Vlnatky

Tito škůdci jsou vlastně jsou mšice s vláknitými voskovými výpotky na povrchu těla. Na jilmech najdeme tři druhy — vlnatku hladkou, hrušňovou a jilmovou. Ty vytvářejí výrazné bradavčité hálky a deformace listů. Nejznámější a nejškodlivější je však vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), která saje na listech i mladých větvích. Nejčastěji ji vídáme na jabloních, ale napadá také skalníky, hlohyně, kdouloně a hlohy. Některé odrůdy jí chutnají více, například James Grieve, Rubín, Rubinola či Spartan.

Větev jabloně deformovaná
vlnatkami krvavými

Přezimuje na kořenech u pat kmenů nebo v prasklinách borky. V červnu okřídlení jedinci přelétají na další stromy. Vosková vlákna tvoří husté bílé povlaky a po rozmáčknutí se objeví červená kašovitá hmota — odtud název „krvavá“. Na dřevě saje především na kalusovém pletivu nad ranami, kde způsobuje nádory a deformace. Pletiva praskají a vznikají vstupní brány pro infekce. Následkem bývá zhoršený výnos i kvalita ovoce a předčasné odumírání stromů.

Kolonie vlnatky krvavé

Jak bojovat s vlnatkou?

Vlnatka krvavá mívá až deset generací ročně, vysoké mrazy jí však škodí. Nejúčinnější ochranou je ošetření během vegetace přípravkem Mospilan 20 SP nebo Mšice-Molice STOP. Ošetření musí být důkladné, pod tlakem, se smáčedlem a podle potřeby opakované. Počty mšic snížíme i vhodným řezem. Přirozeným nepřítelem je vosička Aphelinus mali i další užiteční predátoři — škvoři, slunéčka, zlatoočky nebo larvy pestřenek.

Vlnatí červci

Ochrana není snadná. Používáme přípravky na bázi oleje (Biool), pyretriny (Raptol, Spruzit), přípravky ze skupiny Careo nebo zálivku Mospilanem 20 SP.

Vlnatí červci patří do nadčeledi červci (Coccoidea). Správně jde jen o „červce“, ale kvůli voskovým výpotkům se v praxi používá název „vlnatí červci“. Na první pohled připomínají vlnatku krvavou, ale nežijí v tak velkých shlucích.

Vlnatí červci na kaktusu

Parazitují především na citrusech, oleandrech, fíkusech a dalších okrasných rostlinách. Velmi často se vyskytují u kaktusů, kde jsou mylně označovaní jako vlnatky nebo kořenovky.

Vlnatí červci na oleandru

Stručné rozdíly a ochrana: vlnatky × vlnatí červci × vlnovníci

Vlnovníci (Eriophyoidea) se výrazně liší od vlnatek i červců. Zatímco vlnatky i červci patří mezi hmyz, vlnovníci jsou mikroskopičtí pavoukovci – roztoči. Jsou příbuzní hálčivcům, přičemž většina z nich se dnes řadí právě mezi vlnovníky. Existují stovky druhů a příznaky napadení se velmi liší.

Na černém rybízu a lísce způsobují zduření a odumírání pupenů, u hrušní způsobují vydutí a hnědnutí pletiva listů. U ořešáku a révy vytvářejí výdutě vyplněné hustou plstí (erineem). Na révě působí škody také vlnovník viničný.

Jaké škody způsobují a jak je chránit

Vlnovník višňový vyvolává kadeření listů a zakrňování letorostů, které se mění na „košťata“, a umí poškodit i plody slivoní, broskvoní či meruněk. Na vrbách a jasanech vznikají velké nepravidelné hálky, na lipách a javorech bradavičnaté výrůstky. Časté je napadení ostružin a malin vlnovníkem Essigovým.

Hálky vlnovníka rybízového

Pěstitelé se setkávají i s vlnovníkem česnekovým, který stále zůstává málo známým škůdcem. U některých druhů je prokázaný přenos závažných onemocnění rostlin. Ochrana je obtížná a málo účinná – na révě lze použít pouze Kumulus WG, u česneku se neoficiálně doporučuje moření sadby Sulkou, jinak řešení spočívá hlavně v prevenci a včasném odstranění napadených částí.

