Batáty se dají úspěšně pěstovat i na české zahradě

Batáty neboli sladké brambory pocházejí z tropických a subtropických oblastí, přesto se jim při správném pěstování daří i v našich podmínkách. Vyžadují dostatek tepla, slunné stanoviště a lehkou půdu. Odměnou jsou chutné a výživné hlízy, které nacházejí stále větší oblibu také v českých domácnostech.

Batáty mají dlouhou historii

Povijnice batátová (Ipomoea batatas) je typická rostlina tropického a subtropického podnebí, ale může úspěšně růst v široké škále klimatických podmínek stejně jako brambory. Batáty byly do Evropy dovezeny kolumbovskými výpravami a ve známost vešly pod názvem sladké brambory. Název batáty byl prvně publikován v 16. století botanikem Johnem Gérardem, který rostlinu pojmenoval Battata virginiana. Název převzal od amerických indiánů, kteří plodinu pěstovali a nazývali ji batatas. Povijnice batátová patří do čeledi svlačcovitých a pěstuje se po celém světě. Přestože jsou batáty v Evropě známé přinejmenším stejně dlouho jako brambory, větší oblibu získávají až v posledních letech.

Batáty kvetou různě barevnými a velkými květy

Proč batáty zařadit do jídelníčku

Batáty obsahují vlákninu, přírodní cukry, antioxidanty, vitaminy i minerální látky. Z minerálních látek jsou významné především: draslík, vápník a fosfor. Z vitaminů obsahují zejména vitaminy skupiny B, provitamin A, lutein a zeaxanthin. Nechybějí ani rostlinné steroly, které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi.

Jak připravit sadbu

Batáty je možné vypěstovat z hlíz. Hlízy zakoupené v supermarketech však bývají většinou chemicky ošetřené proti klíčení. Vhodnější je množení pomocí mladých výhonků. Koncem února až začátkem března se uskladněné kořeny nechávají 2–4 týdny nakličovat při teplotě 24–29 °C a vysoké vzdušné vlhkosti. Důležité je pravidelné větrání. Po vytvoření výhonků se sazenice přesadí do sadbovačů a od začátku května jsou připraveny k výsadbě. Protože příprava sadby není jednoduchá, vyplatí se koupit již předpěstované sazenice v zahradnictví nebo u specializovaných prodejců.

Porost batátů VS Valečov (2020)

Kdy batáty vysazovat

Sazenice vysazujeme až po odeznění jarních přízemních mrazíků. Batáty potřebují:

• slunné stanoviště,
• lehkou písčitou půdu,
• mírně kyselou reakci půdy (pH kolem 6),
• dostatek prostoru.

Půdu před výsadbou zpracujeme alespoň do hloubky 20 cm.

Jak připravit záhon

Batáty pěstujeme podobně jako brambory v předem vytvořených hrůbcích. Organická hnojiva, například chlévský hnůj nebo dobře vyzrálý kompost, zapravujeme nejlépe už na podzim. Na jaře lze použít kombinovaná minerální hnojiva obsahující dusík, fosfor a draslík, případně také hořčík a mikroprvky. Hrůbky připravujeme s roztečí přibližně 70–100 cm.

Péče během vegetace

Batáty obvykle nevyžadují chemickou ochranu proti chorobám ani škůdcům. Sazenice lze vysazovat přímo do hrůbků nebo do otvorů připravených v netkané textilii. Rozestupy mezi rostlinami bývají přibližně 40 cm. Velmi dobře funguje kapková závlaha pod fólií. Na menších zahradách postačí pravidelná ruční zálivka.

Sklízíme od konce září do konce října

Kdy batáty sklízet a jak skladovat

Sklizeň probíhá od konce září do konce října. Na menších plochách hlízy nejlépe vyoráváme rycími vidlemi. Jedna rostlina vytváří podle odrůdy zpravidla pět až sedm hlíz. Batáty skladujeme v chladném sklepě. Nejlépe vydrží uložené ve vlhkém písku, kde si konzumní kvalitu udrží přibližně tři měsíce.

Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.
Foto: autorka a Shutterstock

Plevel většinou na zahradě nevítáme. Přesto mohou být užitečnými pomocníky. Výskyt některých druhů totiž napovídá, jaké vlastnosti má půda, ve které rostou. Stačí se pozorně podívat, které rostliny se na pozemku objevují nejčastěji.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.)

Kopřivy ukazují na úrodnou půdu

Bohaté, humózní a živinami dobře zásobené půdy často provází:

• kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
• kopřiva žahavka (Urtica urens)
• kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris)
• ptačinec žabinec (Stellaria media)

Jílovitou půdu poznáte podle těchto plevelů

Na těžších jílovitých půdách se často objevují:

• pryskyřník rolní (Ranunculus arvensis)
• podběl obecný (Tussilago farfara)
• svízel přítula (Galium aparine)

Pryskyřník (Ranunculus)

Těžké a vlhké hlinité půdy

Na vlhčích, hlinitých půdách se běžně vyskytují:

• jitrocel větší (Plantago major)
• pryskyřník plazivý (Ranunculus repens)
• pampeliška lékařská (Taraxacum officinale)

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale)

Suché písčité půdy

Lehké a sušší půdy často prozradí:

• osívka jarní (Erophila verna)
• mák vlčí (Papaver rhoeas)

Mák vlčí (Papaver rhoeas)

Půdy chudé na vápník

Na kyselejších půdách s nedostatkem vápníku můžete najít:

• hasivku orličí (Pteridium aquilinum)
• rmen rolní (Anthemis arvensis)
• macešku trojbarevnou (Viola tricolor)

Maceška trojbarevná (Viola tricolor)

Vápenité půdy

Na půdách bohatších na vápník se dobře daří například:

• čekance obecné (Cichorium intybus)
• šalvěji luční (Salvia pratensis)

Šalvěj luční (Salvia pratensis)

Co nám plevel napoví?

