Červené až tmavě modré, podlouhlé či kulovité bobule dřišťálu vyniknou po opadu listů. Zdravý dřišťál zdobí své okolí jedinečnou zimní krásou.
Jako okrasné rostliny jsou využívány opadavé druhy dřišťálu, například dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) nebo dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Jejich listy se na podzim krásně vybarvují. K okrase se rovněž využívají kultivary se žlutými, růžovými až fialovými či dvoubarevnými listy i stálezelené druhy, například dřišťál bělolistý (Berberis candidula) nebo dřišťál bradavčitý (Berberis verruculosa). Listy těchto druhů mají rubovou stranu svítivě bílou.
Plody a listy dřišťálu Thunbergova; foto Shutterstock
Rod dřišťál (Berberis) zahrnuje asi 500 opadavých i stálezelených druhů, které lze nalézt téměř na všech kontinentech, výjimku představuje Austrálie. Dřišťály jsou trnité keře dorůstající do výšky 1–3 (5) m. Na jaře kvete žlutými květy uspořádanými v hroznovitých květenstvích. Z nich se postupně vyvinou zdobné bobule.
Dřišťál obecný (B. vulgaris) a některé další druhy se v Íránu, Indii a dalších zemích extenzivně využívají jako léčivé rostliny v tradiční medicíně. Kromě plodů jsou všechny části rostliny jedovaté. Toxikologické informační středisko zařazuje plody dřišťálu do skupiny rostlin s plody téměř nejedovatými.
V kořenech, kůře a stoncích dřišťálu jsou obsaženy isoquinolinové alkaloidy (berberin, berbamin a palmatin). Antibakteriální berberin vykazuje kardiovaskulární účinek a využívá se také proti průjmům a onemocnění očí. Zralé plody, které obsahují mnoho vitaminu C, se používají do džemů či želé.
Okrasná hodnota dřišťálu bývá někdy negativně ovlivněna některými patogeny, zejména padlím a rzí. Dřišťál Thunbergův je často poškozován savým hmyzem. Listy pak předčasně opadávají. Ojediněle se objevují housenice pilatěnky dřišťálové (Arge berberidis), které okusují listy, takže z nich zůstávají jen střední žilky. V krajním případě mohou způsobit holožír.
Parazitické padlí se objevuje ve větší míře většinou až koncem léta (u vnímavých druhů dřišťálu již koncem jara) za krásného slunečného počasí s vyšší relativní vzdušnou vlhkostí během noci. Charakteristické světle šedivé povlaky způsobují dva druhy padlí.
Padlí dřišťálu, foto I. Šafránková
Na líci listů, nezdřevnatělých částech výhonů, případně na plodech, se objevuje nápadnější Erysiphe berberidis (syn. Microsphaera berberidis), na rubu listů Phyllactinia berberidis.
V obou případech šedivý povlak tvoří mycelium a nepohlavní rozmnožovací orgány. Padlí se rozrůstá na povrchu pletiv a do pokožkových buněk pronikají pouze tzv. haustoria, kterými odčerpává živiny pro svůj růst a vývoj. Během vegetace se šíří sporami (konidiemi), které jsou roznášeny vzdušnými proudy a vyvolávají nové infekce.
Většinou až koncem léta se začnou tvořit kulovité plodnice pohlavního stadia, které s postupujícím stárnutím mění zbarvení z bílé, přes žlutou až na tmavě hnědou či černou. Tyto plodnice přezimují a na jaře z nich uvolňované spory zajišťují nové infekce.
Mezi jednotlivými druhy a kultivary dřišťálu jsou značné rozdíly ve vnímavosti k padlí, zejména červenolisté odrůdy bývají silně napadány, zatímco zelenolisté a planě rostoucí druhy padlím netrpí. Výskyt onemocnění podporuje hnojení vyššími dávkami živin, zejména dusíku.
Využít lze přípravky např. na bázi oleje, síry či některý fungicid. Ke snížení napadení v příštím roce přispívá i likvidace opadaných napadených listů.
