Botanici určitě odvádějí dobrou práci, když třídí rostliny podle viditelných i neviditelných znaků, genetického otisku rostliny. Přesto občas laika zmatou. Například třapatkovka.
Během února přichází čas výsevu bylinek, jako je levandule lékařská. Levanduli si doma můžeme množit řízkováním, ale musíme mít jistotu, že jsme řízky odebrali z rostliny prosté chorob.
Řada trvalek zdobí svými květy záhony hlavně během prázdnin. Do tohoto výběru jsem zařadil druhy, kterým vyhovují totožné podmínky: plné slunce a běžná, propustná zahradní půda, která ani v létě zcela nevysychá a to třeba i díky závlaze.
Vyniká zejména velmi jemným čárkovitým olistěním. Kvete jasně žlutými, jednoduchými květy od konce června do září. Výška rostliny bývá obvykle 50–60 cm. Poměrně dobře snáší i sušší stanoviště a relativně rychle se rozrůstá podzemními výběžky do plochy. V nabídkách krásnooček (Coreopsis verticillata) se objevuje mj. odrůda Zagreb dorůstající do 40 cm a kvetoucí tmavě žlutými květy nebo Moonbeam nápadná světlými jakoby citronově žlutými květy. Hodí se i do nádob, díky nižší výšce k okrajům záhonů. Jde o velmi dlouhověkou rostlinu, která po výsadbě vydrží obvykle bez problémů deset i více let.
Byla dříve známa spíše jako rostlina léčivá (imunostimulant). V současnosti patří třapatkovka (Echinacea purpurea) k oblíbeným okrasným rostlinám. Je nápadná velkými, jasně nachovými květenstvími. Jsou velmi atraktivní i pro motýly.
Vykvétá většinou od počátku července a dokáže kvést zhruba do srpna, popř. i déle. Atraktivně vypadají i suchá plodenství, která lze na záhonu ponechat až do jarních měsíců. Výška rostlin je obvykle 60–80 cm. Po výsadbě vydrží obvykle 3–4 roky. Jednoduše kvetoucí odrůdy se však poměrně ochotně přesévají, takže se ve výsadbě udrží podstatně delší dobu. Poměrně dobře snáší i sušší půdy i polostinná stanoviště.
Klasické, převážně vysoké letní trvalky, dorůstající většinou 100–150 cm., poměrně ochotně opakují kvetení, pokud odkvetlé květy pravidelně odstraňujeme. Opakovaně kvetou zejména časnější, v červenci nakvétající odrůdy.
Sortiment zápleváků (Helenium) je velmi pestrý od čistě žlutých, přes žlutooranžové, žlutočervené, oranžové až po svítivě červeně kvetoucí odrůdy. Po výsadbě vydrží bez zásahu zhruba 5–7 let, poté doporučuji jejich přemnožení. Z uvedených druhů jsou spolu s plamenkami asi nejnáročnější na dostatek půdní vláhy a hůře snášejí i krátkodobé přísušky.
Patří až na čestné výjimky mezi vzrůstnější trvalky. Většina sortimentu dosahuje výšky kolem 100–140 cm. Jde o dlouhověké, trsnatě rostoucí květiny, které bez problému vydrží na stanovišti i déle než deset let. Obvyklou barvou květenství je jasně žlutá (a její odstíny). Velmi atraktivní je např. janeba (Heliopsis heliantoides) odrůdy Asahi, která je nízká a kvete drobnějšími plnokvětými květenstvími, které kromě jiného dlouho vydrží i ve váze. Množí se snadno jarním dělením trsů.
Byla původními obyvateli Ameriky využívána i jako léčivá rostlina, a to zejména při léčbě nemocí dýchacích cest, nachlazení a rovněž i místo čaje. V Evropě se rozšířila zejména jako okrasná zahradní trvalka. Zavinutky (Monarda) mají přímé, pevné lodyhy se vstřícnými, aromatickými listy a především přeslenitě utvářené květenství s nápadnou pórovitostí. U některých odrůd bývají zajímavě vybarveny i listeny pod květenstvím.