Výskyt jednoho druhu ještě nemusí nic znamenat. Pokud se ale některé plevele na zahradě objevují pravidelně a ve větším množství, mohou být dobrým ukazatelem vlastností půdy. Tyto informace vám pomohou při výběru vhodných rostlin i při rozhodování, zda půdu zlepšit kompostem, pískem nebo například vápněním, bez toho, že budete dělat rozbory půdy.

Foto Shutterstock a fotoarchiv časopisu Zahrádkář

Léto je obdobím, kdy vinná réva potřebuje pravidelnou péči. Právě zelené práce rozhodují o kvalitě úrody, velikosti bobulí i zdravotním stavu rostlin. Správným zásahem podpoříte lepší vyzrávání hroznů a omezíte výskyt chorob.

Protrhejte hrozny pro lepší kvalitu

Pokud réva nasadila velké množství stolních hroznů, vyplatí se jejich počet zredukovat. Jakmile bobule dorostou přibližně velikosti hořčičného semínka, prostříhejte v hustých místech ostrými špičatými nůžkami celé hrozny. Řidší struktura hroznu zlepší proudění vzduchu mezi bobulemi, omezí riziko hniloby a podpoří vyzrávání. Ponecháte-li navíc na každém letorostu pouze jeden či dva hrozny, získáte mimořádně kvalitní úrodu s většími bobulemi.

Protrháme přehoustlé hrozny (cizelování, probírka počtu hroznů)

Pokračujte ve vyvazování a odstraňování zálistků

Během léta pokračujte ve vyvazování letorostů. Důležitou zelenou prací je také vylamování zálistků v zóně hroznů. Díky lepšímu oslunění se v bobulích vytváří více cukru a hrozny lépe vyzrávají.

Vylamování zálistků révy

Sledujte choroby a škůdce

Od června mohou vinnou révu napadat padlí, plíseň révy nebo obaleči. Pravidelně proto kontrolujte zdravotní stav rostlin a v případě potřeby zvolte vhodný způsob ochrany podle aktuální situace a doporučené metodiky ochrany rostlin.

Plíseň révy

Na listech se mohou objevit také fialové skvrny způsobené vlnovníkem révovým. Tento drobný škůdce žije pod zelenohnědou plstnatou tkání na spodní straně listů. Napadené listy se na horní straně vyklenují a získávají fialové zbarvení. Při slabším napadení stačí poškozené listy odstranit a zlikvidovat. Silnější výskyt vyžaduje zásah. Roztoče dokážou potlačit sirné přípravky, které používáme proti padlí, speciální zásah zařadíme podle doporučení na vhodných přípravcích.

Zkraťte letorosty raných odrůd

U nejranějších odrůd vinné révy podpoříte lepší vyzrávání letorostů zkrácením jejich konců. Za posledními dvěma listy ponechte zálistky, aby očka nezačala předčasně rašit.

Letní péče o vinnou révu v kostce

✔ Protrhejte přehoustlé hrozny (cizelování, probírka počtu hroznů).
✔ Pravidelně vyvazujte letorosty.
✔ Odstraňujte zálistky v zóně hroznů.
✔ Kontrolujte výskyt chorob a škůdců.
✔ U raných odrůd zkraťte konce letorostů.

Foto Shutterstock a časopis Zahrádkář

Mraky fascinují meteorology i zahrádkáře

Oblačnost patří k nejvýraznějším a zároveň nejlépe prozkoumaným meteorologickým jevům. Přesto zůstává její přesná předpověď jedním z nejobtížnějších úkolů moderní meteorologie. Platí to zejména pro vznik a rozpouštění nízké oblačnosti nebo pro přesné určení místa, kde se vytvoří bouřkové mraky. Meteorologické modely dnes dokážou poměrně spolehlivě určit riziko výskytu bouřek, krupobití nebo přívalových srážek. Přesné místo, kde se tyto nebezpečné jevy objeví, ale často určit nedokážou.

Mohutný bouřkový oblak typu kumulonimbus přináší intenzivní srážky, bouřky i krupobití

Bez oblačnosti by nepršelo

Oblaky jsou nezbytnou součástí koloběhu vody v přírodě. Bez jejich vzniku by nevznikaly ani dešťové srážky. Voda se však do krajiny dostává i jiným způsobem. Patří sem například rosa, která vzniká kondenzací vzdušné vlhkosti při poklesu teploty na hodnotu rosného bodu. Řadíme ji mezi usazené srážky. V některých mimořádně suchých oblastech světa se využívá i vzdušná vlhkost. Například v Chile zachycují speciální vertikální sítě drobné kapky vody z mlhy a pomáhají tak získávat vodu tam, kde téměř neprší.