Foto autor

V dospělosti mají vlnovníci a hálčivci jen dva páry nohou, čímž se odlišují od většiny pavoukovců, do jejichž třídy patří. Pavoukovci mají čtyři páry nohou. (Zatímco živočichové třídy hmyzu mají v dospělosti většinou tři páry).

Larvy pavoukovců jsou beznohé. Většina těchto živočichů podstatnou část svého života žije chráněna rostlinnými pletivy buď ve speciálních novotvarech (hálkách, cecidiích), které mají nejrůznější tvar. Jsou například kulovité, bradavičnaté, puchýřovité nebo v plstnatém porostu trichomů (erineích).

Hálka a nerašící pupen, stopy po vlnovníku višňovém

Tím jsou chráněny nejen před přirozenými nepřáteli, ale i před ochrannými postřiky. Tyto své úkryty na konci vegetace většinou opouštějí a stěhují se pod šupiny pupenů nebo do prasklin borky. V některých případech je však vývoj odlišný.

Je dobré vědět, že podobná poškození (kulovité hálky, plstnaté porosty apod.) nezpůsobuji jen vlnovníci, ale velmi často i různé bejlomorky (dvoukřídlý hmyz), mšice (např. dutilky), některé pilatky i jiné druhy hmyzu. V některých případech mohou poškození mít houbový původ (například v rodu Taphrina nebo některé rzi).

Vzhledem k uvedeným okolnostem je ochrana proti vlnovníkům a hálčivcům většinou značně problematická. V některých případech není vůbec potřebná, jindy je možné jen mechanické odstraňování napadených částí nebo jednotlivých hálek.

Chemická ochrana pomůže jen málo vzhledem ke skrytému způsobu života škůdců.  Lepší účinek mají přípravky na bázi olejů, polysulfidu síry, elementární síry či mazlavého mýdla. Všechny tyto přípravky však zabírají jen v době stěhování živočichů z míst nebo do míst přezimování. Prakticky ve všech případech můžeme použít biologickou ochranu nasazením dravého roztoče Typhlodromus pyri.

Vlnovníci a hálčivci na jabloních

Velmi často přehlížený i když celosvětově rozšířený je vlnovník (hálčivec) jabloňový (Aculus schlechtendali), který je původcem rzivosti jabloní a ojediněle i hrušní. Ona „rzivost“ se projevuje na listech stříbřitým vzhledem a jejich hnědnutím na lícní straně.

List jabloně poškozený vlnovníkem jabloňovým

Kromě toho listy se na krajích stáčejí nahoru a většinou předčasně opadávají. Příznaky poškození jsou občas zaměňovány s poškozením sviluškami.

Vnovníci napadají i květy. Na plodech (zejména u odrůdy Golden delicious, Elstar a Idared) se vyskytují typicky rzivé skvrny.

Rzivost jablka způsobená vlnovníkem jabloňovým

• Pozor však na záměnu s jinými příčinami. Například s mrazovým poškozením nebo fytotoxicitou sirnatých přípravků.

Dospělé samice přezimuji v trhlinách kůry nebo v pupenech a na jaře přelézají na rašící pupeny.

Již méně přehlédnutelné i když ne moc časté je poškození vlnovníkem jablečným (Phyllocoptes malinus). Na spodní straně listů se vyskytují plstnaté skvrny, které jsou zpočátku téměř bílé, později se jejich barva mění až na výrazně rezavohnědou.

Listy jabloně s příznaky poškození vlnovníkem jablečným

Na peckovinách poškozují listy, výhony, plody

Pravděpodobně nejznámější je vlnovník trnkový (Eriophyes similis), někdy též označovaný jako vlnovník švestkový.

