V přírodě vznikají na úpatí skal a skalních masívů tzv. suťoviště. Postupně se na nich hromadí i kameny a balvany různých velikostí. Přírodní suťový svah je do určité míry pohyblivý organismus; to zažil asi každý, kdo někdy přes nějaký přecházel.

Pohyb sutě rostliny ustojí

Svažitá přírodní suťoviště osidlují zejména rostliny, které se s občasným pohybem sutě dokážou vyrovnat a po poškození rychle regenerují.

• Rostliny mohou svou existenci podpořit tím, že tvoří velké množství semen.
• Některé druhy zase jistí svou životaschopnost poloplazivými oddenky, které po odtržení opět zakoření.
• Jiné rostliny zase naopak zapustí dlouhý kůlový kořen, na kterém jsou v suti spolehlivě ukotveny.

Posuvu suti odolá například šater (Gypsophila repens). K typickým obyvatelům suťových polí patří též lnice alpská (Linaria alpina), kuklík plazivý (Geum reptans), řada horských máků (Papaver), penízek (Thlaspi rotundifolium), některé horské pryskyřníky (např. Ranunculus glacialis) a řada dalších druhů rostlin.

Jak napodobit přírodní suťový svah

Abychom v zahradě mohli vytvořit hezké funkční suťoviště, napodobíme přírodní poměry: Vedle kamínků a štěrku použijeme ony potřebné půdní a jílovité částice důležité pro výživu a vláhu rostlin. Trochu zjednodušeně řečeno, ideálním materiálem pro suťový záhon je hromada netříděného kamenného – hlinitého balastu někde z okraje lomu, kde už ho jinak nevyužijí.

Takový materiál pak stačí vysypat z korby nákladního auta na připravenou plochu, dát mu hráběmi tvar a případně dozdobit několika většími kameny, aby sestava vypadala co nejpřirozeněji. Vrstva suti by měla být aspoň 10, ale lépe 20 cm silná, aby suťoviště poskytlo a nabídlo vysazeným rostlinám vhodné podmínky. Na hlinito-štěrkovo-kamennitém záhonu najdou dobré bydlo skalničky.

Páté jaro suťoviště s plamenky a dračíky. Část suti se dosypávala až po vysazení rostlin.

Skalničkám se na suti daří

Samotnou plochu, na kterou suť vysypeme, bychom měli nejdřív odplevelit. Můžeme ji vytvořit z běžné zahradní zeminy. Ani nemusí být příliš kvalitní. Hodí se i těžší, s vyšším podílem jílovitých částí.

Samotná vrstva suti díky obsahu jílovitých a půdních částic a díky velkému podílu nekapilárních pórů málokdy zcela vyschne, a naopak se nikdy nepřemokří.
Pro valnou většinu skalniček včetně těch choulostivých pak suť představuje takřka ideální prostředí vhodné k bezproblémovému a dlouhodobému fungování a růstu. Řada druhů se v tomto prostředí poměrně ochotně přesévá a dlouhodobě sutoviště obývá.

Suťoviště se dobře hodí zejména pro druhy suchomilnější, jako jsou například ty původem ze Středozemí, sušších oblastí střední Asie, sušších oblastí amerického Středozápadu apod.

Žula, břidlice, vápenec, štěrkopísek…

Na samotném materiálu, resp. hornině až tak nezáleží. Lze použít suť žulovou, břidlicovou, vápencovou, ale třeba také směs štěrkopísku s příměsí půdy a s většími valounky.

Samozřejmě, pokud pěstujeme druhy striktně vápnomilné či naopak nesnášející vápenec, pak je nutné podle toho zvolit i suť, nicméně naprosté většině běžných skalniček či menších trvalek je to jedno.

Suťový pahorek s kvetoucími tařičkami a konikleci

Hlavní výhodou je snadná realizace. Není potřeba pracně skládat velké kameny. Navíc suťový záhon nabízí kořenům rostlin podstatně lepší prostředí – velmi blízké tomu přírodnímu. Poté co rostliny zakoření a prorostou částí kořenů do vrstvy půdy pod sutí, zpravidla už nemusíme suťový záhon zalévat.

Nejen začínající pěstitelé skalniček, ale i zkušenější skalničkáři najdou na suťovišti příznivé prostředí i pro náročnější druhy rostlin.

Zdroj: Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav v Botanické zahradě v Praze Troji

Foto autor