Zázraky přírody aneb i škůdci umí přečkat mráz a sníh

Během dlouhého vývoje života na Zemi se u živočichů vyvinuly mechanismy, které slouží k zachování druhu v nepříznivém období. V našem podnebném pásu jde o mrazivou zimu s větší či menší sněhovou přikrývkou.

Neobvykle teplé zimy však mohou řadě tuzemských druhů přezimováním ztížit, protože různým vývojovým stadiím hmyzu (vajíčkům, larvám, kuklám i dospělcům) vyhovují teploty mírně pod nulou.

Mráz začátkem zimy spustí v organismu hmyzu tvorbu látek, které chrání buňky před poškozením nízkými teplotami. Celý proces lze přirovnat k výměně provozních kapalin aut před zimou za nemrznoucí směs.

Navíc nízká teplota snižuje metabolismus hmyzu či roztočů na minimální úroveň, jedinci výrazně omezují aktivitu, nepřijímají potravu a minimálně dýchají.

Ovšem téměř bezmrazá zima dokáže způsobit, že hmyz sice zůstane aktivní, ale nemá šanci najít dostatek potravy. Následuje úhyn celkovým vyčerpáním. Vyšší teploty často také zapříčiní, že živočichové jsou napadeni různými druhy parazitických hub nebo bakterií.

Kukly vrtalky pórkové přezimují v půdě

Současně však platí, že zimy s vyššími teplotami svědčí druhům šířícím se z teplejších oblastí. V našich podmínkách zejména z oblasti Středozemního moře. Teplé zimy tak naplňují hlavní předpoklad, aby se nový škodlivý druh trvale usídlil v našem klimatu, protože letní teploty vyhovují prakticky všem invazním druhům. A protože se každý druh vyvíjí a přizpůsobuje novým podmínkám, zpravidla dokáže po čase přezimovat při mnohem nižší teplotě než na začátku výskytu. Nejznámějším příkladem je postupné zdomácnění plzáka španělského (Arion lusitanicus).

Krom toho příroda počítala s tím, že jara se dožije jen zlomek podzimní populace, a mnohé druhy vybavila velkou rozmnožovací schopností.

A tak je nakonec bez ohledu na teplejší počasí a nové invazní druhy škůdců stále stejně důležité promyslet, jaká opatření udělat na podzim, abychom snížili na nejmenší možnou míru množství škůdců, kteří v zahradě úspěšně přezimují.

Kultivací půdy proti škůdcům

Plži i mnoho druhů hmyzu se před mrazy skrývají několik centimetrů pod povrchem půdy, často v blízkosti posklizňových zbytků rostlin.

Kukla krytonosce se kuklí v zemi v hliněné kolébce

Na 1 m² zeleninového záhonu se může vyskytovat okolo 100 kukel škodlivých druhů dvoukřídlého hmyzu. Po zarytí klesne počet životaschopných kukel téměř o 90 %.

Účinnou ochranou je důkladné hluboké zpracování půdy orbou nebo rytím. Přezimující stadia se tak dostanou do hloubky až okolo 20 cm.

Na jaře se vylíhlí dospělci nedostanou na povrch a hynou. Takto lze významně snížit výskyt nebezpečných škůdců zeleniny – květilky zelné (Delia radicum), plodomorky zelné (Contarinia nasturtii), vrtalky pórové (Napomyza gymnostoma), některých druhů motýlů (např. osenice) a brouků (např. krytonosci).

Kde hledat vajíčka plzáků

V podzimním období klade velká bělavá nebo žlutavá vajíčka jeden z nejškodlivějších plžů – plzák španělský (Arion lusitanicus). Tento původně jihoevropský druh v našich podmínkách nejlépe přezimuje právě jako vaječný zárodek. Dospělci přezimují jen za mírných zim nebo skryti v nějakém nepromrzajícím prostoru.

Vajíčka bývají kladena pod kameny, dřeva, sudy na vodu a další předměty. Je proto důležité před příchodem zimy objevit možné úkryty a nápadná vajíčka mechanicky likvidovat.

