
Nejčastější choroba zrajícího ovoce: moniliová hniloba
8. 8. 2021Choroba se projevuje hnědou hnilobou a soustřednými kruhy světlejších výtrusnic na povrchu plodů. Uskladněná jablka rychle zčernají.
Rzivost slivoně se v minulosti objevovala v Česku jen místně. Nezavinila vážné škody. Ale od roku 2009 se výskyt choroby v některých letech významně násobí.
V mnoha místech pak rzivost způsobí předčasný opad listů slivoní a omezí
Škodlivý výskyt rzivosti souvisí s červencovým, případně srpnovým počasím příznivým pro šíření choroby. Proto především v deštivém a teplejším počasí je na místě zvážit, zda zasáhnout a ohrožené stromy ošetřit.
Slivoně napadá houbová choroba rzivost slivoně neboli rez švestková (Tranzschelia discolor nebo T. pruni- spinosae).
Hlavními hostiteli těchto dvoubytných rzí jsou některé druhy rodu slivoň (Prunus) a mezihostiteli především některé druhy sasanek (Anemone).
T. discolor napadá především slivoň švestku a slivoň obecnou a jejich křížence, dále slivoň myrobalán, meruňku a v teplejších oblastech i broskvoň a některé další příbuzné druhy dřevin. Mezihostiteli jsou „cizí“ druhy sasanek, nejčastěji sasanka věncová.
T. pruni-spinosae napadá především trnku obecnou a dále meruňku, slivoň myrobalán, slivoň švestku, slivoň obecnou a některé další příbuzné druhy dřevin. Mezihostiteli jsou tuzemské druhy sasanek, nejčastěji sasanka pryskyřníkovitá a některé další druhy.
Přítomnost mezihostitelů však není nezbytná, choroba může přetrvat i na napadených opadaných listech (fakultativní střídání hostitelů). Rzi se mohou vyskytnout společně i na stejném stromě a dokonce i na stejném listu.
V zahradách se pěstitelé mohou nejčastěji setkat s napadením slivoně švestky a slivoně obecné, méně často s napadením meruňky a broskvoně. U slivoní je rozdílná odrůdová citlivost. Velmi náchylná je především odrůda Domácí velkoplodá.
Na líci listů se vytváří drobné hranaté, žlutozelené až žluté, u některých hostitelů červenofialové (například u slivoně myrobalánu), později béžově hnědé až hnědé skvrny.
Na rubu listu se vyvíjejí početná skořicově hnědá uredia (ložiska letních výtrusů) a později černohnědá telia (ložiska zimních výtrusů).
V teplejších oblastech rzivost napadá také letorosty a plody, zejména broskvoně. Napadení letorostů a plodů nebylo u slivoní pozorováno ani při velmi silném výskytu.
Na obou stranách listů sasanek se na jaře vyvíjejí drobná hnědá spermogonia a později na rubu listu miskovitá aecia. Napadené rostliny sasanek jsou nižší, světle zelené a mají tvarově pozměněné listy i květy. Často nevykvétají.
Přetrvává podhoubí v oddencích hostitelských druhů sasanek a urediospory (spora = výtrus) v hnědých ložiscích na napadených opadlých listech hlavních hostitelů (především slivoně).
V teplejších oblastech je uváděna, zejména u broskvoně, také možnost přetrvání rzi na napadených větévkách. Napadené větévky mohou být v tomto případě zdrojem infekce po dva následující roky.
Zdrojem infekce pro slivoně a další hlavní hostitele jsou tedy jednak aeciospory, které se uvolňují z napadených listů hostitelských druhů sasanek (případně dalších mezihostitelů) a dále urediospory z napadených opadaných listů hlavních hostitelů.
Aeciospory i uredospory jsou rozšiřovány vzdušnými proudy. Pokud jde o šíření choroby, jsou rozhodujícím zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace urediospory.
K hlavnímu šíření choroby urediosporami dochází pravidelně až za deštivého a teplejšího počasí v průběhu července a na počátku srpna. Urediospory klíčí a infekce může nastat při teplotách 10–38 °C (širší optimum 13–26 °C). O intenzitě šíření rozhodují především dešťové srážky.
Pro infekci listů jsou optimální teploty v rozmezí 15–25 °C, při době ovlhčení delší 18 hodin. Uvolňující se urediospory z napadených listů slivoně, jsou roznášeny vzdušnými proudy. Silný vítr zvyšuje jejich výskyt ve vzduchu, deště jej naopak snižují.
Izolace hostitelů nemá podstatný význam, neboť rozhodujícím zdrojem infekce pro hlavní hostitele (především slivoň) jsou urediospory z napadených opadaných listů.
Důležité je zajistit vzdušnost porostu a korun stromů a tak omezit podmínky vhodné pro infekci (optimální hustota výsadby, zapěstování a udržování vzdušné koruny).
Infekci tedy omezíme likvidací napadených opadaných listů (shrabáním nebo zapravením do půdy).
Svého času – při prvních větších výskytech choroby mezi lety 2009 a 2012 – prokázaly velmi dobrou účinnost proti rzivosti slivoně přípravky s látkami tebukonazol (Horizon 250 EW) a mankozeb (Dithane M 45). Ošetření byla prováděna v průběhu července s přihlédnutím k předpovědi a průběhu dešťových srážek.
Fungicidní ochranu provádíme v období rozhodujícího šíření choroby. Zpravidla slivoně ošetřujeme 2–3x v průběhu července a na počátku srpna, pokud trvá deštivé počasí, příznivé pro šíření rzi. Počet ošetření a interval mezi ošetřeními by měly zohlednit skutečný průběh počasí, zejména množství a četnost dešťových srážek. A také stanovenou délku ochranné lhůty.
Při ošetření by měly být listy dokonale smočeny aplikační kapalinou. Ošetření se ukončí nejpozději na počátku skanutí prvních kapek aplikační kapaliny z ošetřovaných listů.
Foto autor
Do konce února je dobré dokončit prosvětlovací nebo zmlazovací řez okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim a neseřezali je. Stříháme nejprve odolné druhy, u choulostivějších, které přes zimu namrzají, s řezem počkáme.