
Samozavlažovací nádoby pomohou s pravidelnou zálivkou
1. 4. 2022Někdy se nám nedaří zajistit pravidelnou zálivku. Pomohou samozavlažovací nádoby, které se o ni samy dobře postarají.
Rádi si všímáme, jak pěkně vypadají okna, balkony, terasy a další místa, která zdobí zdravé muškáty. Připomeňme, co pelargonie může poškodit.
Z abiotických (neparazitních) poruch je nejčastější korkovitost listů, která se objevuje na muškátech při nadměrné zálivce. Na vině pak bývá přílišná vlhkost pěstebního substrátu. Příčinou se však může stát také dlouhodobější období s vyšší vzdušnou vlhkostí.
Nadbytek vody v rostlinných pletivech způsobuje na spodní straně listů bradavičnaté zduřeniny (intumescence), které se v pozdějších fázích z důvodu odumření zduřelých buněk mění v typickou korkovitost.
Nevhodná zálivka (většinou příliš studenou nebo teplou vodou na list) může být příčinou abiotické skvrnitosti listů.
Další abionózy pelargonií a jejich příčiny popisuje Rostlinolékařský portál.
Protože pěstitelé množí muškáty většinou vegetativně, nejsou vzácností virové choroby. Příznaky infekčních chorob se projevují různě – zesvětlením až žloutnutím listů, světlými skvrnami různého tvaru, kadeřením a jinými deformacemi listů, změnou barvy květů, zakrnělým růstem apod.
Pravděpodobně nejzávažnější chorobou muškátů je bakteriální skvrnitost a vadnutí (Xanthomonas hortorum pv. pelargonii). Nejprve jednotlivé listy za slunečného počasí vadnou, postupně pak žloutnou, vytvářejí se na nich průsvitné a později hnědé skvrny, zasychají a odumírají.
Vadnutí a hniloby kořenů muškátů však mohou způsobovat i některé půdní mikroskopické houby jako např. Pythium spp., Cylindrocladium scoparium, Verticillium dahlie, Phytophtora cactorum.
Jak dostupné jsou aktuálně povolené přípravky v balení pro hobby pěstitele, to lze pro jednotlivé choroby ověřit v Rostlinolékařském portále.
U muškátů páskatých se poměrně často objevuje rzivost (Puccinia pelargonii-zonalis), pro kterou jsou typické hnědé polštářky spor na spodní straně listů. Na vrchní straně listů jsou patrné jen žluté skvrny. Silněji napadené listy opadávají a často odumírají i celé rostliny.
Příčinou skvrnitosti listů však mohou být i některé další mikroskopické houby (například Macrosporium pelargonii, Cylindrocladium scoparium nebo Alternaria spp.).
Z chorob houbového původu zmiňme ještě šedou hnilobu, pro kterou jsou typické husté šedé povlaky houby na napadených a zahnívajících částech listů, stonků i květů.
Z živočišných škůdců napadají pelargonie mšice, které zapříčiní různé listové deformace. Rovněž přenášejí virové choroby.
Občas pelargonie napadají molice, známé jako bílé mušky.
Velmi často na muškátech škodí i housenky můr (nejčastěji Autographa gamma, Phlogophora meticulosa, Mamestra spp. aj.). Většinou se setkáváme jen s jejich požerky, protože housenky zůstávají přes den schovány.
Poměrně méně častými škůdci v našich podmínkách jsou červci, především červec citroníkový (Planococcus citri).
Na rostlinách se projevuje bílými vatovitými chomáčky nebo drobnými průsvitnými pukličkami.
Méně obvyklými škůdci jsou smutnice (Scariadae).
Průsvitné štíhlé a 4–7 mm dlouhé larvy žijí v půdě, kde se živí nejen organickými zbytky, ale i mladými kořínky rostlin.
Také přípravky proti škůdcům lze vyhledat v Rostlinolékařském portále.
Foto autor
Připomeňme si nejdůležitější zásady pro řez ořešáku. Výchovný – tvarovací řez korunky stromku děláme jen pokud je nutný v období prvních pěti let po výsadbě. Řez prosvětlovací – průklest, je možný v plodném věku stromu a to vždy v několikaletém odstupu.