Kdyby jedni i druzí sáhli do literatury, zjistili by, že i Amerika už byla objevená.

Podzim zimě předchází

Považte, že v roce 1837 Josef Jungmann ve svém stěžejním díle, Slovníku česko-německém (jeho 5 dílů vyšlo v letech 1834–1839), vychází z poznání, že podzim je období pod zimou, období, které zimě předchází. Stejně tak to je s podletím, obdobím před či pod létem.

Korále období zvaného poletí

Odvolává se na starý český kalendář, údajně z roku 1489, v němž byl rok rozdělen na následující etapy, období: Zima zahrnuje měsíce prosinec a leden, v únoru a v březnu je jaro, v dubnu a květnu podletí, v červnu a červenci léto, zatímco v srpnu a září bývalo poletí. Pro podzim zbyly měsíce říjen a listopad.

Takové členění času se mně také líbí, jen mi tam někde chybí předjaří a ani trochu se mi nelíbí, že už v srpnu by bylo po létu.

Zmíněné poletí (málokdo z nás takové slovo v této souvislosti asi používá!) bývává spíš označováno jako pozdní léto, zejména za takové situace, kdy rozsáhlá tlaková výše nad střední a jihovýchodní Evropou přivodí období dlouhého slunečného, převážně suchého a teplého počasí. Teplého přes den, chladného v noci. Ostatně – chladné noci a rána přece už přinesla v červenci svatá Anna! Ranní rosa v takových dnech dokáže z obyčejné pavoučí sítě vytvořit kouzelnou, div ne perlovou krajku. Zvlášť v kontralichtu, v protisvětle doslova září!

Běžníci v obláčcích

Jsem-li u pavouků v poletí, je to doslova oslí můstek k pavoukům, kteří létají. Mladí pavouci z čeledi běžníkovitých neobyčejně prozíravě využívají jasného zářijového počasí, v němž je zem prohřátá sluncem, a ve vhodnou chvíli začínají převažovat i vzestupné vertikální proudy ohřátého vzduchu. Termika tomu říkávají plachtaři. Nesmí ani moc foukat, jen tak akorát.

Běžník na startu

Za takové situace mladí běžníci vyhledají nějaké vyvýšené místo (třeba patník u silnice) a vystrčí zadeček k obloze. Uzná-li budoucí vzduchoplavec, že se vhodný okamžik přiblížil, začne vypouštět slabý obláček pavučiny, který poslouží jako rogalo, větroň a podobné zařízení. Jakmile si je běžník jist správností okamžiku, vypustí silnější a pevnější delší vlákno, které ho spojí s létacím aparátem vlastní výroby a pustí se do světa.

Proč to ale běžníci dělají? Jeden dohad je pro rozšíření teritoria, druhý – hledání místa k přezimování, další že jde o jakousi pánskou jízdu volných samečků atd. atd.

Můj milovaný doc. dr. Jan Hanzák ale kdysi vyslovil ještě jednu domněnku: V srpnu nastává čas odletů. Nejen rorýsů, ale i řady hmyzožravých ptáků lovících kořist v letu – vlaštovek, jiřiček, břehulí, rehků a lejsků. A tak se panu docentovi zalíbila myšlenka, že to v přírodě je dobře zařízeno: Lovci jsou pryč a pavoučci mohou rozšířit svá území.

Babí pavučinky

Stříbrné poletující pavučinky běžníků připomínaly našim předkům stříbrné vlasy starých žen. Tam někde je třeba hledat kořeny pro obecně rozšířené označení tohoto času jako babího léta.

Na pavučince

Někdy se pozdní léto natolik povede, že trvá i několik týdnů, jindy pavoučkům i nám nabídne teplých dnů jen několik. Klimatologové spočítali, že pozdní léto se v průměru dostavuje v období od 20. září do 2. října. Zkrátka kolem našeho václavského svátku. Však se také říká, že Svatý Václav uklízí hady nebo ještě varovněji, Svatý Václav – kamna připrav.

Foto Shutterstock

Příbuznými pavouků jsou roztoči – živí se sviluškami, které jsou v zahradě pravým utrpením. Dravé roztoče, zvláště ty skleníkové, lze už dnes snadno zakoupit.

Larvy slunéčka sedmitečného požírají listové mšice (až 150 mšic/den), červce, některé druhy i svilušky nebo plísně způsobující padlí.

Larvy zlatooček – denivek jsou nesmírně žravé a živí se převážně mšicemi (během 2-3 týdnů vývoje jich zničí několik set), merami a roztoči.

Také larvy dlouhososek, podobnýcfh vosičkám, zlikvidují za svůj dvoutýdenní vývoj 600-700 mšic.

Lumci hubí housenky květilky zelné, pochmurnatky mrkvové a květilky cibulové.

Mezi užitečný hmyz řadíme v zahradách i loupeživé střevlíky – velký černý střevlík se živí hlavně hlemýždi, ostatními červy a vajíčky hmyzu (květilky zelné).

Škvoři požírají mšice

Škvoři nejsou člověku nijak nebezpeční, jen si rádi pochutnají na křehké zeleni – poupatech a mladých lístcích. V noci se vydávají na lov listových mšic.Právě tím prospívají okrasné a užitkové zahradě. Můžeme je i cíleně přenášet k napadeným rostlinám.

• Škvory lze je lákat do květináčků vyplněných dřevitou vlnou, zavěšených nejlépe v korunách ovocných stromů dnem vzhůru a dotýkajících se okrajem hlavních větví. Po několika dnech květináče plné škvorů přestěhujeme k růžím, do zeleninové zahrady, na balkony – všude tam, kde nás trápí mšice.

V borce se skutečně mohou skrývat někteří škůdci. K nejzávažnějším patří např. obaleč jablečný, obaleč jabloňový, květopasi, mery, vlnatka krvavá, podkopníčci, někteří hálčivci, vlnovníci a některé druhy zobonosek.

Skrývají se tam však i tvorové z našeho pohledu užiteční: slunéčka, zlatoočky, dlouhošíjky, dravé ploštice, draví roztoči (především velmi užitečný a i uměle chovaný a prodávaný Typhlodromus pyri), někteří pavouci i stonožky.

V borce často přezimují i užitečné zlatoočky; foto Jaroslav Rod

S mnohými obyvateli borky stromů si v zimním období poradí sýkorky a další ptáci.

Takže otázka, zda oškrabávat borku či ne, je doslova hamletovská a každý si na ní musí odpovědět sám.