Jak vznikají oblaky

Na rozdíl od vodní páry jsou oblaky dobře viditelné. Tvoří je drobné vodní kapky, ledové krystalky nebo jejich kombinace. Ty odrážejí, rozptylují a propouštějí sluneční světlo, díky čemuž oblaky na obloze pozorujeme. Pro jejich určování se používá Mezinárodní atlas oblaků, který od roku 1956 sjednocuje klasifikaci oblačnosti po celém světě. Rozlišuje deset základních druhů oblaků, přičemž každý z nich může mít různé tvary, odrůdy nebo zvláštní znaky. V roce 2017 byl atlas rozšířen o další nově popsané typy.

Kumulus je typickým oblakem pěkného počasí. Za vhodných podmínek se však může dále vyvíjet a přerůst v bouřkový oblak

Jak meteorologové hodnotí oblačnost

Při pozorování počasí meteorologové neurčují pouze druh oblaku. Sledují také výšku jeho základny, kterou odhadují nebo měří přístrojem zvaným ceilometr. Důležitým údajem je také množství oblačnosti. Vyjadřuje se podle toho, jak velkou část oblohy mraky pokrývají. Na základě těchto údajů se používají známé pojmy jako jasno, polojasno, oblačno nebo zataženo.

Proč mají mraky různé barvy

Barva oblaků závisí na intenzitě a směru dopadajícího světla i na velikosti vodních kapek nebo ledových krystalků. Pokud je Slunce vysoko nad obzorem, bývají oblaky složené z drobných částic převážně bílé. Oblaky s většími kapkami působí šedě. Při východu nebo západu Slunce může vyšší obsah vodní páry nebo prachových částic způsobit typické červené zbarvení oblohy známé jako červánky.

Ve kterých oblacích vzniká déšť

Jednotlivé druhy oblaků se vytvářejí v různých výškách atmosféry. Podle teploty obsahují vodní kapky, ledové krystaly nebo obě skupenství současně. Právě v oblacích, kde se vyskytují obě skupenství vody, vznikají významnější srážky. Typickým příkladem jsou bouřkový oblak Cumulonimbus nebo dešťový oblak Nimbostratus.

Oblak Nimbostratus vytváří souvislou tmavou oblačnost a bývá spojen s dlouhotrvajícím deštěm nebo sněžením

Proč oblačnost zajímá zahrádkáře

Oblačnost neovlivňuje pouze déšť. Významně zasahuje také do nočních teplot. Pokud se během noci vytvoří nízká oblačnost, omezuje únik tepla z povrchu Země do vyšších vrstev atmosféry. Ranní teploty proto bývají vyšší než při jasné obloze. Právě proto se při hrozbě jarních mrazů v ovocných sadech dříve využívalo zakuřování. Vrstva kouře fungovala podobně jako nízká oblačnost – zpomalovala vyzařování tepla. Ochrana rostlin před mrazem má i další podoby, žádná z nich však není stoprocentně spolehlivá.

5 zajímavostí o oblačnosti

• Bez oblaků by nevznikaly dešťové srážky.
• Rosa je také srážka – patří mezi usazené srážky.
• Meteorologové rozlišují deset základních druhů oblaků.
• Nízká oblačnost může během jara zmírnit riziko přízemních mrazů.
• Přesné místo vzniku bouřek a krupobití zůstává i dnes jedním z nejobtížnějších úkolů meteorologických předpovědí.

Foto Shutterstock

Letní slunovrat neznamená konec sezony. Naopak – uvolněné záhony po raných plodinách můžeme využít pro další výsevy a dopřát si čerstvou zeleninu i na podzim. Nezávisle na datumu sejeme letní saláty, špenát, vysazujeme druhou vlnu raných květáků, kedluben. Můžeme vysévat i tzv. lahůdkovou cibulku, pór na přezimování.

Mangold, foto Shutterstock

Ředkve a vodnice, špenát vyséváme přímo na záhon, nepředpěstováváme je. Stejným způsobem pěstujeme také salátovou řepu nebo mrkev z letních výsevů. Mangold lze sice předpěstovat, nejčastěji se ale pěstuje z přímého výsevu. Saláty, hlávkové či listové čekanky (endivia, eskariol), pekingské zelí, bulvový fenykl můžeme předpěstovat, připravit si sadbu.

Řez pekingským zelím, foto Jaroslav Rod

Kam letní zeleninu vysít?

Vhodné místo vznikne po sklizni raných brambor, po zrušeném jahodišti nebo po jiných časně sklizených plodinách. Díky tomu zůstane záhon využitý po celou sezonu. Pokud zajistíme dostatek vláhy, můžeme pokračovat také v pěstování špenátu ke sklizni ještě na podzim, nebo toho nejranějšího hrášku. Obě plodiny dokážou i z letních výsevů přinést velmi dobrou úrodu.

Hrášek detail, foto Robert Pokluda

Co vysévat, vysazovat?

• salátové čekanky
• čínské zelí
• pekingské zelí
• štěrbáky
• hlíznatý fenykl
• mangold
• letní ředkve
• vodnici
• salátová řepa
• mrkev z letních výsevů
• při dostatku vláhy také špenát a hrášek
• k rychlení určené, rané odrůdy kedlubny, květáku, brokolice

Plot by měl chránit zahradu a zároveň ladit s okolím

Touha po vymezení hranic zahrady je přirozená a odvěká. Liší se jen způsoby, jak tak činíme. Většina z nás žije v oplocených zahradách. Důvody jsou jasné – chráníme tím své soukromí, majetek i úrodu. Typ oplocení navrhujeme podle druhu nemovitosti, zahrady a místa, kde se nacházejí. Praktická i estetická stránka jsou pro nás stejně důležité. Zapátrali jsme opět v archivu našich projektů a jejich realizací a přinášíme pár příkladů, třeba pro vaši inspiraci.

