Houby jsou ze všech původců chorob rostlin nevýznamnější. Způsobují přes 80 % všech závažných chorob rostlin.
Neobsahují chlorofyl, proto se musí živit saprofyticky – na mrtvé organické hmotě, „hniložijně“– nebo paraziticky, tedy cizopasně.
Parazitismus může být obligátní – parazit má k dispozici jen živé tělo hostitele, nebo fakultativní (saproparazitní) – houba parazituje jen příležitostně a jinak žije i saprofyticky.
Padlí na révě; foto archiv
Houby se skládají z vláken (hyf), které se spojují ve spleť vláken (podhoubí, mycelium). Na něm se tvoří výtrusy (spory) a to buď přímo na hyfách, nebo ve speciálních plodničkách či plodnicích, které jsou známé u hub, které sbíráme v lesích, nebo například u dřevokazných hub.
Choroby houbového původu se nazývají mykózy. Celkem je známo na 1,5 milionů druhů hub, z toho fytopatogenních – schopných vyvolat onemocnění rostlin – přibližně 10 000. V České republice jich je takových významných jen (!) několik set.
Padlí na cuketě
Padlí na rajčeti
Mezi významné parazity zahradních plodin patří houby vřeckovýtrusé (Ascomycota), početná skupina mikroskopických hub (mikromycet), ke kterým patří i desítky původců závažných chorob rostlin. Ty můžeme nalézt na téměř deseti tisících druhů rostlin.
Jedna z nejrozšířenějších skupin je označována jako padlí. Na rostlinách se projevují většinou jako bílé moučnaté povlaky. Proto se jim lidově říká moučenky či moučnivky a slovensky múčnatky.
Na těchto povlacích se někdy tvoří drobné tmavé plodničky. Jedná se o obligátní ektoparazity, tzn., že nemohou existovat bez hostitelských rostlin a odčerpávají živiny pouze z povrchových buněk hostitelských rostlin, do kterých pronikají prostřednictvím speciálních přísavek – haustorií.
Padlí, oproti většině ostatních hub, mají jiné požadavky na prostředí. Nevyhovuje jim vlhko a chladno, ale dávají přednost suchu (nebo střídání sucha a krátkodobého ovlhčení) a kolísavým teplotám. Proto se většinou vyskytují až od druhé poloviny léta.
Padlí se může vyskytovat na mnoha zahradních rostlinách: révě vinné, angreštu, jabloních, broskvoních, jahodníku, okurkách a dalších tykvovitých rostlinách, hrachu, petrželi, mrkvi, trávách, na řadě okrasných rostlin (růžích, astrách, begoniích, sedmikráskách, zvoncích, gerberách, slunečnicích, afrických fialkách, aj.) a na mnoha dalších rostlinách.
Strupovitost hlohyně
K vřeckovýtrusým houbám patří i původci kadeřavosti broskvoně, puchrovitosti slivoní, modrých (penicilinových) hnilob nejrůznějších hlíz, plodů a cibulí, bílých (sklerotiniových) hnilob, moniliniových hnilob a moniliniové spály, skvrnitostí listů višně, třešně, růží, a jahodníku, sypavek jehličnanů, verticiliového vadnutí, septoriových skvrnitostí celeru, rybízu a rajčete, antraknózy hrachu, hnědnutí listů ořešáku, strupovitostí jabloně, hrušně, peckovin a hlohyně, plísňovitostí trav, sazovitosti jádrovin a řadě dalších chorob.
Foto autor
Zimním omezením houbových onemocnění zpravidla oddálíme první nejškodlivější výskyty a tím i aplikaci fungicidů během vegetační sezony.
Vysoké denní teploty a chladno v noci podporují rozvoj padlí. Najdeme ho na listech nejrůznějších okrasných rostlin.
Vlhkost a vyšší teploty nahrávají rozvoji houbových patogenů také u révy. Úpravami letorostů můžeme ovlivnit mikroklima keřů tak, aby choroba nevznikla.
Hnědé (dříve americké) padlí angreštu je jedna z chorob, která trápí a zajímá mnohé pěstitele. Stromkové angrešty pěstuji desítky let, aniž by je tato choroba postihla navzdory jejímu výskytu v blízkém okolí.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
