodlivému hmyzu.

Nejčastěji rostou lišejníky na jehličnatých dřevinách. Proto ovocné stromy a stromořadí pěstované v jejich blízkosti bývají porostem lišejníků nejvíc pokryté.

Na našich horách a v podhůří se běžně vyskytují i další druhy lišejníků: dutohlávka sobí, terčovka bublinatá, hávnatka psí, pukléřka islandská a důlkatec plicní.

Lišejníky jsou velmi citlivé na přítomnost oxidu siřičitého a jsou spolehlivým indikátorem čistoty ovzduší. V průmyslových oblastech a všude tam, kde do vzduchu uniká větší množství emisí, lišejníky nerostou. Kysličník siřičitý nesnášejí, a proto se v okolí jeho zdrojů lišejníky nevyskytují.

Avšak některé druhy lišejníků snášejí i mírné až střední znečištění ovzduší. Patří mezi ně i větvičník slívový. Proto problémy a potíže se stále častějším výskytem lišejníků na kmenech a větvích ovocných stromů v posledních letech nepochybně souvisejí s výrazným poklesem emisí do ovzduší.

erčovka brázditá (+ terčovník odstávavý)

Terčovka brázditá

Stromy předčasně stárnou

Tvrdí se, že do živých pletiv houbová vlákna nevnikají. Ale mohou poškozovat stěny buněk živé kůry ovocných stromů velkým množstvím několika druhů lišejníkových kyselin či látek. Je sporné, zda lišejníky poškozují ovocné stromy bezprostředně.

Ale nepochybně jim škodí nepřímo:

  • Původně hladká kůra ovocných stromů se pod porostem lišejníků stává předčasně šupinatou, trhá se.
  • Délka jednoletých přírůstku se zkracuje.
  • Ovocné stromy souvisleji pokryté porostem lišejníků předčasně stárnou, vyhánějí mnoho vlků.
  • Lišejníky umožňují přezimování mnoha škůdcům a po několika letech prosychají a hynou.

Nejvíce jsou takto poškozovány slivoně, jabloně, hrušně a třešně. Máme tedy mnoho důvodů k tomu, abychom porosty lišejníků na ovocných stromech odstraňovali.

Terčovka bublinatá

Terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes)

Z historie: vládní nařízení č. 104 z roku 1931

Problémy s nežádoucím výskytem lišejníků na ovocných stromech nejsou ničím novým: Povinnost ničit porosty lišejníků ukládalo už vládní nařízení 104 z roku 1931: „Hubení téměř všech škůdců a chorob vyskytujících se na ovocných stromech a keřích a na révě vinné, je povinné. Vlastník pozemku (tj. majitel sadu, pachtýř nebo jiný uživatel) je podle tohoto nařízení povinen, od podzimku do jara, zbaviti ovocné stromy odumírajících a odumřelých částí (suchých větví, plodů apod.) a dále také všech porostů na kůře (lišejníků a mechů) a tyto odpadky spáliti.“

Co doporučovali znalci v minulém století

O dvě desetiletí později radí prof. Ing. dr. Eduard Baudyš v nenápadné knize Choroby a škodcovia ovocných plodín (Oráč, Bratislava 1952): „Lišejníky odstraňujeme z povrchu kmene a silnějších větví ovocných stromů nejlépe po dešti drátěnými kartáči do podložené plachty, aby v nich ukrytí škůdci neunikli do půdy. Všechno, co se na plachtu naškrábalo, se spálí. Kromě toho ovocné stromy prosvětlíme a přihnojíme“.

  • Po očištění kmene bylo tehdy doporučován nátěr či důkladný postřik kmene a větví organickými barvivy (Nitrosan, Arborol M). Jejich používání v ochraně rostlin bylo již před mnoha lety zakázáno.
  • Za ještě účinnější byla tehdy považována směs 15% vápenného mléka a 15% roztoku kainitu (kainit bylo dříve používané nízkoprocentní draselné hnojivo vyráběné pouhým rozemletím surových draselných solí a již desítky let se nevyrábí).
Terčník mnohoplodý (+ terčovník sp.)

Terčník mnohoplodý

Výluh z dřevního popela a vápna

Ale určitě by bylo zajímavé vyzkoušet další doporučení prof. Baudyše: „Podobnou směs lze připraviti i z jednoho dílu dřevního popela, jednoho dílu žíravého vápna a osmi dílů vody. Tato směs se týden nechá stát v kádi, přičemž se denně promíchává. Potom se nechá ustát a čirou tekutinou se natírají kmeny a silnější větve. Lišejníky po tomto nátěru zčervenají a opadnou.“

Účinnost tohoto výluhu lze vysvětlit pozoruhodně vysokým množstvím živin v dřevním popelu: v průměru obsahuje směsný dřevní popel 5% organických látek, jen stopy dusíku, ale 3 % fosforu, 8 % draslíku a 32,5 % vápníku ve formě kysličníků.

Roztok směsi vápenného mléka a výluhu dřevního popela může být také v současné době dobrým a především ekologicky přijatelným řešením.

Zajímavé jsou i údaje o množství biogenních prvků v popelu některých listnatých dřevin:

  • popel z jilmu obsahuje až 39,4 % vápníku,
  • popel z lípy až 31,4% draslíku.
  • popel z habru až 10,7 % fosforu.

Foto J. Kropáč a D. Auf

2 komentáře: “Škodí lišejníky ovocným stromům? Pomůže výluh z popela?”

  1. Milan Matoušek napsal:

    A jakým způsobem doporučujete dnes? Na zahradě máme starou švestky,na které tyto lisejniky jsou.Mohu použít vápence mléko? Anebo existuje i jiný způsob?Děkuji Matoušek

  2. Váňa L. napsal:

    Měďnaté přípravky. Když se použijí na podzim, je naděje, že zimní plískanice, větry deště odumřelou hmotu částečně omelou. Jinak je možné vzít wapku nebo kartáč. Dost pomáhá i odpovídající péče, obnova plodného dřeva, tak jak se to má dělat, dělalo a dělá. No a kmeny a silné větve naši předkové čistili kartáčem. To co odřeli padalo na plachtu pod strom a pak to spálili.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aby vám nic neuteklo...

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit si časopis darovat předplatné

Kalendárium

15. 12. 2019

Studené pařeniště v prosinci: Zeminu vyměníme za suché listí

Koncem roku vybereme z pařeniště zeminu, kterou jsme používali během sezony pro pěstování rostlin. V zahradě ji můžeme použít k různým účelům. Část zeminy z lože pařeniště necháme promrznout.

zobrazit další rady a tipy