Poruchy genové výbavy se ve světě rostlin vyskytují v mnoha formách. Některé jsou neslučitelné s dalším vývojem semenáče, jiné zatraktivní vzhled druhu.
Poměrně častou genetickou vadou je je porucha tvorby chlorofylu. Jestliže rostliny nejsou vůbec schopny vytvářet chlorofyl, jedná se o albinismus. Ten je však pro postižené rostliny smrtící (letální), a proto se s ním můžeme setkat jen u mladých semenáčků.
Albikace na listu špenátu
V případě částečné nebo jen lokální ztráty chlorofylu se pak jedná o albikaci. Jestliže se albikace projevuje střídáním zelené části s částmi bílými nebo žlutými, jde o panašování (variegaci). Jestliže ale dochází k zelenání původně nezelených částí (např. květů), pak se jedná o virescence, které však jsou často patogenního původu (virózy nebo fytoplazmózy).
Jiným poměrně častým druhem genetických poruch jsou fasciace neboli svazčitosti, které se projevují zploštěním stonků nebo podélným srůstem několika stonků. Fasciace se nejčastěji vyskytuje u novozélandského špenátu (čtyřboč), ale můžeme se s ní setkat i u kaktusů, jahod (zde dokonce i u plodů), okurek, rododendronů, tulipánů a u řady dalších rostlin. Z volně rostoucích rostlin se nepoměrně často vyskytuje u pampelišek.
Genetického původu mohou být i čarověníky, což jsou chomáčovitě shloučené a zhustlé výhony. Kromě toho, že tyto růstové anomálie mohou být pupenovými mutacemi, tzn. genetického původu, mohou být i projevem onemocnění, jehož původem jsou viry, fytoplasmy, houby nebo i jiné organismy. Záměrné pěstování čarověníků je velmi rozšířenou formou zahradnické i zahrádkářské činnosti. Čarovník však není poloporazitické jmelí nebo ochmet, které vytvářejí v korunách stromů podobné útvary.
Čarověník na borovici
Za genetickou poruchu lze považovat i plnokvětost, a protože k ní dochází přeměnou tyčinek v okvětní lístky nebo v korunní plátky, jsou tyto rostliny většinou vysoce nebo zcela sterilní.
Na různých částech některých rostlin se občas objeví i malformace (znetvoření, zrůdnost), což jsou odchylky od normálního růstu a vývoje. Nejčastěji se projevují změnami velikosti, tvaru nebo stavby určitého orgánu.
V případě, že na jedné rostlině rostou pohromadě dvě geneticky různá pletiva, označujeme tento jev jako chiméru. Existuje několik typů chimér, nejzřetelněji se však projeví například při prorůstání jednobarevných výhonů u pestrolisté odrůdy nebo u dvoubarevných květů, což je nejčastěji u saintpaulií, nocenek nebo bugenvilejí.
Chimérovitost květu bugenvileje
Obecně je třeba upozornit na to, že výše uvedené příznaky genetických poruch mohou být i jiného původu než genetického.
Genetického původu je i hořkost plodů okurek. Tuto hořkost způsobují látky cucurbitaciny, kterými se rostliny přirozenou cestou chrání proti škůdcům a obecně jsou označované jako fytoalexiny nebo fytoncidy. U většiny stávajících odrůd okurek (především salátovek) je šlechtitelskými metodami tato hořkost odstraněna. V případě, že tomu tak není, dochází k ní především po nějakém stresujícím faktoru, jako je napadení některým patogenem nebo škůdcem, ale i např. suchem, špatnou výživou, výrazným kolísáním teplot i některými dalšími faktory.
Geneticky podmíněnou poruchou je i nevyzrávání stopkové části plodů rajčat. Většinou se uvádí, že předpokladem projevení se této poruchy je nedostatek draslíku nebo boru, ale i vysoká teplota a intenzita světla (nejvíce jsou poškozeny plody na jižních okrajích skleníků či fóliovníků).
Prorůstání vijanu rajčete
Pacibulky, genetická porucha česneku
Genetických poruch by se dalo vyjmenovat více, a proto snad již jen jednu. U česneků typu širokolistých nepaličáků se občas vyskytne prorůstání drobnějších středových stroužků na redukovaném květním stvolu ze středů cibulí směrem nahoru. Nejčastěji prorůstání končí ještě dříve, než stroužky zcela opustí cibuli a způsobí pouze určitou tvarovou deformaci cibulí. Někdy však středové stroužky zcela opustí cibule a v různé výšce nad nimi se přemění v pacibulky. Jedná se proto o jakýsi přechodový typ mezi paličákem a nepaličákem.
Porucha pravděpodobně souvisí s fylogenetickým vývojem česneků – vývojově mladší nepaličák „se rozpomene na svou minulost a vrací se k vývojově staršímu paličáku“.
Zajímavou genetickou poruchou kukuřice je tzv. palicovitost lat, kdy se na latách (samčích květenstvích) vytvářejí drobné palice (samičí květenství) a latovitost palic, kdy se na palicích vytvářejí drobné laty.
Poněkud strašidelný název nese bradavčitá uzlovitost jabloní, která se projevuje okrouhlými vyvýšeninami ve spodní části kmene a jejichž povrch je pokryt shlukem zkrácených adventivních kořenů. Toto poškození se dává do souvislosti se spolupůsobením určitých odrůd a málo vzrůstných podnoží.
Kristátní kryptomérie
Řada výše uvedených genetických zrůdiček je především u okrasných rostlin považována za žádoucí a atraktivní vzhledem. Z toho důvodu jsou záměrně udržovány.
Fasciace se uplatňují především u nejrůznějších sukulentů, ale také u Celosia, kryptomérie nebo u vrby (odrůda Sekka) a jsou pak většinou označovány jako kristátní (hřebínkaté, hřebenovité) formy.
Foto autor
Jak poškozuje nadměrné množství vody růst, vývoj a plodnost rostlin? A do jaké míry ovlivní úrodu sucho, vítr, teplo, sluneční úžeh a úpal?
Relativně časté biotické poruchy způsobují povětrnostní podmínky. Chlad způsobuje tzv. chladové poškození, obávaná je újma zaviněná mrazem.
Radost zahrádkáře z prospívajících, zdravých rostlin, z kvalitní úrody a sklizně mohou pokazit poruchy, jejichž příčiny spočívají v půdě.
Pěstitelovu radost z úrody rajčat občas kazí nekróza, virózy, bakteriózy a jiné rostlinné poruchy a choroby. Lze vady rajčat omezit?
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