• Zda vlnovník E. padi, E. prunianus (české názvy nemají) a vlnovník slivoňový (E. pruni) jsou jen synonyma pro vlnovníka trnkového, nebo jsou to samostatné druhy, to mi není známo. Každopádně se jejich hálky prakticky neliší.

Vyskytují se na slivoních, ale i na trnkách a výjimečně i meruňkách, kde na listech vytvářejí výrazné kulovité až bradavčité hálky zelené až tmavě červené barvy.

Hálky vlnovníka trnkového na listu švestky

Výjimečně poškodí vlnovník i plody. Původce přezimuje v šupinách pupenů. V literatuře se většinou traduje, že škodlivost je minimální, ale viděl jsem i velmi silně poškozené stromy, kde škodlivost zaručeně musela být výrazná.

Listy slivoně silně poškozené vlnovníkem trnkovým

Celkově je však škodlivější vlnovník (hálčivec) višňový (Aculus fockeui), který napadá slivoně, třešně, višně, meruňky, broskvoně, vzácněji například i maliník a ostružiník. Přezimuje v prasklinách borky. Poškozené listy hnědnou, předčasně opadávají a jsou deformované.

Na plodech jsou příčinou strupovitosti (rzivosti) slupky.

Plody poškozené vlnovníkem višňovým

Velmi častým příznakem je metlovitý růst letorostů (nárůst většího množství postranních letorostů). Někdy je tento vlnovník příčinou nevyrašení pupenů.

Častým příznakem jsou i zeleně zbarvené skvrny na mladých nafialovělých letorostech slivoní.

Listy a větvičku slivoně poškodil vlnovník višňový

Méně častým je vlnovník slívový (Acalitus phloeocoptes, syn. Eriophyes phloeocoptes), který způsobuje široce kulovité hálky na větvích v blízkosti pupenů, které buď vůbec nevyraší, nebo brzy po vyrašení odumírají.

Foto a kresba autor

Jedná se o úzce specializované škůdce, ani jeden z nich nemůže přecházet na druhého hostitele. Je dobré o nich vědět, ať už okrasné dřeviny rostou na zahradě nebo někde v okolí.

Vlnovník Eriophyes calycobius na hlohu

Připomeňme rovněž, že vlnovníci a hálčivci sice patří mezi bezobratlé, ne však ke hmyzu, ale do jiné třídy pavoukovců (Arachnida).

Do té se řadí vedle pavouků  například sekáči, štíři, štírci, klíšťata, čmelíci, zákožky, sametky, sladokazi, roztočíci a pro zahrádkáře asi nejznámější svilušky.

Vlnovníci i hálčivci jsou taxonomicky příbuzní a často jsou řazeni do společné taxonomické skupiny s českým názvem vlnovníci.

Jejich taxonomické zařazení je nejen nejednotné, ale rovněž neustálené. To samé platí o vědeckých i českých názvech jednotlivých druhů bez ohled na to, zda se vyskytují na ovocných či okrasmých dřevinách. Zejména u řady druhů, u kterých se v minulosti používal rodový název hálčivec, se v současnosti uvádí vlnovník.

V případě nejasností tohoto typu doporučuji nahlédnout do internetové přírodovědná encyklopedie BioLib, která u názvů uvádí i synonyma.

Hálky vlnovníka velkozobého na listu javoru

Hálky na listech

Na listech javorů je původcem drobných žlutých a později výrazně červených bradavčitých hálek vlnovník velkozobý (Aceria macrorhyncha) a plstěných hnědavých skvrn na spodní straně listů vlnovník Aceria pseudoplatani.

Plstnatost spodní strany listu javoru způsobená vlnovníkem Aceria pseudoplatani

Listy olší poškozuje bradavčitými hálkami vlnovník (hálčivec) olšový (Eriophyes laevis).

Hálky vlnovníka olšového na listu olše

Břízy osídluje značné množství vlnovníků. V tuzemských podmínkách je pravděpodobně nejčastějším vlnovník stromový (Acalitus rudis).