1

Předzahrádka jako součást venkovského domu

Začneme na vesnici u chalup a statků a vezmeme to od vstupu na pozemek a předzahrádky. Taková předzahrádka může mít mnoho podob a využití. Nebývalo výjimečné, že předzahrádka dávala kromě květin k řezu i úrodu, a když je předzahrádka pěkně vedená, není důvod, aby tomu tak nebylo i dnes. Takovou má třeba Tonička s Rozárkou (1), oplocená je novým dřevěným laťovým plotem, který stojí na starých pískovcových kvádrech. Venkovskou klasikou jsou i plaňkové ploty. Plaňky mohou být různě zpracované. Ty tradiční jsou každá jiná, jako třeba ty v naší předzahrádce (2).

2

Na trhu dostupnější jsou plaňky frézované, pravidelného vzhledu. Pokud rámuje předzahrádku plaňkový plot a trvalkový záhon, trvalky kvetou často z obou stran plotu, což je velmi půvabné.

Plot by měl navazovat na architekturu domu

U klasického středočeského stavení jsme navrhli plot, který kombinuje zděné sokly a sloupky s dřevěnými latěmi v rámech, dřevěné jsou i brány. Barevnost zděných i dřevěných prvků domu se opakuje na plotě (3).

V některých obcích jsou předzahrádky neoplocené, ať už proto, že jde o obecní pozemky nebo o tradici. Zde se přimlouváme tradici udržet. Půvabná předzahrádka někdy nepotřebuje mnoho. Kromě láskyplné péče stačí třeba pár trsů nenáročných trvalek, stromek nebo pnoucí růže na fasádě (4).

Plot u venkovského stavení může mít i současnější podobu a přesto neztratit souvislost s prostředím. Hezky se to povedlo majitelům stodoly s vestavěným moderním bydlením. Zahradu oplotili laťovým plotem se zděnými sloupky a soklem. Způsob provedení je jednoduchý a svěží a přitom neztrácí venkovský půvab (5).

5

Ohrady do otevřené krajiny

Máme to štěstí, že občas navrhujeme zahrady, které navazují na otevřenou krajinu. I v těchto případech zvažujeme, jak bude oplocení vypadat z obou stran. Často proto navrhujeme jednoduché dřevěné ohrady. Neseberou výhled do kraje a i v pohledu z krajiny směrem k obci působí přirozeně. Stejně jako u naší ohrady doporučujeme potažení transparentním pasteveckým pletivem (6), aby zahrada zůstala ušetřena okusu zvěří.

6

Kdy zvolit neprůhledné oplocení

Existují situace, kdy částečně transparentní oplocení nestačí. Důvodem může být třeba rušná komunikace, nepřívětivé sousedství nebo rušivý výhled. Právě tyto důvody stojí za dvěma stále častěji využívanými druhy oplocení, které v našich projektech nenajdete. Prvním z nich je klasický drátěný plot, proti kterému nelze nic namítat, ovšem potažený nevzhledně působící textilií (7). Druhým je betonový plot z prefabrikovaných dílů nevydařeně napodobující kámen (8).

Nebudete chybovat, pokud raději postavíte prkennou ohradu nebo klasickou zeď a třeba ji hezky předsadíte (9). U drátěného plotu doporučujeme nahradit textilii živým plotem. Pokud už na vašem pozemku betonová zeď stojí, zkuste s ní něco udělat, třeba jako Jana s Pavlem, kteří ji schovali za hezkou viničku (10).

Ploty v městské zahradě

Zmiňme tři příklady městského oplocení. V některých čtvrtích (například pražský Spořilov) byly v době svého vzniku stavěny ploty z pevného pletiva v rámech s betonovými sloupky. Architektuře těchto míst takové ploty sluší, a proto je vhodné je zachovat a v případě potřeby obnovit (11).

Zděné sloupky a dřevěný plot v rámech působí patřičně u mnohých starších městských domků (12) i vil. Jejich obdoba obstojí také u současného domu (13). Mohou být doplněny zelení, která v případě potřeby pomůže vytvořit neprůhlednou hranici pozemku. Ale o živých plotech zase příště.

12

5 zásad při výběru plotu

✔ Respektujte charakter domu i okolí. Plot by měl být přirozenou součástí architektury domu i krajiny, ve které se nachází.

✔ Myslete na funkčnost. Oplocení má chránit soukromí, majetek i zahradu, zároveň by ale nemělo působit zbytečně mohutně nebo rušivě.

✔ Upřednostněte kvalitní materiály. Dřevo, kámen nebo zděné prvky většinou stárnou přirozeněji než imitace přírodních materiálů.

✔ Využijte zeleň. Živé ploty, popínavé rostliny nebo trvalkové záhony dokážou vzhled oplocení výrazně zjemnit a propojit jej se zahradou.

