Ověřili si, že roubováním lze přenést vlastnosti vybrané rostliny na podnož z jiné rostliny. Ta zajistí ukotvení stromu v půdě a vývoj roubovance.

Samotný odběr roubů bychom mohli zjednodušeně rozdělit na dvě období – zimní a letní, na období vegetace a vegetačního klidu.

• V období vegetačního klidu odebíráme rouby pro zimní a jarní roubování nebo očkování.
• Rouby odebrané během vegetace jsou určeny zejména pro letní očkování.

Roub z třešně; foto I. Dvořák

Proč skladovat rouby pro roubování

Než započneme s odběrem roubů, připomeňme si, jak probíhá přezimování ovocných dřevin. Pokud to zjednodušíme, tak rostlina po opadu listů obsahuje velké množství kyseliny abscisové, která ovlivňuje to, že výhony předčasně nevyraší.

Zmíněná látka se odbourává v rostlině působením dlouhé chladné periody. Každý druh však má tuto periodu jinak dlouhou. Tím je zajištěno přežití ovocného stromu během mrazivého zimního počasí. Po odbourání této kyseliny je strom schopen vstoupit do vegetace i při krátkodobém oteplení.

Nejkratším obdobím dormance se vyznačuje teplomilné ovoce, zejména meruňky. Po časném vyrašení hrozí, že mráz poškodí veškeré květní násady, případně celé výhony.

Stejně silná podnož jako roub. Ideální pro roubování peckovin a bobulovin. Foto I. Dvořák.

Z výše uvedených důvodů odebíráme rouby teplomilného ovoce již v prosinci. Uskladníme je v bezmrazé místnosti, krechtu či sněžné jámě tak, aby je nepoškodil mráz. Nejlépe v chladném sklepě. Svazky roubů uložíme do vlhkého písku.

V domácích podmínkách skladujeme menší množství roubů v plastovém sáčku v chladničce a hlídáme, aby neplesnivěly.

Profesionální ovocnáři odebírají rouby z matečných roubových stromů, které podléhají kontrole odrůdové pravosti a zdravotního stavu. Pro skladování používají chladicí boxy s regulovanou vlhkostí tak, aby roubům nehrozilo vyschnutí.

Lísky lze vypěstovat také z řízků nebo roubováním z roubů odebraných začátkem roku; foto Shutterstock

Tipy pro uchování roubů

• Riziko ztráty vody můžeme omezit namočením konců roubů do parafínu či vosku.
• Rouby odebíráme pokud možno ze zdravých plodících stromů, které vykazují dostatečný vegetativní růst. V žádném případě nepoužíváme výhony poškozené chorobami nebo škůdci, například deformacemi způsobené padlím.
• Odebíráme jednoleté výhony, což jsou výhony narostlé během posledního vegetačního období.
• Rouby odebíráme spíše z osluněné strany stromu, vyhýbáme se odebírání roubů příliš slabých nebo silných.

Při jakémkoli skladování označíme každý roub jmenovkou. Rouby tak lze snadno identifikovat.

Rouby sazenic révy chrání parafin před vysycháním; foto P. Pavloušek

Odběr letních roubů a očkování

Letní rouby se používají zejména pro
 očkování na tzv. očko spící, což je způsob, kdy očko v létě a na podzim přiroste, ale vyraší až na jaře příštího roku. Toto očkování se provádí převážně v období od poloviny července do poloviny srpna.

• Některé druhy, například broskvoň, je možno štěpovat při vhodném průběhu počasí až do poloviny září. Jiné, například jabloň, je z důvodu časného nástupu vegetačního klidu vhodné očkovat v červenci.

Roub odebíráme těsně před očkováním. Pokud to není možné, uchováme ho ve vlhké tkanině nebo papíru v chladné místnosti či chladírně. Nesmí se zapařit, což by se projevilo ztmavnutím, případně až zčernáním výhonu.

