Choroby jablek: mušince bez much, sazovitost bez sazí a jiné
28. 2. 2023Na podzim ukládáme v dobré víře krásná barevná jablka do sklepa, aby vydržela až do jara. Nepočítáme, že by je nějaké choroby mohly trápit.
Abiotické poruchy jako mušinovitost, sazovitost či jiné nedokonalosti na plodech se občas objevují v našich sadech. Co s tím?
Výskyt zmíněných poruch vzrostl po odsíření elektráren, jelikož původcem jsou mikroskopické houby citlivé na sírové sloučeniny. Týká se to i černí, které se vyvíjejí na cukerných roztocích vylučovaných savým hmyzem.
Většinou až ve druhé polovině vegetačního období se na jablkách a méně často i na hruškách a kdoulích vyskytují tmavé sazovité povlaky. Jedná se o houbovou „chorobu“, jejímž původcem je mikroskopická houba Gleodes pomigena. Slovo „choroba“ je v uvozovkách proto, že se spíše jedná jen o poruchy, estetické vady. Sazovitost se totiž vyskytuje převážně až na plně vyvinutých plodech a původce není žádný parazit. Houba žije jen na povrchu plodů a dužninu ani slupku nepoškozuje.
Mezi jednotlivými odrůdami jsou rozdíly v citlivosti. K těm odolnějším patří např. Florina nebo Melodie, kdežto odrůdy Idared, Melrose a Spartan jsou výrazně náchylnější.
Sazovitosti je vizuálně podobná mušinovitost (někdy též mušincovitost), která se taktéž vyskytuje na jablkách a občas i na hruškách.
Jejím původcem je rovněž mikroskopická houba (Schizothyrium pomi), avšak místo souvislých černých povlaků vytváří na slupce plodů drobné černé útvary (stromata) připomínající výkaly much (mušince). Tato stromata se většinou soustředí do více či méně pravidelných kruhových skvrn.
Původci sazovitosti i mušinovitosti žijí jen ve voskové vrstvičce slupky plodů a v některých případech je možné je setřít. Nejedná se o žádné parazitní choroby, ale jen o jakousi vadu krásy, i když v některých případech dosti značnou. V naprosté většině případů nemají tyto poruchy žádný vliv na výnos a chuť plodů a ani na jejich skladovatelnost.
Silnější výskyt obou chorob v posledních letech pravděpodobně souvisí se sníženým obsahem síry v ovzduší, protože, jak je všeobecně známo, síra má fungicidní účinky. Zaručeně ale souvisí i s poklesem používání fungicidních přípravků v ochraně rostlin. S rozvojem pěstování odrůd jabloní geneticky odolných ke strupovitosti je logické, že se fungicidy používají podstatně méně. Základem ochrany je pěstování vzdušných korun. Jestliže je konec léta vlhký a chceme mít jablka bez těchto poruch, stačí včas provést pozdní ošetření některým z přípravků povolených k ochraně proti strupovitosti, které současně omezí i výskyt pozdní formy strupovitosti.
Zcela něco jiného jsou tzv. černě, které sice jsou také porosty mikroskopických hub (nejčastěji Aureobasidium pululans, Cladosporium cladosporoides, C. herbarum a Alternaria tenis). Jejich potravou jsou cukernaté látky, které vylučuje savý hmyz (především mšice, mery, molice, červci, štítenky a puklice). Savý hmyz nedokáže tyto látky strávit a proto je vylučuje ve formě medovice. Lepkavá medovice pak padá nejen na níže položené části rostlin, ale i např. na dlažbu, půdu nebo i na auta, která delší dobu stojí pod stromy, na kterých se vyskytuje savý hmyz. Právě na této medovici uvedení původci černí dobře rostou.
Ty nejsou vázány jen na konkrétní hostitele, takže se s nimi setkáme na všech rostlinách, na kterých žije savý hmyz. Mohou to být jak ovocné dřeviny (např. slivoně), tak např. zelenina (nejčastěji růžičková kapusta). Černě, obdobně jako sazovitost nebo mušincovitost taktéž nejsou parazity, ale přesto škodí, a to zdaleka nejen tím, že snižují estetický vzhled. Hlavní jejich škodlivost je v tom, že se mohou vyskytnout již kdykoliv za vegetace, a proto překrýváním zelených částí rostlin omezují jejich asimilaci a transpiraci se všemi dalšími doprovodnými negativními projevy, jako je oslabený růst a vývoj rostlin, menší a méně chutné plody a usychání a odumírání listů nebo i celých větviček. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že jedinou účinnou ochranou proti černím je důsledné omezování výskytu savého hmyzu na rostlinách.
Pro úplnost je ještě třeba uvést, že ve starší literatuře jsou pod pojmem černě uváděny i některé konkrétní houbové choroby, které s výše uvedenými černěmi nemají nic společného, a které jsou již typickými rostlinnými parazity. Nově jsou proto tyto parazitické černě přejmenovány (čerň zelná = alternariová skvrnitost brukvovitých, čerň okurková = gumovitost okurek a čerň rajčete = olivově hnědá skvrnitost rajčete).
Foto autor
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.