Tuzemské druhy plžů nekladou vajíčka tak pozdě na podzim jako plzák. Likvidace vajíček před zimou je tedy selektivním hubením nepříjemného přistěhovalce.

Pozor na třásněnky v hlízách mečíků

Hlíza mečíku poškozená sáním třásněnek a houbovými chorobami

Drobné třásněnky poškozují celé vegetační období mnoho druhů zeleniny a okrasných rostlin. Při prvním poklesu teplot se stěhují na rostlinné zbytky mělce do půdy. Hluboké zpracování půdy jejich populaci výrazně sníží.

Pouze dospělci třásněnky mečíkové (Thrips simplex) poškozující nadzemní částí gladiolů migrují do povrchových vrstev hlíz. Po přenesení hlíz do sklepa tento nejnebezpečnější škůdce mečíků poškozuje hlízy i během zimy sáním. Třásněnky zde výborně přezimují a na jaře opět poškozují mečíky na záhonech. Před uskladněním je proto vhodné po dobu asi 20 minut ponořit hlízy do roztoku insekticidu. Před uskladněním je důležité hlízy nechat důkladně oschnout

Foto autor

Plži si mezi sebou dokážou předávat informace o nejlepších zdrojích potravy, proto se soustřeďují ve velkém množství vždy na určitou atraktivní potravu – dozrávající jahody, brukvovitou zeleninu, saláty, některé druhy okrasných rostlin.

Meloun přilákal desítky plzáků španělských

Poškození rostlin bývá vstupní branou pro jejich infikování různými mikroorganismy. Navíc bývá poškození doprovázeno stříbřitě lesklými stopami po zaschlém slizu. Někdy je slizu a plžů tolik, že se člověku ani nechce do záhonu vstoupit.

Domácí slimáčci

Našimi původními domácími druhy jsou slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) nebo podobný slimáček polní (Deroceras agreste). Oba patří mezi drobnější plže velké 40–60 mm.

Žijí převážně v půdě, dříve často ve velkém množství. Vylézají zejména v noci. Jestliže je nacházíme i přes den, jsou již silně přemnoženi.

Slimáčci mohou způsobit žírem silná poškození téměř všech rostlin na zahradách, ale i v polních podmínkách. Poškozují listy a stonky vzcházejících i vzrostlých rostlin, v půdě hlízy, cibule i kořenový systém. Někdy mohou rostliny zničit úplně.

Slimáček

Na rozdíl od ostatních plžů jsou poměrně krátkověcí, ale mohou mít několik generací do roka. V příznivých podmínkách se velmi rychle množí. Jeden pár (vajíčka budou klást oba jedinci) může zplodit při třech generacích za rok a 10% přežití potomstva (obvyklé v nepřirozených biotopech – zahradách) 54 000 slimáčků, při přežití 3 % jedinců (volná nenarušená krajina) 1460 jedinců.

V pařeništích na malých rostlinkách může způsobit citelné škody i několik jedinců. Vcelku však platí, že původní domácí druhy plžů na zahrádkách škodí již málo.

Zejména v posledních letech škody způsobené těmito druhy zejména v osídlených oblastech mnohem menší než ty, které způsobuje pro naši přírodu nový invazní druh plže – plzák španělský (Arion lusitanicus).

Vajíčka plžů

Plzák španělský čili slimák

V tuzemských podmínkách dosahuje tento plž označovaný jako slimák délky 8–10 cm. Žije skrytě většinou na zahradách. Rychle se množí. Přednost dává zapleveleným a hustě zarostlým místům ve větších sídlech. S oblibou vyhledává okolí intenzivně obdělávaných zahrad, kam proniká za potravou, zatímco na ruderálních neudržovaných plochách přečkává nepříznivé podmínky (sucho, zima) a rozmnožuje se zde.

V České republice má plzák španělský jednu generaci do roka. Páří se na přelomu června a července. Vajíčka klade od konce srpna do výraznějšího poklesu teplot (někdy i do listopadu). Jedinec může naklást okolo pěti snůšek, dohromady 200–250 vajíček.