Před skladováním odstraníme listy, abychom předešli ztrátě vody. Ponecháme jen 0,5 cm dlouhý řapík.
 Letorosty, zelené výhony, které vyrostly během vegetace, musí být pro odběr dostatečně vyzrálé, což poznáme tak, že se pokusíme výhon v horní části nalomit. Pokud slyšíme zapraskání a výhon se nalomí, je dostatečně vyzrálý. V opačném případě se výhon pouze ohne; očko by se neujalo.

Očka při samotném štěpování odebíráme ze středu výhonu, kde mají nejvyšší kvalitu. 
Správný odběr roubů ve správném období je předpokladem úspěšného štěpování.

Foto I. Dvořák, P. Pavloušek a Shutterstock

Dokáže to sám, bez dotací a jiných přispění, zatímco my, živáčkové, si na kožich musíme, jak se patří našetřit a připlatit. Navíc to prosinec dokáže i v našich zeměpisných šířkách. Naproti tomu zajíc bělák, polární liška i lední medvěd se ke svým bílým kožichům dobrali ne proto, že jim byla zima, ale aby se přizpůsobili. Když ne věčně, tak alespoň dlouho bílým končinám, v nichž jim bylo a je souzeno žít.

Padal sníh, aby prosinec měl bílý kožich

Já, ač nejsem prosinec, jsem v zimě (a nejen, když mi byla zima) po kožichu snad celoživotně toužil, ale dostalo se mi, dnes už dávníčko, jen králičí vložky do montgomeráku. Tím má touha po kožiše byla saturována. Tvar „kožiše“ jsem volil proto, že už jako kluk jsem měl živou, div ne botanickou představu o tom sedlákovi (už jsem zapomněl, zda to vůbec sedlák byl), který „měl pás na břiše a na svém kožiše měl tuli –li – pán.

Jako člověk odkázaný na automobilové dojíždění do práce jsem ovšem dlouhá léta vítal nejen prosince, ale i celé zimy tak mírné, že do oné práce svých denních 50 km jsem mohl opravdu dojíždět a ne doklouzávat.

Kožich pro kytky i myšiska

Sněhový izolant, foto D. Auf

Jinak jsou na tom kytky a půda. Navzdory stálým připomínkám úžasného mykologa dr. Kotlaby, abych výraz kytky neužíval, tak činím a za kytku prohlašuju všechno zelené od okřehku na našem rybníku po mamutí strom sekvojovec obrovský z Kalifornie.

Kytky (a půda jak by smet) se jen třesou, aby se strýček prosinec svého kožichu dočkal. Ostatně nejen kytky a půda, ale například i rozmanitá myšiska.

Přesně jsem se – obloukem větším než umí duha – dostal k asociaci, která mi prolétla hlavou při pohledu na prosinec halící se do kožichu.

Vzpomněl jsem si totiž, jak jsme před lety, tuším, že ještě jako studenti, pobývali – s dnešním profesorem Janem Jeníkem, tehdy asistentem na Přírodovědecké fakultě UK – na univerzitní boudě Patejdlovce v Krkonoších, nad Špindlem, Špindlerovým mlýnem.

Byli jsme tam v zimě měřit a studovat a tak trochu připravovat Jeníkovu pozdější teorii o anemo-orografických systémech.

Je mu zima, ale na zem mráz nepustí

Rozmanitými sondami jsme sledovali teplotu v onom bílém kožichu na dně Labského dolu. Nahoře, venku, nám nosy div neupadávaly a ušiska musela být pod kulichem nebo beranicí. Ale čím jsme sondou dosahovali hlouběji, tím bylo ve sněhu tepleji a nakonec – považte – jsme dosáhli na nezamrzlou zem.

Díky ohromné izolační schopnosti sněhu teplota prostředí byla mírně nad nulou. A na zemi čile probíhal společenský a konzumní život právě zmíněných myšisek.