✔ Zvažte pohled z obou stran. Plot nevnímáte jen vy ze zahrady. Důležité je, jak působí také z ulice nebo z okolní krajiny.

Foto, kresby a vizualizace autoři

]]> https://izahradkar.cz/ploty-a-ohrady-inspirace-pro-venkovske-i-mestske-zahrady/feed/ 0 https://izahradkar.cz/co-se-muze-stat-kdyz-je-tepla-moc-jak-horko-poskozuje-zeleninu/ https://izahradkar.cz/co-se-muze-stat-kdyz-je-tepla-moc-jak-horko-poskozuje-zeleninu/#respond Tue, 30 Jun 2026 04:04:45 +0000 https://izahradkar.cz/?p=67176 Jak vysoké teploty ovlivňují okurky, rajčata, papriky i tykve? Zjistěte, proč rostliny přestávají růst a jak jim pomoci zvládnou horko.

V článcích na webu izahrádkář.cz najdete informace o tom, jak rostliny postihují nízké teploty. Bojíme se ledových mužů, nějak ale neuvažujeme nad tím, že by teplomilné rostliny mohly poškodit i vysoké teploty. A ono, světe div se, vysoké teploty mohou poškodit i ty po teple toužící, v chladu skomírající okurky, papriky, rajčata, lilky nebo tykve.

Začneme u tykvovitých

Hořkost plodů může být vyvolána také silným napadením některými škůdci. Rostliny pak ve větším množství produkují kukurbitacin.

Limitní teplotou je 38 °C. Při této teplotě rostliny zastavují růst, zakrňují a mění se u nich pohlaví květů. Samičí (pestíkové) květy se mění na květy samčí (prašníkové). Listy rostlin žloutnou. U již vytvořených plodů může sucho a horko způsobit i hnilobu malých plůdků. Pyl prorůstající přes bliznu do semeníku nedojde až na místo určení a maličké plůdky začnou zahnívat. Pokud se horko spojí i se suchem, mohou plody dýňovitých hořknout. U okurek to nevadí, i když se tím snižuje možnost jejich použití – hodí se prakticky jen ke sterilaci. U ostatních druhů je to ale jinak. Hořké tykve nejíme! Jsou v malém množství nejedlé, ve větším množství mohou vyvolat značné zdravotní potíže.

Male plůdky cuket zahnívají. Může to byt z fyz. nedostatku vapníku, po napadení zbytku květu šedou hnilobou, nebo po nedokonaném opylení

Co rajčata a papriky?

Také rajčata a papriky při vysokých teplotách omezují růst i další životní pochody. Plody citlivých odrůd mohou být výrazněji postiženy fyziologickým nedostatkem vápníku. Plody odrůdy Sláva Porýní, nebo odrůd, které ji mají v genetickém základu, ale i některých dalších, například Stupické polní rané, budou trpět nevyzráváním plodů v okolí stopky. Kolem ní se vytvoří různě široký zelený nebo žlutý tuhý pruh. Rajčata v horku a suchu svinují listy tak, že vypadají jako napadená virózami. Chrání se tím proti výparu vody a slunci nabízejí menší plochu listů než obvykle. Bohužel je tento proces nevratný.

Jak se bránit?

Výhodou je i výsadba větších sazenic, které dříve zastíní povrch půdy než rostliny pěstované z přímého výsevu.

Snažíme se i přes nepřízeň počasí snižovat teplotu prostředí. Pomáhají světlé povrchy ve skleníku, stínění, reflexní fólie na sklo, přirozené i nucené větrání. Voda má úžasnou vlastnost – při vypařování ochlazuje. Jemné mlžení v kombinaci s větráním dokáže teplotu poměrně výrazně snížit. Vyplatí se vybírat i odrůdy, které mají geneticky vyšší odolnost vůči vysokým teplotám. V našem počasí, které se začíná podobat jihoevropskému, můžeme zkusit sáhnout po odrůdách z Balkánu, Maďarska, Itálie nebo Řecka. Menší problémy s udržením plodů mívají kulaté cukety. Cesta pylové láčky do semeníku je u nich totiž mnohem kratší než u dlouhých odrůd.

Snažíme se také o to, aby povrch okolo rostlin zbytečně neakumuloval teplo. Suchý povrch záhonu pravidelně kypříme, zaléváme bodově – například přes PET lahve nebo kapkovou závlahou pod povrchem půdy. Pomáhá také nastýlání strukturním mulčem (seno, sláma, čerstvý polorozložený kompost), případně použití bílé fólie nebo netkané textilie.

Voda ke kořenům, suchý povrch, malé ohřívání půdy

Nezapomínejme na zdravé rostliny

Rostlinám dodáváme dostatek vody, přihnojujeme je zálivkou nebo vhodnými listovými hnojivy a průběžně sledujeme jejich zdravotní stav. Výnos ani jedlost plodů by neměl ovlivňovat ještě další stres způsobený chorobami nebo škůdci. V sortimentu odrůd dnes najdeme mnoho takových, které prakticky neobsahují kukurbitaciny. Ty se častěji objevují u okrasných forem tykví. Protože jsou však tykve v rámci druhu cizosprašné, může se stát, že za horka bude na první pohled pěkná cuketa vypěstovaná z vlastních semen hořknout.