Z prvních vajíček se líhnou malí plzáci ještě na podzim, později kladená vajíčka přezimují. Většinou se líhnou až v dubnu, ale mohou se líhnout prakticky celou zimu, jestliže se teploty pohybují delší období nad 5 °C. Dospělí jedinci přežívají jen skutečně mírné zimy nebo v dobrých úkrytech (sklepy, vytápěné skleníky).

Ochrana proti plžům vyžaduje víc opatření

• Neposkytneme podmínky pro přezimování a rozmnožování.

Všem druhům plžů vyhovuje vlhčí stanoviště s živnými rostlinami a s možností skrýt se v kypré nebo hrudovité půdě. Výskyt také podporují do půdy zapravené odumřelé zbytky rostlin, které slouží jako potrava v sušším období. Zejména mladým plžům vyhovuje kyselejší půda.

Tyto podmínky splňují velmi dobře komposty, proto se hodí je často přehazovat a dbát na to, aby se uvnitř zvýšila teplota, která ničí zejména vajíčka.

Plži jsou zvláště nebezpeční pro vzcházející rostliny.

Pečlivě a pravidelně odstraňovat „hromádky“ utržených či vypletých rostlin i jiného organického materiálu by se mělo stát samozřejmostí a nutné je i odstranit vhodné úkryty – desky, dřeva, plechy, sudy na dešťovou vodu apod.

Problémem se může stát i používání průhledných i černých netkaných i plastových textilií, často používaných na zahrádkách. Obvykle je nutné na začátku používání pod textilie aplikovat chemické návnady.

Podle našich pozorování jsou uvedené zásady účinné k omezení škodlivosti většiny druhů slimáků, nejodolnější je však právě plzák španělský, který nejlépe ze všech druhů odolává suchu a snadno přežívá nepříznivé podmínky i ve větší hloubce v půdě.

Brambora po žíru slimáků

• Bráníme plžům v přístupu ze sousedních ploch

Zejména okolo neobdělávaných a zarostlých ploch pomůže vyhloubit asi 20 cm hluboký příkop, na dno se sype vápenný prach, který spolehlivě zabrání pronikání plžů na zahradu. V nouzi částečně pomůže i 50–100 cm široká „cestička“ z křemičitého písku nezarostlá plevelem.

Mechanické překážky (včetně drcených skořápek vajíček, jehličí apod.) je možno použít i k bodové ochraně nejvíce ohrožených druhů rostlin na zahradě.

• Plže odstraňujeme mechanicky

Běžné sbírání je účinné při snižování populace pouze v případě, že jsou dodrženy zásady uvedené v bodě 1 a 2. V opačném případě se může sesbírat během vegetace i několik tisíc jedinců na jednom pozemku a nemá to na velikost populace téměř žádný vliv.

Plzák španělský

Sesbíraného plzáka španělského rozhodně neodnášejte živého do přírody – jedná se o invazní a pro naši přírodu škodlivý druh. U jiných druhů plžů (kromě slimáčků) bych to doporučoval, protože se v naší přírodě pomalu stávají plži vzácností.

Sbírání je možné si ulehčit různými návnadami. Nejvíce se mi osvědčila deska polystyrenu cca 1 m² velká, která se večer zatíží na místě předpokládaného výskytu a během noci se pod ní shromáždí mnoho plžů, vhodné jsou i rostlinné návnady – osvědčily se kousky melounů, brambor či ovoce.

• Za humánní způsob usmrcení plzáka španělského je možno považovat přelití vroucí vodou, kdy smrt nastává okamžitě.
• Mechanické odstraňování je nejdůležitější po přezimování před pářením – v tuzemských podmínkách tedy asi do poloviny června.

Celou zimu je však vhodné vyhledávat snůšky vajíček a mechanicky je likvidovat. Hluboká orba nebo zarytí vajíček a všech posklizňových zbytků rostlin do hloubky větší než 20 cm by mělo být samozřejmostí na všech plochách.

Pomoc různých domácích zvířat při sběru (kachny, slepice, krůty) je sice vítaná, ale často nachází na zahradě více chutnější potravy a přispívají k ještě větším škodám.
Účinné je lákat plže na návnady. Velmi atraktivní návnadou je pivo, které plži aktivně vyhledávají.