Zimní šat udrží horskou krajinu v teple

Navíc sníh propouští světlo, a tak dokonce umožňuje, aby pod sněhovou pokrývkou probíhala u některých rostlin (nebo řas) fotosyntéza. Prosincův bílý kožich také dokáže odrážet až 80 % slunečního záření. Tak smazává teplotní rozdíly mezi osluněnými a stinnými svahy.

Přidám ještě jednu dočista přehlíženou vlastnost sněhu. My, obyvatelé měst, ji bezděčně vnímáme jako ústrku a dokonce se zlobíme na městský špinavý sníh. Sníh ale dokáže zachycovat prachové části všude, kde napadne. Na horách i v nížině. S prachovými částicemi ovšem také zachytí řadu živin – a na jaře, když roztaje, vlastně pole pohnojí. Ostatně, jen si vzpomeňte na jiné pořekadlo našich předků, týkající se však sněhu dubnového: Sníh dubnový jako mrva pohnojí. A tak se těšte i s prosincem ze sněhu.

Foto D. Auf a Shutterstock

Protože mám každé autíčko pojmenované, bylo to z Příbrami Barborka a vzpomínám na ně s vděčností.

Většina našinců si ovšem začátek prosince rok co rok spojuje s barborkami s malým b. Barbora s velkým B je vlastní ženské, osobní jméno. Křestní. Je prý řeckého původu a je odvozeno od řeckého výrazu barbaros a ve významu cizinka. Ostatně barbaros a barbaři značně ovlivnili antický svět. My máme tento výraz za téměř pejorativní, ale říkejte si v podobných souvislostech raději místo barbaři cizinci. Nevím, zda to někdy nevyjde nastejno.

Barborky sváteční

O Barboře v mudroslovích

Dívkám Barborkám to je jedno. Dívkami jsou od mimin po stařenky a nevyvracejte mi to. Nevěřili byste, v kolika pranostikách a mudroslovích se o takové Barboře píše! Tedy spíš začátkem prosince, v prvním zimním měsíci.

Jen si počtěte, co všechno vyčenichal a zachytil doktor Jan Munzar, klimatolog, v barborkovských předpovědích. Spíš konstatováních, než předpovědích:

Svatá Kateřina (25. listopadu) prádlo máchá, Barbora je škrobí. A obráceně: Je-li Kačenka naškrobená, je Baruška ucouraná.

To je něco podobného, jako zelené Vánoce, bílé Velikonoce; ty ovšem v daleko delším časovém odstupu, než těch pár dní mezi Kačenkou a Baruškou.

A což takhle: Na svatou Barboru saně do dvoru. Po svaté Baruši střez nosu i uší!

Hezké jsou pranostiky věštící rozmanitou příští úrodu včetně trávy. Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude té trávy hodně. Stejně tak bude trávy dost, jsou-li na svatou Barboru meze přikryté sněhem. A navíc, je-li na svatou Barboru mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v nadcházejícím roce. A to je pro nás zahrádkáře dočista příslibná věštba. Tak teď ještě aby se Barbora opásala tím bílým fěrtuškem, aby mrzlo nebo i sněžilo.

Na barborky

Odmala jsme u nás chodili právě v tento čas (schválně neříkám přesné datum) na barborky s malým b. Jako klukovi mi bylo dočista jedno, zda barborky rozkvetou do Štědrého dne (a pak se vdám) – to dá rozum.

Stříhala je i má maminka v požehnaně vysokém věku; byl to stejný obřad jako stříhání kočiček, ještě zateplených jehněd vrby obecné, jívy. Byla v tom jakási naděje, že se dočkáme jara a tepla a vůbec všech atributů té příjemnější části roku.

Je vám ovšem jasné, že kdejaká ustřižená větévka či halúzka být barborkou nemůže. Pro tento účel je třeba vybírat především ty dřeviny, které kvetou na tzv. loňském dřevě. Tedy, jejichž květné pupeny se zakládají v létě roku, který právě končí.

Z růže si barborku neuděláte, nevykvete, protože i v přírodě kvete na letošním dřevu, na květonosných větévkách, které nejprve vyraší z přezimujícího pupenu a jejichž stonek zvolna roste, olisťuje se a je zakončen květem nebo květenstvím.