Uvařené rajče nebo plíseň

Semena z tykví, která jsme nechali dozrát, však nevyhazujme. Nejspíš jich nikdy nebudeme mít dost na výrobu oleje, ale po usušení je můžeme opražit a pak si je u televize vylouskávat z bílých slupek. Udrží nás to svěží při sledování programu, když zrovna čekáme na něco zajímavějšího. Podle literatury pomáhá konzumace tykvových semen i při některých potížích spojených s prostatou. A když si je před pražením ještě lehce osolíme, můžeme tělu dodat i vlákninu navíc – tedy v případě, že je budeme jíst i se slupkami.

Foto autor

České stepní rostliny nabízejí krásu i odolnost

Delší období bez srážek jsou v našich podmínkách stále častější. Proto roste zájem o rostliny, které dobře snášejí sucho a zároveň zůstávají atraktivní po většinu sezony. Inspiraci přitom nemusíme hledat v zahraničí. Česká příroda nabízí řadu druhů, které se přirozeně přizpůsobily slunným a suchým stanovištím a velmi dobře prospívají i v našich zahradách.

Mnoho zajímavých druhů roste na stepních lokalitách Českého krasu, Českého středohoří nebo jižní Moravy, například na Pálavě, u Pouzdřan či na Dunajovických kopcích. Řada z nich je vzácná, chráněná nebo roste v chráněných územích, proto je nelze z přírody vykopávat ani přenášet. Naštěstí většinu těchto rostlin nabízejí zahradnictví, trvalkové školky i specializovaní pěstitelé botanických druhů.

Koniklece, hlaváčky a kosatce

Mezi nejznámější a nejatraktivnější rostliny českých a moravských stepí patří koniklece (Pulsatilla). V přírodě se můžeme setkat například s koniklecem otevřeným (P. patens), koniklecem lučním českým (P. pratensis subsp. bohemica) nebo koniklecem velkokvětým (P. grandis). Kvetou velmi brzy na jaře, často už koncem března nebo začátkem dubna. Na zahradách pěstitelé nejčastěji vysazují odrůdy koniklece obecného (Pulsatilla vulgaris). Vyhovuje jim slunné stanoviště, propustná a živná půda. Nesnášejí časté přesazování ani dělení trsů. Pokud mají vhodné podmínky, samy se vysemeňují. Lze je také množit výsevem čerstvě sklizených semen.

Stejné podmínky prospívají i hlaváčku jarnímu (Adonis vernalis), který patří mezi oblíbené časně kvetoucí trvalky. Ve stejné době rozkvétá také kosatec nízký (Iris pumila), jehož mimořádnou pestrost lze obdivovat například na Pálavě. Botanický druh se však pěstuje poměrně obtížně, protože jeho oddenky na nevhodném stanovišti snadno zahnívají. Dobrou náhradou jsou nízké zahradní kosatce ze skupiny Iris barbata nana.

Brzy na jaře vykvétá také mochna písečná (Potentilla incana, syn. P. arenaria) a sasanka lesní (Anemone sylvestris). Přestože její název napovídá opak, neroste v lesích, ale především na stepích a ve světlých křovinách. V zahradách patří mezi nenáročné a oblíbené trvalky.

Pryšec mnohobarvý a třemdava bílá

Začátkem dubna rozkvétá pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma, dnes E. epithymoides). Jeho květenství i mladé listy září zelenožlutou barvou. Oblíbená je také odrůda ´Bonfire´ s červeně zbarvenými listy.

Ve druhé polovině května přichází na řadu jedna z nejmohutnějších stepních trvalek – třemdava bílá (Dictamnus albus). Starší rostliny dorůstají až jednoho metru a vytvářejí mohutné trsy s množstvím květních stonků. Světle růžové květy zdobí výrazná tmavší žilnatina. Třemdava se nejčastěji množí výsevem. Dělení starších trsů sice možné je, ale rostliny ho špatně snášejí. Navíc jde o pomalu rostoucí druh, který vytváří bohatší květenství až po několika letech. Je třeba počítat také s tím, že silice obsažené v rostlině mohou za slunečných dnů vyvolat alergické kožní reakce, svědění nebo vznik puchýřů.

Šalvěje patří mezi nejlepší zahradní trvalky

Na přelomu května a června začínají kvést šalvěje. Nejvýznamnějším domácím druhem je šalvěj hajní (Salvia nemorosa), která patří mezi nejspolehlivější zahradní trvalky. Sortiment odrůd zahrnuje desítky kultivarů s květy od bílé přes růžovou až po tmavě fialovou barvu. Výrazně se liší také výškou – nejnižší dorůstají přibližně 15 cm, zatímco vysoké odrůdy, například ´Amethyst´, přesahují jeden metr. Velkou předností šalvěje hajní je schopnost opakovaně vykvést po letním sestřihu. K dalším domácím druhům patří šalvěj luční (Salvia pratensis) a šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), která se považuje za historicky zdomácnělou léčivou rostlinu. Všechny šalvěje dobře snášejí sucho a lákají včely i další opylovače.

Kakost, oman, bělozářka a len

V červnu rozkvétá také kakost krvavý (Geranium sanguineum), který se snadno pěstuje a na stanovišti vydrží mnoho let. K dispozici je řada zahradních odrůd. Méně známými, ale velmi hodnotnými trvalkami jsou oman mečolistý (Inula ensifolia) s velkými žlutými květy a bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum). Ta vytváří bohatě větvená květenství s desítkami až stovkami bílých květů. Neprávem opomíjený zůstává také len chlupatý (Linum hirsutum), který vytváří bohatě olistěné lodyhy zakončené velkými světle modrofialovými květy.

