Šlechtitelé, ředkvičky, mrkev a česnek z východních Čech
31. 10. 2019 Dalibor AufŠlechtění zeleniny a květin má v Česku dlouhou tradici. Patří k ní i Jitka Hrubešová ze šlechtitelské stanice v malé obci Vinary. Šlechtí tu odrůdy košťálové, kořenové a cibulové zeleniny.
S geny táty šlechtitele
Už v první třídě zkoušela Jitka Hrubešová křížit tulipány. Nejspíš k radosti tatínka Karla Křivského, jenž v té době s kolegy ve šlechtitelské stanici v Úhřeticích šlechtil zeleninu, obiloviny a množil tulipány. „Otec mě k tomu vedl už odmala, vždyť jsme žili přímo u jeho pracoviště. Dal mě základy a naučil mě tuto práci mít i jako koníček.“
Odborné znalosti získala posléze při studiu zahradnické fakulty v Lednici u profesora Lužného a Ing. Svitáčkové a během postgraduálního studia genetiky na Univerzitě Karlově v Praze. Pracovala pak ve šlechtitelských stanicích v Lysé nad Labem u Vladimíra Smékala a v Domoradicích.
S manželem z oboru
„Otec šlechtil koncem 80. let v Klešicích u Heřmanova Městce. Po rozpadu Sempry zprivatizoval své pracoviště odkoupil své vyšlechtěné odrůdy a dalších 12 let se tu věnoval své profesi. S manželem jsme v Klešicích začali pracovat v roce 1991 na podzim, manžel řídil provoz a já pracovala jako pomocná šlechtitelka a sestra dělala účetní.“ Práce v rodinné šlechtitelské firmě trvala až do roku 2003. Přestože bylo v sortimentu 45 odrůd cibule, mrkve, zelí, kedluben, ředkviček, fazolu, růžičkové kapusty a česneku, trh již vyžadoval víc.
Pokračování ve Vinarech
Šlechtitelská stanice ve Vinarech, která vznikla v roce 2004, se stala dalším místem, v němž dcera, už s manželem, pokračovala v rodovém šlechtitelském díle. Součástí genového materiálu se stalo i 25 odrůd z původního sortimentu Karla Křivského, ale kapitálem se stala i úzká spolupráce s firmou Semo Smržice.
„Pro Semo produkujeme nejvyšší stupně množení udržovaných odrůd. Oceňuji především odbornou spolupráci s ředitelem Janem Prášilem,“ pochvaluje si Jitka Hrubešová. Za zásadní pokládá rady, jak přizpůsobit novošlechtění požadavkům trhu tuzemského i zahraničního.
Hlavní plodinou je ředkvička
- Z Vinar pocházejí mj. F1 hybridy ředkviček Primara, Vinara, Kvintara. „Dodáváme linie a vyšší stupně množení, Semo Smržice namnoží a vypěstuje standard, který se prodává.“
- Z mrkví šlechtí všechny typy od raných po pozdní. Například odrůdy Jitka F1, Jarana F1 (velmi raná), Koloseum F1 (pozdní těžká mrkev), Jolana F1.
- Z košťálovin udržují Unikát F1, Korino F1, Pavlo F1 a Trvalo F1, novým přírůstkem je Porotoza F1 (pozdní tvrdé zelí).
Česnek s vinarskou historií
„Otec měl v Klešicích staré odrůdy Kleon a Kalen. Z Kleonu jsme vycházeli v našem novošlechtění, postupným individuálním a hromadným výběrem jsme vytvořili odrůdu Vinar, která ale neprošla registračními zkouškami. Materiál jsme dále zlepšovali a tím vznikla odrůda Karel IV. Ta se původně měla jmenovat Karel, po mém otci, ale to nebylo možné. Od nás je i bílý nepaličák Stepan. Také jsme leta prováděli udržovací šlechtění pro šlechtitele česneku Jana Kozáka.“ Ten je pro změnu švagr Jitky Hrubešové.
Co obnáší nejvyšší stupeň šlechtění
Podstatou udržovacího šlechtění je udržovat odrůdu v tom stavu, v jakém byla přihlášena.
Například u klasické odrůdy ředkvičky se provádí takto: „Celou plochu oseji jednou odrůdou, třeba Primou. Ve sklizňové zralosti ředkvičku vytrhám, ostře provedu výběr na tvar, praskání bulviček, vyšeptávání, jemný kořínek aj.
Třeba z 10 beden vyberu pouze jednu, ořežu nať a zkrátím kořínek. Vybrané bulvičky zasázím do fóliovníku a nechám včelám opylit. Osivo, které sklidím je nejvyšším stupněm šlechtění. Slouží pak k výsevu na pole a dodává se firmě Semo.“
Hybridní osivo (F1) se získává opylováním mateřské linie linií otcovskou.
Mateřská linie se vyrábí pomocí udržovatele, který zajistí opylení jinak sterilní linie. Otcovská linie se udržuje podobně jako nehybridní odrůda.
„U zelí se linie opylují ručně v poupěti metodou, kterou zavedl otec. Protože je zelí cizosprašné, musí se poupě natrhnout a opylit pylem květů té samé rostliny.“
U některých hybridů zelí ve Vinarech používají sterilní linie. S otcovskou linií se pracuje podobně.
„Je to piplačka, hodně ruční práce. Musíme být maximálně pečliví, důsledně vést záznamy o šlechtitelském materiálu a neobejdeme se bez šlechtitelského štěstí a intuice,“ dodává šlechtitelka.
Šlechtění další generace
Také syn se před časem rozhodl, že bude v rodinné šlechtitelské tradici pokračovat.
„Nejprve jsme mu to trošku znechutili, protože děti od malička musely hodně pomáhat, ale on ví, že tahle práce má smysl. Tatínek by měl radost, že jeho celoživotní práce a láska bude mít i po nás možná pokračovatele. V posledním období svého života k nám velmi rád jezdil, procházel a hodnotil porosty.
Foto autor