Barborky z meruňky, foto J. Sus

Zato ty dřeviny, které mají květní pupeny terminální, koncové, založené třeba už v červenci, ty jsou příhodné. Třešně a višně samozřejmě, ale my jsme to zkoušeli i s rododendrony, s pěnišníky, ovšem s těmi poloopadavými. Ty stálezelené sice mají zřetelně vyvinutá poupata, ale všechnu energii by jejich listy prodýchaly.

Optimální je třeba takový pěnišník dahurský, Rhododendron dahuricum. Také zlatice, forzýtie, jsou příhodné – ale to asi nosím dříví do lesa a sovy do Athén, všichni to z celoživotní zkušenosti dobře víte.

Přidám ještě jednu barborku, spíš Barborky. Tak se u nás říkalo dívkám, které se v předvečer svatobarborského svátku oblékly do bílého roucha (šatů, košil) a potichu nebo se zpěvem a říkáním roznášely dětem malé dárky. Tento dávný zvyk u nás údajně zanikl už začátkem dvacátého století – snad s výjimkou okolí Žďáru nad Sázavou, kde se prý dočkal i začátku století dvacátého prvého.

Foto M. Paclová a J. Sus

Stálezelené keře a trvalky je vhodné chránit před případnými holomrazy vrstvou listí, chvojím či netkanou textilií.

U stálezelených rostlin pamatujeme také na občasnou zimní zálivku. Zejména pokud půda není dobře zásobena vodou z podzimních srážek. Ideální je buď zálivka před příchodem mrazivých dní, nebo naopak v mezidobí, kdy zrovna nemrzne.

Kakost Geranium dalmaticum – zbarvení listů na počátku zimy

Zimní půvaby dlužich, kakostů a dalších

Nadzemní, odumřelou hmotu trvalek lze nechat na záhonech i přes zimu

Ani uprostřed zimy nemusí být trvalkové záhony prázdné: Pomineme-li odumřelá stébla okrasných trav, která sestřihneme až na jaře, mohou zahradu zdobit i stálezelené nebo polostálezelené trvalky.

Bohatý sortiment nabízí především rod dlužicha (Heuchera). Z mnoha desítek odrůd s různě barevnými listy se dají vybrat nejrůznější kombinace. Dlužichy milují mírně vlhkou, humózní půdu a rozptýlené světlo. Dobře rostou i pod vzrostlými listnatými stromy.

Zástupcem polostálezelených trvalek mohou být půdopokryvné kakosty (Geranium)a to především druhy G. macrorrhizum, G. dalmaticum a G. x cantabrigiense. Část listů sice na podzim odumírá, ale nejmladší vytrvávají i přes zimu. Dobře rostou na slunci i v polostínu.

I suchá a slunná stanoviště lze doplnit stálezelenými trvalkami. Vhodné jsou mj. barevnolisté kultivary šalvěje lékařské (Salvia officinalis) nebo stálezelené juky (Yucca filamentosa).

Během zimy jsou velmi efektní rovněž mnohé odrůdy okrasných kapust. Díky tomu, že velmi dobře snášejí zimní mrazy i sněhovou pokrývku, vypadají velmi dobře během celé zimy až do jarních měsíců.

• Příjemně překvapit mohou prosincové květy: K velmi časně kvetoucím rostlinám patří čemeřice černá (Helleborus niger).

Čemeřice černá nakvétá už během zimy

Prosincové výsevy skalniček a trvalek

Prosinec bývá rovněž prvním měsíce vhodným pro zimní výsevy skalniček a trvalek, jejichž semena potřebují pro úspěšné vzejití projít několikatýdenním obdobím chladu.

Osivo sejeme obvykle do směsi písku a výsevního bezplevelného substrátu.  Výsevní misky pak můžeme ponechat venku, chráněné pouze shora proti případnému vydatnému dešti a proti ptákům. Pokud napadne sníh, můžeme výsevní misky zaházet vrstvou sněhu.