Mateřídoušky vytvoří voňavé koberce

Na začátku léta rozkvétají také mateřídoušky (Thymus), například Thymus pulegioides, T. praecox nebo T. serpyllum. Vytvářejí husté porosty, které během kvetení doslova přitahují množství včel a dalšího hmyzu. Mateřídoušky se snadno množí dělením, řízkováním i výsevem.

Mateřídouška (Thymus cf. pulegioides) jako součást krátkostébelých trávníků v rezervaci Kamenárka, Štramberk

Česnek šerý a domácí hvězdnice

Ve druhé polovině léta kvete česnek šerý neboli česnek chlumní (Allium senescens subsp. montanum). Jeho světle růžová květenství jsou stejně jako u odrůd ´Millenium´ nebo ´Summer Beauty´ velmi atraktivní pro opylující hmyz.

Na konci léta rozkvétají dvě domácí stepní hvězdnice. Hvězdnice chlumní (Aster amellus) patří mezi oblíbené zahradní trvalky a nabízí řadu odrůd v odstínech růžové a modrofialové. Méně známá hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris, syn. Galatella linosyris) zaujme neobvykle jasně žlutými květy, kterým chybějí typické jazykovité kvítky.

Aster amellus na stepi Pálavy

Jaké podmínky těmto trvalkám vyhovují?

Většina zmíněných druhů má podobné nároky na pěstování. Nejlépe prospívají na plném slunci v propustné, lehčí, ale dostatečně živné půdě s příměsí písku nebo drobného štěrku. Výborně rostou také na záhonech mulčovaných štěrkem či kamennou drtí. yto trvalky obvykle bez problémů přečkají i několik týdnů bez deště. Pokud záhon pokrývá štěrkový mulč, často se obejdou i bez pravidelné zálivky.

Česká příroda nabízí mnohem více

Výčet domácích suchomilných trvalek zdaleka není úplný. Do zahrad se hodí také řada okrasných trav, například kavyly (Stipa pennata a další), které vynikají jemnými květenstvími. Zajímavou volbou jsou také nízké trvalky a skalničky, například písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora).

Kvetoucí kavyly na stepích Dunajovických kopců

Domácí flóra nabízí dostatek krásných a odolných rostlin. Pro dlouhodobě atraktivní zahradu proto není nutné spoléhat pouze na exotické nebo nepůvodní druhy.

Foto autor

Ovocné stromy podél silnic bývají v létě obsypané zralými plody a lákají kolemjdoucí k ochutnání. Mnoho lidí si ale stále klade otázku: Je ovoce od silnice zdravotně nezávadné? A můžeme si ho vůbec utrhnout? Odpovědi přináší odborník z Českého zahrádkářského svazu.

Olovo už dnes hlavní problém nepředstavuje

„Ještě před několika lety, kdy motorová vozidla jezdila na olovnatý benzin, bylo ovoce u silnic, zvláště těch velmi frekventovaných, opravdu nebezpečné. Olovo se usazovalo ve slupce i v jádřinci plodů a pouhé omytí nestačilo,“ vysvětluje doc. Ing. Josef Sus, CSc. z Českého zahrádkářského svazu.

Dlouhá léta se tradovalo, že ovoce rostoucí u silnic obsahuje nebezpečné množství olova z automobilových výfuků. To však platilo především v době, kdy se používal olovnatý benzin. Dnes je situace výrazně příznivější. Po zákazu olovnatých přísad do benzinu tento zdroj kontaminace prakticky zmizel. „Plody ze stromů rostoucích u silnic jsou dnes z hlediska olova bezpečné. Přesto doporučuji sbírat ovoce alespoň 20 metrů od vozovky,“ doplňuje docent Sus.

Ovoce vždy důkladně omyjte

„Na stromech u frekventovaných cest ulpívá prach obsahující bakterie i stopová množství různých škodlivin. Proto doporučuji ovoce vždy důkladně omýt teplou vodou a následně osušit. Stejně bychom měli postupovat i u ovoce z obchodů,“ upozorňuje docent Sus.

Ani zdravotně nezávadné ovoce bychom neměli jíst přímo ze stromu. Na plodech se totiž usazuje prach, pyl i drobné nečistoty z dopravy. Někteří odborníci doporučují přidat do vody několik kapek octa nebo citronové šťávy, které pomohou odstranit část nečistot z povrchu plodů.

Pozor na červivé třešně

„Před konzumací doporučuji třešně namočit do vody. Pokud z plodů vylézá větší množství larev, raději je nejezte,“ radí docent Sus.

U třešní rostoucích podél silnic se často objevuje vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi). Stromy bývají bez pravidelné ochrany, proto napadení nebývá výjimkou. Samotná larva člověku zpravidla neublíží. Problém představují spíše výkaly škůdce, které mohou citlivějším lidem způsobit zažívací obtíže nebo alergickou reakci.

Můžeme si ovoce u silnice utrhnout?