Stopy po vlnovníku stromovém na rubu listu břízy

Z několika druhů hálčivců jsou na listech topolů nejčastější drobné žlutozelené hálky vlnovníka (hálčivce) topololistého (Phyllocoptes populi).

Žlutozelené hálky vlnovníka (hálčivce) topololistého

Na vrbách je velmi častý vlnovník vrbový (Stenacis triradiatus), jehož zdřevnatělé hálky jsou velmi dobře viditelné v období, kdy vrby nemají listy.

Hálky vlnovníka vrbového (Stenacis triradiatus)

Na listech jeřábů je možné najít sice drobné, ale někdy ve velkém množství světle zelené hálky vlnovníka jeřábového (Eriophyes sorbi).

Lípu poškozuje vlnovník (hálčivec) lípový (Eriophyes tuliae, syn. Phytoptus tuliae). Způsobuje výrazné červeně zbarvené protáhlé bradavčité hálky na vrchní straně listů.

Protáhlé hálky vlnovníka (hálčivce) lípového na vrchní straně listů lípy

Vlnovníci také deformují listy

Velmi zajímavé, dalo by se říct ozdobné, deformace listů habrů způsobuje vlnovník vlasatý (Aceria macrotrichus).

Deformace listů habrů způsobuje vlnovník vlasatý

Poškozené plody, květy, pupeny, listy

Podobné příznaky jako vlnovník slívový na peckovinách, tj. zduření a nerašení pupenů, způsobuje vlnovník Eriophyes calycobius na hlohu.

Výrazné a časté poškození květů, plodů a konců větví jasanu způsobuje vlnovník jasanový (Aceria fraxinivora).

Poškození květů, plodů a konců větví jasanu způsobuje vlnovník jasanový

Foto autor

Roztoči se mohou přenášet prostřednictvím sazenic, protože přezimují pod šupinami oček nebo za kůrou. Zahrádkáři často přisuzují příznaky poškození houbovým chorobám, zejména plísní révy (peronospoře).

Vlnovník révový: Roztoči poškodí listy révy

Častěji než houbová choroba napadá révu vinnou vlnovník révový. Způsobuje plstnatost révy. Plstnatost se projeví velmi brzy po začátku rašení révy. Na listech se objeví nádorkovité vyvýšeniny na horní straně listové čepele.

Plstnatost na líci listu

Nádorky bývají zpočátku načervenalé nebo také nažloutlé a později hnědnou.

Barva nádorků způsobených vlnovníkem na listech révy révy se postupně proměňuje až ke hnědé

Na spodní straně listů jsou nádorky vyklenuty s  bělavým, plstnatým povlakem, který se nazývá erineum a vzniká z listových vlásků.

Plstnatý povlak nádorku na listu révy po napadení vlnovníkem

Tady dochází často k záměně s bílým povlakem mycelia plísně révy. Zatímco, ale u plísně révy je list hladký a rovný, v případě vlnovníka jsou na něm nádorkovité vyvýšeniny. Při silném napadení se okraje listů stáčejí směrem dolů, a ztrácejí svůj přirozený tvar.

Plstnaté povlaky se mohou vyskytnout také na květenstvích a mohou způsobovat, že květenství nevykvete. Zpravidla bývají napadeny zejména bazální listy na letorostu nebo pouze jednotlivé letorosty na keři. Poškození se projevuje především na jaře a také ve druhé části vegetace (konec července – srpen).

Hálčivec révový může být na sazenici révy

Méně časté je poškození hálčivcem révovým (vlnovník viničný), který způsobuje kadeřavost révy. Tohoto škůdce si může zahrádkář přinést se sazenicemi. Po rašení pak sazenice téměř vůbec neroste, letorosty jsou krátké, nahloučené, listy deformované.

Škůdce se projeví i na keřích révy. Letorost po rašení často dorůstá pouze malé délky a má zkrácená internodia. Při slabším napadení jsou listy větší, ale jsou přesto nenormálně zprohýbané.

Hálčivec révový poškodil listy révy

Při pohledu na list proti světlu lze rozeznat bílá místa nabodnutí škůdcem.