• Chemická ochrana

K chemické ochraně se používají látky označené jako moluskocidy, které se aplikují na zahrady ve formě granulovaných požerových nástrah.

Plži ochotně vyhledávají jedovaté nástrahy, ty však musí být určeny jen pro ně.

Aplikace všech typů nástrah se musí provádět podle návodu a opakovat podle potřeby.

Na zahrádkách bychom již neměli používat přípravky, které mohou ohrozit necílové skupiny živočichů, včetně užitečného hmyzu, psů, koček. Aktuálně povolené, resp. doporučované přípravky uvádí Rostlinolékařský portál.

Na zahrádkách je nejbezpečnější používat sloučeniny železa a fosforu, které jsou prakticky nejedovaté pro ostatní živočichy a mrtvá těla plžů nezůstávají na povrchu.

Na podzim je možno zarývat na záhony vápno nebo účinnější dusíkaté vápno, které dobře hubí všechna přezimující stadia.

• Biologická ochrana

Přípravek s živými hlísticemi Phasmarhabditis hermaphrodita se aplikuje nejlépe zálivkou na plže nebo na místa se silným výskytem a postupně napadení jedinci hynou.

Podle některých studií mají tyto hlístice účinnost hlavně na mladé plže, zatímco na dospělce je jejich účinek minimální. Podle našich zkušeností je hlavní nevýhodou malá schopnost hlístic šířit se v přírodě v populaci plžů přirozenou cestou delší období (několik týdnů). Jednodušší se nám jeví mechanické hubení plzáků španělských.

Foto autor

Vytipujeme si místa v zahradě, kde se plži nejvíce zdržují: pod keři, v tmavých a vlhkých koutech, kolem kompostů… Účinná je již dávka 30g /m². Aplikaci můžeme po několika týdnech zopakovat.

• Plzák španělský klade vajíčka od srpna do podzimu, někdy až do zimy. Za teplého počasí se plži líhnou za měsíc. V mírné zimě přezimují a vylézají při teplotách vyšších než 4 °C. Z podzimních vajíček se plzáci líhnou zhruba od dubna.

Dusíkaté vápno rozhodíme nejlépe brzy ráno, nebo pozdě večer a za vlhkého počasí. Na neobdělaných plochách bychom měli hnojivo zapravit do povrchové vrstvy půdy, postačí na to hrábě. Pokud dusíkaté vápno použijeme u kulturních rostlin, lze tuto dávku započítat do celkové potřeby hnojení a můžeme pak použít i dávky vyšší podle nároků  rostlin. Podobně účinkují krystalická hnojiva – síran amonný a draselný, draselné soli a kieserit. (Nezapomeneme, že vápno nesvědčí rostlinám vyžadujícím kyselou půdu, jako jsou vřesy nebo rododendrony.)

Plzák španělský (Arion lusitanicus)

Vyhneme se však jedům, kterými bychom ohrozili užitečné zahradní živočichy, jakými jsou mj. i přirození nepřátelé plžů: ježek, střevlík zahradní, slepýš, ropucha, ještěrky, mloci.

Plzáci kladou vajíčka od srpna do nástupu zimy. Z podzimních se plži líhnou na jaře, obvykle od dubna. Foto Shutterstock

Mnozí zahrádkáři si vyzkoušeli, že plzáky odpuzují výrazné vůně. Výpěstky na záhonech můžeme mulčovat nařezanými listy a natí z rajčat, oregana, majoránky, libečku nebo hořčice.

Plže odradí i vychladlý odvar z měsíčku, mateřídoušky, šalvěje, česneku a rajčatových listů, kterým polijeme půdu kolem zeleniny.

Měsíček, jedna z aromatických bylin pro odvar odpuzující plže; foto Pixabay

Nejpoužívanější způsob boje stále zůstává sběr za vlhkého počasí a soumraku. Sběr si usnadníme prknem mezi záhony, pod kterým se plži během dne ukrývají.