Foto autoři

Říjen ve skleníku

Pokud je teplý podzim, do skleníku až teď ukládám matečné rostliny pelargonií a fuchsií, které ještě dokvétají. Také tam přenáším další okrasné rostliny v nádobách.

Je možné vyrýt rostliny mangoldu a zasadit je do větších nádob. Tak prodloužíme sklizeň této výtečné zeleniny. Podobně to učiníme s rostlinami řapíkatého celeru.

Celer řapíkatý

Máme-li skleník jen na jarní sadbu a následné pěstování teplomilné zeleniny, během podzimu ho můžeme vydezinfikovat. Do země zaryjeme dusíkaté vápno, ve skleníku zapálíme sirné knoty, svíci. Nebo omyjeme skla i konstrukci přípravkem používaným v domácnosti proti plísním na zdi. Předpokladem použití chlóru a síry je solidní stav konstrukce. Buď kvalitní nátěr, nebo materiál nepodléhající zkáze v kontaktu s nimi.

Listopadové čekání na čekanku

Koncem měsíce zakládám pro rychlení kořeny čekanky pukové (z květnového výsevu ven). Po pěti a více podle velikosti do jednoho vědra, do písku. Když je dávám na rychlení, přenesu vědro do temného sklepa, kde je okolo 15 °C. Za nějaký čas se probudí a začnou růst.

Podle potřeby vyřežu puky v délce 10–15 cm, nádobu i potom zalévám a počkám si, až narostou drobné puky z postranních pupenů. Do sklepa dám další vědro. Mám tak pěkné puky čekanky. Větší třeba na zapékání, drobné na saláty s různými zálivkami nebo do směsi s další zeleninou.

Po vyříznutí hlavního puku čekanky rychle narůstají nové; foto I. Dvořák

Do širokých a plochých kelímků od zakysané smetany nahusto nasejeme semeno polníčku. Do příchodu mrazů ho ponechám ve studeném skleníku. Později přenáším jednotlivé kelímky do teplého skleníku, kde rostliny zakrátko dorostou do konzumní velikosti a poskytnou nám zelený salát výtečné chuti.

Ředkvičky ze zářijového výsevu budou ke sklizni. V sezoně narůstají zhruba za 30–35 dnů, během zimy jim to trvá 1,5x déle.

Mrkvička ještě nebude k jídlu, jedině pokud ji jíme jako baby včetně části natě. Kozlíček i špenát sklízíme probírkou, tedy celé rostlinky. Když jsme vysadili i ozimý salát, můžeme sklízet růžice před vyvinutím hlávky.

Pokud máme skleník prázdný, jen v něm pěstujeme révu, je čas na ošetření keře i prostoru proti houbovým chorobám. Dusíkaté vápno doporučit nelze. Ze zkušenosti vím, že použití sirných nebo domácích přípravků s obsahem chlóru spící révě neuškodí a prostor skleníku vyčistí zejména od šedé hniloby, která se na révě k podzimu objevuje.

V případě, že réva ještě neukončila vegetaci, přesuneme toto opatření do prosince, maximálně do ledna. Potom už musíme být opatrnější zejména s chlórem, protože se réva už začne probouzet.

Co dělat v prosinci ve skleníku?

V tomto měsíci se snažím urovnat, upravit rostliny k přezimování, neboť je obvykle přenáším ve spěchu kvůli obavám z nočních mrazíků. Od doby, co je mám uloženy na závěsných policích pod hřebenem skleníku, je to snadnější. Stačí truhlíky prohlédnout z obou stran očima, nemusím je brát do ruky.

Pažitku, kterou jsem si v říjnu připravil do kelímků (vyrýpal ze záhonu), dávám postupně na rychlení do teplého skleníku co nejblíže k oknu. Stejně tak to dělám s kořeny kudrnky a listové zeleniny vyryté a do kelímků vysazené v říjnu.

