Problémy rostlin zapříčiněné vodou a větrem
30. 5. 2021Jak poškozuje nadměrné množství vody růst, vývoj a plodnost rostlin? A do jaké míry ovlivní úrodu sucho, vítr, teplo, sluneční úžeh a úpal?
Rostlinolékaři třídí tzv. abiotické vady ve vývoji rostlin proto, aby snáze mohli najít příčiny nedostatku, za kterým nestojí ani choroba ani škůdce.
Následující abiotické poruchy řadí do skupiny těch, které mohou mít různé příčiny, ale podobné projevy. Nahlédněte do popisů závad rostlin, které pěstiteli napoví, co nebylo v zahradě v pořádku.
Jsou poměrně časté a dochází k nim především za příliš teplého a suchého počasí, kdy zasychají blizny. U okurek, rajčat a paprik je to při teplotách nad 32 °C. Poruchy v opylení však může zavinit i studené a vlhké počasí, kdy chybí dostatek vhodných opylovačů a pyl je hrudkovité (neprášivé) konzistence. Porucha se pak projevuje zprohýbáním nebo zúžením plodů nebo jejich části, protože v nich chybí semena. Toto platí pro klasické nepartenokarpické plody.
U plodů partenokarpických odrůd okurek je však nežádoucí poruchou naopak opylení a tím i tvorba semen. To se pak projevuje zduřením některé části plodů, většinou koncové. K deformacím plodů okurek však někdy dochází i v případě nedostatku vláhy.
U rajčat se nedostatečné opylení projevuje i specifickými jizvovitými deformacemi v květní části plodů, které je typické především pro velkoplodé odrůdy. Většinou se uvádí, že k této poruše dochází vlivem nenormálního vývoje pestíků při teplotách pod 16 °C.
Nedostatečné opylení rajčat je dáváno do souvislosti s jinými příznaky a způsobuje deformace nejen plodů rajčete, ale například i papriky. Dojde-li u rajčat ke srůstu prašníků se semeníkem, což se stává většinou za chladného počasí, vytvoří se na plodech tenké dlouhé nekrotické jizvy s krátkými příčnými jizvami. Tato porucha je v odborné zahraniční literatuře výstižně označována jako zipping.
Většinou se vyskytuje u slivoní, ale může se vyskytnout i jablek, broskví, malin (zejména u odrůdy Rutrago), ale i u některé zeleniny (např. okurek, rajčete nebo tykví).
Především u slivoní se často stává, že jedno z „dvojčat“ je od počátku vývoje zakrnělé a někdy i odumře. V poslední době se většina odborníků přiklání k názoru, že existuje spojitost mezi výskytem zdvojených plodů a stresovými podmínkami (především teplotními a vlhkostními) v době zakládání a diferenciace květních pupenů pro příští vegetaci, tj. koncem srpna a začátkem září. Někteří však hlavní příčinu vidí v poruchách v opylení.
U této poruchy se uvádí více příčin a to nedostatek boru, chladné počasí v době začátku tvorby plodů, nevhodná závlaha a příliš hluboký řez. Porucha se vyskytuje jen u některých odrůd, především těch nejranějších. Uvnitř takto poškozených plodů jsou velmi často nastěhováni škvoři.
Především u starších třešní je možné pozorovat nápadné zduřeniny na kmenech, které jsou způsobeny naroubováním silněji rostoucí odrůdy na slabě rostoucí podnož (např. višeň). Tyto zduřeniny však nesmí být zaměňovány s rakovinou, která je bakteriálního původu.
Jestliže u některých odrůd jabloní provedeme letní řez příliš brzo nebo první květy jsou zničeny mrazy či kroupami, ale i v případech, kdy se po určitou dobu vyskytly nezvykle nízké letní teploty, můžeme se setkat s opakovaným kvetením. V těchto případech se pak na stromech většinou současně vyskytují dozrávající plody i květy.
Ze skládkových poruch ovoce je známé např. skládkové hnědnutí slupky jablek, známé i jako scald (čti: skald), při kterém se po určité době skladování a především po přenesení ze skladu na plodech objeví plošně zhnědnutí slupky. Porucha souvisí zejména s nedostatečným větráním skladu a náchylné jsou jen některé odrůdy (nejvíce pravděpodobně Ontario).
Další skládkovou poruchou je hnědnutí, moučnatění a rozpad dužniny jablek. K hlavním příčinám patří nepravidelný příjem vody za vegetace, nízké teploty při skladování, vysoký obsah oxidu uhličitého (nedostatečné větrání) a především delší skladování než pro jaké je konkrétní odrůda určena.
Velice často se u dřevin (zejména peckovin) vyskytuje klejotok (gumóza), což je výtok slizovitých látek na povrch kůry, kde tyto látky tuhnou.
Další články z cyklu abiotické poruchy rostlin.
Jedná se ve skutečnosti o obrannou reakci rostlin na mechanická poškození, nevhodná stanoviště (studené a vlhké půdy) nebo na poškození chorobami nebo škůdci. Prevencí klejotoku je eliminace uvedených příčin.
Místa s výskytem klejotoku je třeba vyřezat až do zdravého pletiva, rány ošetřit (např. octem) a poté vhodným způsobem zatřít.
Oproti klejotoku je mízotok výtokem mízy, k němuž dochází při mechanickém zásahu (většinou řezu) v nevhodnou dobu. Častý je např. u révy vinné, ořešáku, aktinidie, ale i u bříz, topolu a dalších dřevin.
Kromě toho mohou rostliny vylučovat latex (např. fíkovníky, pryšce aj.), nektar (květní i mimokvětní) nebo voskové výpotky (např. fíkusy).
Abiotickou poruchou je nakonec i zcela přirozené stárnutí (senescence) rostlin, kdy dochází k postupnému odumírání jednotlivých větví a nakonec k úhynu celých stromů. I u rostlin totiž platí, že nic netrvá věčně.
Foto autor
Rostlinu chráníme před mrazy dobrým kompostem, vyšší vrstvou listí, chvojím nebo prodyšnou netkanou textilií. Keř na podzim neořezáváme, protože tak zůstane odolnější vůči mrazu.