Oleandr je snad nejvíce typickou rostlinou pro toto území. Najdeme jej v městských parcích, zahradách, na přímořských promenádách.
Novodobá historie letničky Calibrachoa začíná vyšlechtěním v roce 1993. Výchozí materiál pocházel z expedic do Severní a Jižní Ameriky.
Řadu vytrvalých květin můžeme během podzimu namnožit dělením nebo řízkováním a vysadit tak, aby trvalky stihly zakořenit.
Říkáme jim půlroční kytky. Ty které poprvé vykvetly na jaře, dodržují rytmus a každý rok kvetou na jaře.
Okrasné keře, které zmlazují větším či menším počtem výhonů z kořenového krčku, lze nyní připravit k jarnímu rašení a vysazení.
Rozmnožování a zimování pelargonií v podobě řízků je vhodné zejména pro pěstitele, kteří mají omezené prostory na přezimování velkých rostlin.
Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.
Jednoduchou metodou rozmnožení mnoha zahradních rostlin se stal odběr a výsadba kořenových řízků. Snadno tak získáme trvalky.
Již v listopadu můžeme odebírat řízky dřevin: Z jednoletých silnějších rovných prutů nařežeme asi 20 cm dlouhé řízky se třemi až čtyřmi listovými pupeny.
Hvězdníky (Hippeastrum) lze i v domácích podmínkách poměrně snadno křížit a pokoušet se tak ve vlastní režii o vytvoření barevně či tvarově nových květních typů.
Broskvoně plodí na jednoletých výhonech, zatímco starší obrost postupně odumírá. Snahou je proto vypěstovat pevné korunní větve s bohatým plodonosným obrostem a volnou kotlovitou široce rozevřenou korunu bez středového hlavního výhonu.