Pažitka k vyjmutí ze záhonu; foto J. Prášil

Kontroluji, jestli ve skleníku neúřadují slimáci. Pokud ano, prohlížím květináče postavené na zemi, obyčejně se schovávají pod nimi. Když je nenajdu, dávám okolo rostlin několik granulek přípravku, který je hubí. Mají ho raději než salát. Tam, kde se ztratí, nasypu je opakovaně. Mají tak výraznou barvu, že není problém zjistit, kde se ztratily.

Ke konci prosince začíná celoroční pěstování ve skleníku. Pamatujeme na salát pro jarní rychlení a na další zeleninu, na květiny, řízkované trvalky. Jen sortiment časem měníme. Starší, méně výkonné odrůdy nahradíme novými. Ty zkouším vedle těch svých, osvědčených. A když se jim daří lépe po tři roky, nahradí je v mém sortimentu.

Foto J. Prášil, I. Dvořák

Ořešáky ho zlákaly k hlubšímu poznávání, když mu bylo čtyřicet. To už měl za sebou rozmanitou praxi ovocnáře. S pěstitelstvím se setkával odmala, jeho otec i dědeček byli zelináři. Sám začínal jako zahradník, byl školkařem, sadařem. Jako agronom se řadu let staral o výkupy ovoce a zeleniny pro konzervárnu. Jako šlechtitel sbíral znalosti ve Výzkumném ústavu ovocnářském v Holovousích.

Jaroslav Matejsek; foto D. Auf

Strom člověku napoví, co potřebuje, ale je třeba si všímat

„Když mi bylo 14 let, v Kopidlně 
na učňovské zahradnické škole okousal na jaře zajíc narašený ořešák. Seřízl jsem poškozený kmínek na pahýl a ránu jsem zatřel štěpařským voskem. Překvapilo mě, že po řezu neroní ořešák mízu. Nové letorosty v té době byly již zelené,“ říká pěstitel. Po mnoha letech testoval nejvhodnější termín řezu a výsledky vyhodnocoval právě podle toho, jak dobře nebo špatně probíhalo hojení ran. Ověřil si, kdy je řez pro strom nejpřijatelnější a proč.

Aby ořešák neronil mízu a na hojení rány měl čas

• Pokud do ořešáků řízneme ještě před narašením, roní mízu.
• Naopak při řezu po narašení v době, kdy letorosty dorůstají 3–5cm délky, mízu neroní, protože její tlak výrazně klesá. Tehdy nastává nejvhodnější chvíle řezat slabší větve o průměru do 5 cm.
• S řezem silnějších větví počkáme, než letorosty dosáhnou délky 10–12 cm.

Zcela zahojená rána po jarním řezu; foto J. Matejsek

„Tvrdívalo se, že se má ořešák řezat v srpnu, aby se rány zahojily. Ale to je nepravdivý mýtus. Když jsem řezal po narašení (začátkem května) později rašící odrůdu Mars, do srpna se vytvořil na ráně po obvodu 10mm zával. Čili rána se zmenšila celkem o dva centimetry.  Naopak, když jsem řezal počátkem června, tak zával dosáhl jen 5mm tlloušťky, tedy poloviční. V srpnovém termínu se rány už nehojí, může jen dojít k uzavření cév,“ vysvětluje Jaroslav Matejsek.

Foto autor a J. Matejsek

V takové situaci pěstitelé promýšlejí, jakým způsobem révový keř přeroubovat na požadovanou odrůdu. Možností roubování a očkování révy vinné je několik, ale z praktických pokusů mám vyzkoušené, že nejlepším je systém přeroubování zeleného letorostu révy vinné – za zelena, na přelomu května a června.

Základním předpokladem je včas sklidit a uchovat rouby. Rouby je nejvhodnější odebírat v prosinci před Vánocemi, protože zimní mrazy v následujících měsících mohou zimní očka poškodit. Rouby založíme do vlhkého písku nebo do PVC sáčku a do konce jara je uchováme ve studeném sklepě nebo v chladničce.