Dřišťál je také mezihostitelem rzi travní Puccinia graminis, která na obilninách způsobuje onemocnění označované jako černá rzivost trav. První příznaky rzi se objevují na jaře na líci listů dřišťálu v podobě oranžově červených skvrn (často se žlutým lemem), v jejichž středu jsou černé tečky. Po čase se na rubu lisů, ojediněle i na řapících, tvoří miskovité plodničky s oranžovými sporami a roztřepeným vyklenutým okrajem pokožky. Následkem napadení se listy deformují.
Protože se jedná o tzv. dvoubytnou rez, je k dokončení jejího vývoje nezbytný další hostitel, v tomto případě některý druh trav, často obilnina. V dřívějších dobách býval dřišťál ve snaze omezit napadení obilnin klučen a pálen.
Ochrana dřišťálu proti rzi spočívá v preventivním výběru odolných druhů a kultivarů, při ojedinělém napadení v odstřižení napadených částí, u silnějšího či opakovaného výskytu je třeba brzy na jaře aplikovat fungicidy.
Skvrnitosti listů dřišťálu mohou způsobit i různé druhy hub či bakterie.
Například houba Phyllosticta berberidis vytváří na listech purpurové skvrny, Gloeosporium berberidis tvoří na líci listů okrouhlé hnědé skvrny s načervenalým lemem a listy předčasně opadávají. Napadeny mohou být i nové výhony, které zasychají a odumírají.
Příznaky listové skvrnitosti dřišťálu, foto I. Šafránková
Onemocnění se často objevuje za deštivého jara, protože k vyklíčení spor a dalšímu šíření je nezbytná voda. Proto také mezi preventivní opatření patří vedle odstřihnutí napadených výhonů a odstranění opadaných listů i zálivka ke kořenům (nikoliv postřikovači).
Proti původcům listových skvrnitostí u silně náchylných či každoročně napadaných keřů lze aplikovat fungicidy.
Bakteriální skvrnitost Pseudomonas syringae pv. berberidis se v tuzemských podmínkách běžně nevyskytuje, ale může se objevit na importovaných sazenicích. Symptomy se vyskytují především na jaře za chladného vlhkého počasí. Napadení se projevuje drobnými vodnatými tmavě zelenými skvrnkami, někdy s purpurově hnědým lemem. Skvrny rychle mění zbarvení na tmavě hnědé až černé a lem je chlorotický, infikované listy předčasně opadávají. Přes řapíky listů se bakterie mohou rozšířit i do nových výhonů a starších větviček a způsobit jejich odumírání.
Bakterie produkují rostlinný toxin syringomycin (rozkládá pletiva) a protein, který působí jako ledová jádra a zvyšuje náchylnost k poškození mrazem. Vzniklé mrazové trhlinky snadno osídlují bakterie, které se dále šíří.
Napadené části je nutné odstranit a zlikvidovat. Preventivně je třeba udržovat povrch rostlin suchý a k závlaze nepoužívat postřikovače. K potlačení skvrnitosti lze na podzim a na jaře rostliny ošetřit měďnatými fungicidy.
Projevy napadení houbou Thielaviopsis basicola, foto I. Safránková
Kromě nadzemních částí mohou být napadeny i kořeny houbami Verticillium spp., Thielaviopsis basicola aj. Na nadzemních částech se napadení projevuje žloutnutím, svrašťováním a předčasným opadem listů, odumíráním výhonů, případně celých keřů. Identifikace patogenu je však možná pouze mikroskopicky. Proti těmto půdním patogenům účinná fungicidní ochrana není známa.
Foto autorka a Shutterstock
Vysoké denní teploty a chladno v noci podporují rozvoj padlí. Najdeme ho na listech nejrůznějších okrasných rostlin.
Koncem zimy nastává doba vhodná pro seřezání okrasných stromů na hlavu. U keřů se pro obdobný postup používá termín na pařez nebo na pahýl a to podle výšky řezu.
Následující příběh se odehrál před lety. Nová zahrada vzešla ze souladu zkušeného zahradníka se zákazníkem, který potřeboval poradit.
Do venkovního prostoru přinesou paletu barev, přilákají spoustu užitečných tvorů. Dřišťály vnesou do zahrady dynamiku.
S řezem u růží začínáme v termínu, kdy začínají rašit, tedy v březnu nebo dubnu. Řezem ovlivníme velikost květů: Při hlubším řezu naroste sice méně, ale o to silnějších výhonů s menším počtem větších květů.