Hálčivec poškodí listy révy napíchnutím, ty se pak deformují

Během růstu mohou vznikat v místech nabodnutí trhliny a listy se mohou trhat. Při silném napadení nedochází ke správnému rozvoji letorostů a listů, zůstávají velmi malé a ohýbají se lžícovitě nahoru.

Hálčivcem napíchnuté listy révy se trhají

Při velmi silném napadení může nastat situace, kdy bude na keři pouze slabé dřevo a nebude možné vybrat vhodné dřevo jako plodné, při zimním řezu. Poškození se projevuje především na jaře.

Před roztoči chrání i dobrá kondice révy

Proti vlnovníkům, resp. hálčivcům dnes můžeme  révu bránit nepřímými postupy nebo aplikacami ekologických přípravků.

Jestliže je révový keř v dobré kondici, stává se přirozeně odolný iproti škůdcům. Jakmile jsou révové keře vystavené stresovým situacím způsobeným abiotickými faktory, stávají se citlivější také pro napadení chorobami a škůdci. Důležité je proto především eliminovat stres vyvolaný suchem. Je třeba však pamatovat i na fakt, že réva sucho snáší. Nadměrná závlaha proto vede k bujnému růstu a může být také citlivá na poškození chorobami a škůdci.

Určitý akaricidní účinek (hubící roztoče) má ošetření sirnatými přípravky, které se využívají v ekologickém pěstování také proti padlí révy. Ošetření těmito přípravky využíváme především tehdy, když keřích vykazují silnější napadení roztoči v předchozím roce.

Sirnatými přípravky lze provádět předjarní postřik na živočišné škůdce na jednoleté a staré dřevo. Aby byly sirnaté přípravky účinné, je potřeba ošetřovat při teplotě vyšší než 15 °C.

Ošetřovat lze také ve fenofázích, kdy jsou očka nalitá, ale dosud nejsou viditelné zelené části a ve stadiu 3–5 viditelných lístků. Není vhodné ošetřovat ve stadiu, kdy se v očkách objevují první zelené části listů. Při vyšších teplotách by hrozilo nebezpečí popálení.

Škůdce révy zlikviduje dravec

Nejrozšířenějším ekologickým způsobem ochrany je využití dravého roztoče Typhlodromus pyri. Pokud se na rostlině škodliví roztoči nevyskytují, živí se dravci pylem rostlin, případně vydrží dlouhodobě hladovět.

Pásek s dravými roztoči Typhlodromus pyri

Typhlodromus pyri se živí dospělými roztoči i jejich nymfami. Přezimuje na révě, takže zavedení biologické ochrany je jednorázové a dlouhodobé. Plstěné pásky s roztoči se připevní na keř. Aplikuje se jeden pásek na každý třetí keř révy.

Zdroj: časopis Zahrádkář

Foto autor

Přelomu noci a dne se říká hodina vlků. Vlci zalézají, psi vylézají. Přelom zimy a jara to má podobně. Plíží se odpočívající zahradou nepovšimnuty, aby jarní rostlině vzaly, co jen půjde. Skryté v zimě udeří na jaře: kadeřavost broskvoně, monilinióza nebo vlnovníci. Co s nimi?

Když kvete líska, je čas na první postřik broskvoně proti kadeřavosti listů

Kadeřavost broskvoní a jehnědy lísky

Všimli jste si na zahradě lísky, že její jehnědy se natahují? Už začínají prášit? Je čas ošetřit broskvoně proti kadeřavosti.

Variant je více, ale vždycky je to měď, co proti kadeřavosti účinkuje. Pročtěte si návod přípravku, jestli nenajdete i jinou možnost pro ošetření. Pokud ne, namíchejte vždy jen to množství jíchy, které uplatníte. Do zásoby se přípravky nemíchají.

Kadeřavost broskvoně rok po infekci. Projeví se i na výhonu.