Rouby je třeba pravidelně kontrolovat, zda nevysychají a zda nejsou napadené houbovými chorobami, zejména šedou hnilobou. V tom případě je třeba ošetřit je namočením v doporučeném přípravku. Rouby musí zůstat zdravé a životaschopné více než pět měsíců.

Bylinný letorost silný 5–8 mm

Dřevitý roub do zeleného letorostu

Při červnovém roubování révy vinné používáme dřevitý (tvrdý) roub, který naroubujeme do zeleného letorostu.

Po rašení révy je vhodné vytáhnout z paty kmínku zelený letorost, který (aby se nevylomil) vyvazujeme ke kmínku přeroubovávané rostliny. Ideální tloušťka zeleného letorostu pro přeroubování je 5–8 mm.

Kdy je čas na roubování révy za zelena

Termín roubování závisí na intenzitě růstu a tloušťce letorostu v daném roce. Obvykle nastává koncem května až začátkem června. Letorost by měl být v místě roubování bylinný, neměl by dřevnatět.

• Rouby je vhodné před roubováním na 12–24 hodin namočit do vody.
• Ideální termín pro roubování nastává, když po deštivé noci následuje teplý den. Keř využívá vláhu a teplo pozitivně působí na ujímatelnost.
• Při roubování je vhodné, aby bylo očko již mírně „nalité“, ujímání roubů je v tomto případě úspěšnější.

Roub ve tvaru klínku

Rozštípnutý letorost s listem

Jednoočkový roub

K roubování se využívá jednoočkový roub, který se seřízne do klínku. Následně rozštípneme zelený letorost, roub postupně do připraveného rozštěpu zasuneme.

• Očka na roubu a podnoži by měla být postavená proti sobě.
• Roubové spojení pevně ovážeme roubovací páskou.

V místě roubování je vhodné ponechat list, který zabezpečuje jednak výživu roubového spojení a jednak může stínit roub a omezit vysychání.

Horní část roubu není vhodné zamazávat štěpařským voskem. Jestliže dojde k ujmutí, projevuje se intenzivním slzením a vosk by se mohl vymáčet na očko a znemožnit rašení.

Roub zasunutý do rozštěpu v letorostu

Při úspěšném roubování raší očko do 7 dnů

Během vegetace začínají nové letorosty intenzivně růst a už v dalším roce je možné tvarovat na keři tažeň a odříznout přeroubovávaný keř.

• V roce roubování je vhodné z nich odstranit květenství, aby jednoleté dřevo nového letorostu vyzrálo. Dobře vyzrálé dřevo je hnědě zbarvené a při ohybu mírně praská.

Roubování révy: Očko ujmutého roubu do sedmi dnů vyraší

Tento způsob roubování je velmi jednoduchý, představuje poměrně velkou jistotu úspěšného přeroubování. Každý zahrádkář by ho měl bez problémů zvládnout.

Foto autor

Ačkoliv se veverky na zimu pečlivě připravují, další zdroj potravy se pro ně může stát velkou pomocí a to zejména pro samice, jejichž mláďata ze zimního páření přicházejí na svět na přelomu února a března. Pokud máme to štěstí, že na naší zahradě nebo někde poblíž žije veverka, můžeme jí přilepšit.

Krmivo pro veverky

Ke krmení veverek se osvědčila dřevěná bednička se šikmou stříškou z lehké plexisklové desky na pantech, kterou drobné zvíře dokáže nadzdvihnout. Pak už snadno dosáhne na krmivo chráněné před menšími hlodavci či ptáky. Nižší přední stěna by měla být vysoká zhruba 13 cm, v rovině dna je vhodné nabídnout veverce plochu, na které může stát při zvedání stříšky.

Veverka obecná, foto Pixabay

Do krmítka umístíme oblíbené veverčí oříšky lískové i vlašské nebo jen jejich jádra. Nevyloupané ořechy je dobré použít pro začátek, než si veverka zásobní krmítko najde. Vedle ořechů si z něj vezme semena slunečnice, dýně, případně i bukvice, jedlé kaštany. Využít lze i kupované směsi, například pro činčily. Plátky jablek či hrušek můžeme nabídnout před krmítkem.