Barva květů záleží na pěstovaném druhu, resp. odrůdě a v sortimentu se lze setkat s rostlinami s bílými květy, s mnoha odstíny růžové, fialové až purpurové či karmínové barvy. Rostliny nakvétají obvykle kolem poloviny července a kvetení trvá do konce léta. V době květu jsou rovněž velmi atraktivní pro včely a hmyz vůbec. I odkvetlé stonky vypadají na záhonu hezky a lze je ponechat po celou zimu.
Představuje již po desítky let stálici mezi záhonovými trvalkami. Dříve byla typickým prvkem většiny venkovských zahrad a svou oblibu si udržela doposud. Pěstované odrůdy této plamenky (Phlox paniculata) se liší zejména barvou květů. Lze se setkat s bělokvětými, růžovými, oranžovými nachovými, fialovými až téměř tmavě modrými kultivary, rovněž také s odrůdami s kresbou či barevným okem.
Odlišnosti lze nalézt i ve velikosti květů, utváření květenství a také ve výšce rostlin. Nejnižší odrůdy mají obvykle kolem 40–50 cm, ty nejvyšší pak i 150 cm. Nejčastěji se výška pohybuje kolem 60–80 cm. Velmi dobře se hodí i k řezu, trvanlivost ve váze je asi jeden týden. Květy rovněž příjemně voní, zejména navečer, a jsou velmi atraktivní i pro hmyz.
Rudbeckia fulgida Goldsturm patří mezi nejhodnotnější vytrvalé zahradní květiny vůbec. Jde o spolehlivou, nenáročnou a dlouhověkou odrůdu, která vyniká dlouhodobým kvetením od srpna do října a množstvím jasně žlutých úborů. Lze ji vysadit na plné slunce i do polostínu. Toleruje i občasný nedostatek vláhy. Množí se snadno dělením trsů nebo výsevem semen.
Třapatka zářivá
Méně vídané, zcela nenáročné trvalky pocházejí z prérií centrální části Severní Ameriky. Byliny vysoké 100–150 cm s jasně žlutými květy dobře rostou na mírně vlhkých, hlinitých stanovištích či na plném slunci. Ratibida pinnata tolerují i sušší půdy. Dlouhověký druh se snadno množí dělením trsů nebo výsevem semen.
Sanguisorba zatím není v českých zahradách příliš častým hostem. Přitom jde převážně o velmi nenáročné a dlouhověké trvalky, které velmi hezky a zajímavě kvetou a hodí se, kromě jiného, i do přírodně pojatých zahrad. Byť rostou v přírodě většinou na velmi vlhkých někdy i podmáčených stanovištích, na zahradě se spokojí pouze s mírně vlhkou půdou a dobře zakořenělé rostliny zvládají i občasné přísušky. Kromě atraktivního květenství jsou mnohé druhy nápadné i velmi hezkým olistěním. Většina pěstovaných druhů je poměrně vzrůstná. Výška kvetoucích rostlin bývá často 120–180 cm.
Vzrůstná, spolehlivě vytrvalá bylina dorůstá 120–180 cm a některé odrůdy i více. Hodí se tedy především do pozadí či středu větších trvalkových skupin, kde tvoří v době květu výraznou pohledovou dominantu. Hezky vypadají i v kombinaci s listnatými keři. Jejich atraktivita je dána velmi nápadnými, klasovitými květenstvími různých barev i samotným habitem rostlin. Ty tvoří vzpřímené, nevětvené, hustě olistěné lodyhy s listy vyrůstajícími v přeslenech nad sebou.
Mimo svou okrasnou hodnotu nabízí Veronicastrum i zlatožluté podzimní zbarvení listů. Pěstují se obvykle odrůdy dvou botanických druhů, a to severoamerického Veronicastrum virginicum a východoasijského V. sibiricum. Květenství přitahují motýly, čmeláky a jiný hmyz.
Foto autor
Výsadby trvalek inspirované jejich prérijním původem patří k trendům zahradní tvorby. Díky rozmanitosti druhů lze sestavovat různorodá společenstva.
Existují atraktivní květiny, které zůstávají ve stínu tradičních i relativně nových oblíbených druhů. Tady je několik tipů na méně populární, leč okouzlující.
V zeleninové zahrádce nyní vyséváme už i teplomilné druhy zelenin – fazole, tykev, okurky, cukety, kukuřici cukrovou. Dále v opakovaných výsevech pěstujeme sadbu v odstupu zhruba tří týdnů.