Moniliniózy ovocných dřevin

Byli jste v zahradě a po opadaném listí zůstaly na stromech suché, šedivé plody?
Oklepejte je, seberte a spalte. Tak trochu zabráníte invazi spor moniliniózy v době kvetení peckovin a vlastně i jádrovin.

Monilinióza na plodech višně. Pokud plůdky na stromě zůstanou, jsou zdrojem nákazy do příštího roku. Choroba se objevuje už při kvetení.

Vlnovníci

Vzpomínáte na to, že jste měli švestky sice ne plesnivé, ale takové nehezké, s korkovými skvrnami na slupce, konce větviček tak nějak skomíraly, listy se kroutily… A na větvičkách vidíte takové divné skvrny i teď? Možná to byl vlnovník, nebo jinak hálčivec višňový. U něj musíte počkat, až se bude rozednívat. Proti němu se ošetřuje v době, když se začínají pupeny hýbat, rašit.

Hálky vlnovníka trnkového lekají pěstitele mnohem více než odcházející vrcholy výhonu napadené hálčivcem

Ale máme tady ještě jednu možnost. Stačí do sadu rozmístit jiného roztoče, který se jmenuje Typhlodromus pyri. Ten, až se namnoží, dokáže si poradit s vlnovníkem. Má ho rád. Ne jako přítele, ale jako kořist, potravu.

Vzpomínáte, že jste měli na listech takovou divnou červenou krupičku? Někde možná i na slupce plodů? To byly následky posátí vlnovníkem trnkovým.

I toho miluje Typhlodromus pyri, i toho dokáže omezit ošetření okolo doby rašení některým ze sirných přípravků. No a protože patří mezi savé a žravé, lze proti němu použít i něco za vegetace. Důležité je číst, co používáme, abychom si nezničili spojence Typhlodoromus pyri. Ten totiž toleruje jen některé přípravky.

Všímejte si v zahradě dalších podobných detailů. Prozradí, co se děje a co udělat. Včas připomeneme další souvislosti.

Foto autor

Je důležité vědět, že vlnovníci patří do třídy pavoukovců, nikoliv však do třídy hmyzu. Proto na ně nepůsobí běžné přípravky proti hmyzím škůdcům.

• Mezi pavoukovce řadíme též štíry, štírce, klíšťata, čmelíky, zákožky, sametky, sladokaze, roztočíky nebo svilušky.

Hrušně poškozuje vlnovník hrušňový (Eriophyes pyri, syn. Phytoptus pyri). Poškození je někdy nazýváno bradavičnatostí listů. I tento vlnovník přezimuje v trhlinách kůry nebo pupenech a za vegetace saje na spodní straně listů, kde vznikají zelenavé /6/ (někdy červené), později žluté a nakonec tmavé puchýře /7/, které jsou umístěny především kolem střední žilky.

• Koncem léta vlnovníci zalézají za šupiny pupenů, kde přezimují.

Občas se vyskytuje i poškození plodů, které bývá přisuzováno strupovitosti.
Způsobuje ho však vlnovník hruškový (syn. hálčivec hrušňový, Epitrimerus pyri). Typické je rovněž svinování listů již při jejich rašení.

U těchto dvou živočichů sice existují nejasností v jejich českém i vědeckém pojmenování, ale podstatné je, aby pěstitel hrušně rozpoznal, že popisované příznaky způsobují nějací vlnovníci.

Foto autor

V době, kdy se na keřích výrazně objeví příznaky, bývá přímá ochrana akaricidy již neúčinná.

Významné poškození způsobují

• vlnovník révový (Colomerus vitis) – původce plstnatosti révy (syn. erinóza)
• hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) – původce kadeřavosti révy (syn. akarinóza).

Vlnovník révový

Velmi nebezpečné je, když dojde k napadení listů okamžitě po rašení. Vinou toho škůdce totiž dochází k výraznému zbrzdění růstu letorostů.

Prvním příznakem plstnatosti jsou malé nádorovité vyvýšeniny na horní straně listů. Na spodní straně se v místě nádorku tvoří bělavý plstnatý povlak.