Zdravotní nezávadnost je pouze jedna stránka věci. Druhou představuje vlastnictví stromu. Podle českého práva patří plody vždy vlastníkovi stromu. Neoprávněné očesání cizí úrody může být přestupkem a ve větším rozsahu dokonce i trestným činem. Vlastníkem stromů podél komunikací bývá nejčastěji: obec nebo město, kraj, soukromý vlastník, správce komunikace pověřený péčí o zeleň. Některé obce sběr ovoce veřejnosti umožňují, jiné jej omezují. Proto se vždy vyplatí zjistit místní pravidla.

A co ovoce přesahující přes plot?

Ani plody visící na větvích zasahujících do veřejného prostoru automaticky nepatří kolemjdoucím. Stále zůstávají majetkem vlastníka stromu. Bez jeho souhlasu bychom je proto neměli trhat.

Kde sbírat ovoce legálně?

Pokud hledáme místa, kde si můžete ovoce nasbírat bez obav, využijte komunitní mapy nebo sady určené veřejnosti. Mnoho obcí dnes podporuje veřejně přístupné ovocné aleje a výsadby. Tak získáte čerstvé ovoce legálně, bezpečně a bez zbytečných sporů.

Doporučení Českého zahrádkářského svazu

Odborníci z Českého zahrádkářského svazu doporučují dodržovat několik jednoduchých zásad:

• sbírejte ovoce raději dále od frekventovaných silnic,
• vždy plody důkladně omyjte,
• u třešní zkontrolujte případné napadení vrtulí třešňovou,
• respektujte vlastnická práva ke stromům,
• pokud si nejste jistí, zda můžete ovoce sbírat, ověřte si místní pravidla.

Foto Shutterstock

Zdroje: ČZS (doc. Ing. Josef Sus, CSc.), občanský zákoník, zákon č. 250/2016 Sb.; redakčně zpracováno podle článku na webu living.iprima.cz.

Nové vlky na ovocných stromech odstraňujeme už při délce kolem 20 cm. Vlky zbytečně zahušťují korunu a strom připravují o energii. Pokud je odstraníme ve správný čas a správným způsobem, ušetříme si práci v dalších letech a podpoříme zdravý růst i plodnost stromu.

Proč se na ovocných stromech objevují vlky

Vlky jsou silné, rychle rostoucí výhony, které vyrůstají nejčastěji po výraznějším řezu nebo zmlazení stromu. Strom se jejich pomocí snaží nahradit část koruny, o kterou přišel. Často se objevují také po roce s malou násadou plodů nebo po poškození mrazem, kdy strom nespotřebuje tolik energie na tvorbu úrody a investuje ji do růstu nových výhonů. V podstatě tlak mízy z kořenů, která nenašla jiný cíl, probouzí spící očka v kůře víceletých větví.

Nejlepší čas na odstranění je právě teď

Nejúčinnější je zasáhnout ve chvíli, kdy mají vlky přibližně 20 centimetrů délky. V této fázi jsou ještě měkké a snadno se odstraňují. Pokud zásah odložíme až na zimu, problém se často vrátí. Na bázi ponechaných výhonů totiž zůstávají pupeny, ze kterých na jaře vyrůstají další vlky.

Ráj pro vlky; foto I. Dvořák

Na vlky nůžky nepotřebujeme

Mladé vlky odstraníme během několika vteřin, zatímco silné zdřevnatělé výhony budeme později pracně řezat. Včasný zásah je šetrnější ke stromu a dlouhodobě přináší lepší výsledky než zimní odstraňování přerostlých výhonů.

Mnoho zahrádkářů sahá po nůžkách, ale právě to není nejlepší řešení. Mladé vlky jednoduše uchopíme a vytrhneme směrem do strany, dolů, a to tak, aby se odstranily celé i s místem nasazení. Když výhon pouze ulomíme nebo odstřihneme, na jeho bázi zůstávají pupeny, které mohou znovu obrazit. K vytržení obvykle postačí ruka, případně pracovní rukavice. V místě po vytrženém výhonu zůstane malý důlek, který se rychle zahojí a zaroste. Velkou výhodou je, že na tomto místě už většinou nové vlky nevyrůstají.

Vylamování vlků z kmene hrušně; foto J. Sus

Kterých stromů se letní odstranění vlků týká

Tento zásah se vyplatí provést především u stromů:

• které jsme v minulých měsících zmlazovali,
• u nichž jsme provedli silnější předjarní řez,
• které po zimních mrazech vytvořily mnoho nových výhonů,
• které letos nesou jen malou úrodu nebo nezaplodily vůbec
• u stromů starých, které zmlazují z kmene a silných větví.

Vlky se mohou objevit u všech běžně pěstovaných ovocných druhů, například u jabloní, hrušní, slivoní, třešní nebo meruněk.

U mladých stromků postupujeme opatrně; foto I. Dvořák

U mladých stromků opatrně, u plodících důsledně

Největší význam má odstraňování vlků u stromů v plné plodnosti a u starších stromů po zmlazovacím řezu. Právě zde pomáhá udržet korunu prosvětlenou a usměrňuje energii stromu do tvorby plodů místo zbytečného růstu. U mladých stromků, které teprve vytvářejí základ koruny, postupujeme opatrně. Prakticky na slovo vlk zapomeňme. Některé nové výhony, které se zdají být vlky, mohou být po ohnutí nebo jen částečném zkrácení, pro budoucí tvar stromu naopak užitečné. U bujných výhonů, které narůstají u mladých stromků můžeme použít Šittův řez.