Brsleny jsou nám sympatické i tím, jak snadno se pěstují a množí (potápěním, hřížením, řízky, dělením keřů).

Vybrat si je můžeme v různých odstínech zelené barvy, ale zejména v kombinacích zelená a bílá nebo zelená a žlutá. První varianta má přívlastek stříbrná, druhá je zlatá. Dvojí možbnosti barevnosti rovněž zvyšuje popularitu keře v zahradách.

Původní zelená bude čím dál tím víc převažovat

• Jenže především zlaté brsleny se rády vracejí ke své původní formě. Tou byla rostlina se zeleným listem.

Nestálost v udržení pestré barvy listů se projevuje takříkajíc oběma směry: V části keře začnou prorůstat pouze jednobarevné zelené listy, ale jinde se mohou objevit i takové, které nemají na listové ploše zelené barvivo, jsou žluté. Nejspíš však bez chlorofylu nejsou samostatně životaschopné. Kdyby byly, existovaly by i odrůdy výhradně se zlatými listy.

Bílé listy jsou pro keř neudržitelnou cestou změny

A tak je na nás, abychom nevhodně vybarvené části rostlin odstraňovali a udrželi brslen v pestrolistém provedení. Bez našeho zásahu by jednobarevná zeleň převážila. Části keřů s pestrobarevnými listy by se vedle zcela zelených zadusily.

Proč rostliny mění barvu

Barevné části listu snižují asimilační plochu. Pravděpodobně natolik, že v určitém okamžiku situace překročí udržitelnou míru potřebné asimilace. Obranný systém organismu vyvolá reakci – na podporu dýchání, na podporu intenzivnější výroby asimilátů. Někde v buňkách se probudí schopnost vrátit se k původním, jen zeleným listům.

Zelené části keře je třeba vyřezat až k bázi výhonů

Nestálost cukrové homole

Tzv. zpětná mutace kultivaru Conica ve smrk sivý

Nestálou mutací se nakonec stává i tzv. cukrová homole, zakrslý kuželovitý kultivar smrku sivého Picea glauca Conica.

U tohoto „čarověníku“ nebylo dlouhou dobu známo, z jakého původního druhu se začal množit. Teď se původní smrk Picea glauca v koruně objevuje častěji než v dobách minulých.

Opakem těchto geneticky neustálených odchylek je například zahradní varieta střemchy obecné známá pod jménem Colorata.

Je dokladem toho, že některé přirozené změny v rostlině mohou být a jsou stálé.

Této odchylce v životě nevadí ani to, že má růžové květy, ani to, že po rašení má list jiné než zelené barvy. Postupem času se barva listů vrátí k normálu, protože v listu převládne chlorofyl. Ale vlastně jednu ztrátu tento strom má. Z květů se, alespoň u mne v zahradě, nevyvíjejí plody. Přitom původní střemcha je dokonce samosprašná.

Foto autor

Člověk využívá, co mu příroda o svých schopnostech napověděla. A tak například kříží druhy nebo rody a genetickou výbavu rostlin mění chemikáliemi, vysokou teplotou či radiací.

Některé změny může vyvolat sluneční či kosmické záření v místě ozonových děr, jindy se prostě nějaké geny přehodí, propojí jinak a vznikne něco co je více či méně původní rostlina, ale s odlišnostmi.

Kupříkladu střemcha:

Keř či strom z čeledi růžovitých

Střemcha obecná (Prunus padus) je keř či malý strom z čeledi růžovitých. Kvete podle stanoviště a nadmořské výšky od druhé poloviny dubna. Původní druh má zelené listy, bílé květy v hroznovitém květenství se změní v drobné tmavé peckovičky (je samosprašná). Květy intenzivně voní, někdy až příliš. Roste spíše na vlhčích, humózních stanovištích, okolo vodních toků, na stráních s převážně listnatým lesem.

Střemcha Colorata

Kvetoucí střemchu vyhledávají včely, zralé plody ptactvo. Milovníci kulinářských rarit zpracovávají peckovičky na marmelády, do směsných kompotů, na víno nebo destiláty.

Střemcha obecná Colorata

Původní střemcha obecná má v přírodě možná dvacet pět poddruhů a jednu výjimečnou zahradnickou varietu. Je jí keřová střemcha, která kvete růžově a jejíž listy raší fialovými listy. Ty postupem doby přejdou přes rudou nebo červenohnědou do tmavě zelené barvy. V tomto případě je možné říct, že se genetická manipulace vydařila, keře této odrůdy zůstávají v barvě květů a listů věrné, nemění se.

Střemcha kvete růžově, její listy raší fialově, zčervenají do vínové, pak ztmavnou do zelené

Tato střemcha se dá pěstovat jako keř. Je možné ji tvarovat, nechat volně růst. Můžeme tedy mít v zahradě keřík vysoký dva metry, ale i dominantu osm či deset metrů vysokou. Tvarované keře jsou hustší. Řezem se probouzejí očka na větvích blíže kmene, než v případě, že keř neřežeme. Pak se může částečně vyholovat střed keře. Kvetení a listové růžice se přesunou na obvod keře nebo stromku.

Foto autor