Pro ptačí štěbetání a zdravé stromy

Krmíme též ptáky a pomáháme jim přežít zimu. Oplatí nám pomoc při likvidaci škůdců a svou přítomností umocní krásu zahrady v každé roční době. Ptačí štěbetání oživuje tělo i ducha zahrady.

Zkontrolujeme oplocení zahrady a opravíme každý možný průlez, kterým by na zahradu mohla proniknout lesní či polní zvěř. Škody napáchané okusem dřevin a keřů bývají nenapravitelné.

Při silném sněžení opatrně setřeseme silnější vrstvy sněhu z křehkých dřevin, hlavně z jehličnanů.

Připomeňme, že rozbor půdy je zdrojem důležitých informací o živinách v půdě. Na jeho základě může akreditovaná laboratoř doporučit druh a množství živin, které potřebují pěstované plodiny, a také to, jakým způsobem lze prvky dodat do půdy. Laboratoře umějí stanovit množství fosforu, draslíku, vápníku či hořčíku, které bude vhodné doplnit, i posoudit vrstvu humusu. Samozřejmostí je stanovení pH půdy.

Ceny základního rozboru se pohybují kolem 600 až 900 Kč. Dalšími rozbory lze zjišťovat například přítomnost těžkých kovů apod. Laboratoř poskytne návod, jak odebrat vzorky, obvykle nabízí i více způsobů jejich doručení.

Půdu pro laboratorní rozbor odebereme z více míst v zahradě a promísíme. Takto získáme průměrný vzorek, který v požadovaném množství (například 1 kg) doneseme nebo zašleme k analýze. Foto Shutterstock

• Třeba A. G. Service, s. r. o., uvádí tento postup: Odebrat půdu rýčem z několika míst, které chceme rozborovat (asi 6 vpichů) a profilu 30 cm (na rýč). Z promíchaného (průměrného) vzorku se odebere asi 0,5 kg na rozbor do igelitového sáčku a pevně zabalí, aby nedošlo k poškození při přepravě. Odebraný vzorek lze dodat osobně, poštou, či objednaným kurýrem.

Požadavky akreditovaných laboratoří na způsob odběru půdy a její množství se mohou lišit. Rozbory půdy pro zahrádkáře provádějí například:

• Agro CS, a. s., Říkov, Česká Skalice
• Agro-la, spol. s r. o., Jindřichův Hradec
• Eko-lab Žamberk, spol. s r. o.
• Litolab, spol. s r. o., Chudobín
• Unikom, a. s., Kutná Hora, Uhlířské Janovice
• Zemědělská oblastní laboratoř Malý a spol., Žatec, Postoloprty

Orientační hodnotu pH půdy lze stanovit indikátorovými papírky prodávanými v laboratorních potřebách nebo v drogeriích.

Dáváme však pozor, abychom neřezali choulostivé dřeviny, které by mohly namrznout nebo zcela zahynout, například okrasné slivoně nebo některé javory.

V prosinci, pokud výrazně nemrzne, můžeme už dělat řez na dřevinách, které nejsou choulostivé. Lze tak například odstranit větší větve okrasných stromů, které překážejí, nebo zmlazovat některé keře, jako jsou pustoryly (Philadlephus) nebo tavoly (Physocarpus).

Nejprve odřežeme veškeré odumřelé, nemocné a poškozené větve, ponechané zkrátíme podle potřeby. Řezem můžeme stromky zmlazovat i tvarovat. Rány poté ihned ošetříme stromovým balzámem nebo latexem.

Začneme s vysekáváním mlází, a pokud ještě není půda zmrzlá, i kořenových výmladků, které je nutné vyřezat co nejhlouběji, nejlépe až na kořenech, ze kterých vyrůstají.

Foto Ivan Dvořák