Při silnějším napadení je nádorky pokrytá celá horní strana a také spodní strana listu je výrazně plstnatá. Nádorky jsou načervenalé, u modrých odrůd mohou být tmavočervené až fialové.

Při velmi silném napadení může docházet také k pokrytí květenství výrazným plstnatým povlakem. Napadená květenství často vůbec nerozkvetou, snižuje se úroda.

• V ekologicky ošetřovaných vinicích se nejčastěji využívá dravý roztoč (Typhlodromus pyri).
• Použití sirnatých, případně olejových přípravků je vhodné ve fenofázích, kdy jsou očka nalitá, ale nejsou ještě viditelné zelené části, až do stadia vlny v zimním očku. Ve stadiu vlny jsou vlnaté hnědě lemované vlásky v očku dobře patrné. Při ošetření sirnými přípravky je důležitá minimální teplota 15 °C.
• Ochrana akaricidy se dělá v době, kdy se roztoči stěhují z místa přezimování do oček, která budou rašit – ve stadiu od začátku nalévání očka po stadium vlny v zimním očku.
• Další možností je ochrana akaricidy v srpnu k eliminaci přezimujícího stadia.

Hálčivec révový

Velmi škodlivé je napadení zejména v jarním období, které může vést k výraznému omezení růstu nových sazenic, nebo snížení násady hroznů při poškození letorostů s květenstvími.

Kadeřavost poškozuje především listy a letorosty. Růst letorostů je zakrnělý, letorosty mají zkrácená internodia, listy se neúplně vyvíjejí.

Při silném napadení nedochází ke správnému rozvoji listů. Listy zůstávají velmi malé a ohýbají se lžícovitě nahoru.

Slabší napadení  sice nemozeuje velikost listů, ty se však nepřirozeně zprohýbají. Při pohledu na list proti světlu lze rozeznat bílá místa nabodnutí škůdce. Při dalším růstu mohou vznikat v těchto místech trhliny na listech.

• I v tomto případě je vhodné nasadit do vinice dravého roztoče.
• Ochrana akaricidy se dělá v době, kdy se roztoči stěhují z místa přezimování do oček, která budou rašit. Proto je optimální révu ošetřit v tomtéž fenologickém stadiu, kdy rostlinu ošetřujeme proti plstnatosti. Naopak ve stadiích po začátku rašení je již ochrana akaricidy méně účinná.
• Také u hálčivce můžeme ošetřením v srpnu eliminovat přezimující stadium.

Napadení roztoči nezpůsobuje většinou hospodářsky významné škody. K uhynutí keřů obvykle nedochází. Abychom napadené keře zbavili škůdců, zaměříme se na ochranu ve vhodných termínech:

• na jaře před rašením,
• těsně po rašení,
• v pozdním létě.

Mezi jednotlivými odrůdami existují rozdíly v citlivosti k roztočům.

Foto autor

Co je příčinou a co je možné proti tomu podniknout?

Odpověď: Vámi popsané puchýře na listech hrušní způsobují dva mikroskopičtí roztoči – hálčivec hrušňový (Phytoptus pyri) a vlnovník hrušňový (Eriophyes pyri). Odlišit je mezi sebou není vždy jednoduché.

Listy hrušně poškozené vlnovníkem hrušňovým

Žádná chemická ochrana proti těmto škůdcům není povolena. Lze jen mechanicky odstraňovat napadené listy nebo použít biologickou ochranu ve formě dravého roztoče Typhlodromus pyri.

Foto autor

Zdroj Zahrádkář 5/2014

Tyto bradavičky jsou hálky. Přitom na  švestkách mají jiného původce než na javoru.

Na švestkách, ale i na ostatních slivoních je škůdcem roztoč vlnovník trnkový (syn. v. švestkový, Eriophyes similis), kdežto na javorech je to vlnovník velkozobý (Aceria macrorhyncha). Protože se jedná o úzce specializované škůdce, ani jeden z nich nemůže přecházet na druhého hostitele.

Hálky vlnovníka velkozobého na listu javoru

Foto autor