Luhovnice

Možná trochu známější luhovnice pozdní (Leucanthemella serotina syn. Chrysanthemum serotinum) je sice doma na vlhkých či dokonce podmáčených místech a v lužních lesích, snese však i jiné podmínky. Tvoří vzpřímeně rostoucí stonky a obvykle dorůstá výšky 120–170 cm.

• Nápadné jsou zejména velké, bílé, kopretinám podobné květy, které se objevují obvykle až koncem září či počátkem října.

Dobře roste v polostínu i na plném slunci. Vyžaduje ovšem dostatek vláhy, resp. nevysychavou půdu. Na vhodném stanovišti vydrží bez problémů deset i více let.

V nabídkách trvalkových školek bývá občas kultivar Herbstfreude.

Lze ji kombinovat s vyššími trvalkami podobných nároků. Dobře se hodí i mezi vyšší okrasné trávy (Miscanthus, Panicum virgatum).

Množí se snadno jarním dělením trsů nebo zakořeňováním rašících výhonů.

Zavinutka

Druh Monarda bradburiana roste v přírodě v oblasti jihovýchodu Spojených států. Mezi hlavní přednosti této zavinutky patří nižší vzrůst (40–70 cm), tmavě zelené listy s kovovým leskem a především výrazně zbarvené květy a listeny.

• Květy jsou růžové (v odstínech) s nápadným tmavým purpurovým tečkováním. Nakvétá počátkem léta. Kalichy a stonky jsou tmavě purpurové. Listeny pod květenstvím pak růžové, popř. rovněž purpurové.

Dobře se hodí na slunná a sušší stanoviště popřípadě i do míst v mírném polostínu. Vyhovují jí propustné hlinité půdy, ale relativně dobře snáší i půdy těžší s vyšším podílem jílovitých částic.

Šišák

Původem severoamerický je rovněž zajímavý druh šišák šedý (Scutellaria incana). Dorůstá výšky 60–90 cm a nakvétá bohatě větveným květenstvím nesoucím asi 2–3 cm velké modrofialové (vzácněji i bílé) květy. Kvete v létě (obvykle červen až srpen).

Jde o trsnatě rostoucí vzpřímenou rostlinu. Trsy obvykle tvoří jen několik stonků. Nevytváří tedy příliš zapojené porosty a hodí se spíše do kombinovaných výsadeb s jinými druhy podobných nároků a velikosti.

Velmi dobře snáší i sušší stanoviště na plném slunci či mírném polostínu. Na půdní podmínky není šišák nikterak náročný. Množí se výsevem, popř. i řízkováním či omezeně dělením trsů.

Sadec

Naopak vlhčí půdy vyhovují sadci Eupatorium coelestinum. Jde o vytrvalou rostlinu, rostoucí v přírodě na východě Severní Ameriky. Vyskytuje se zejména na vlhčích místech a v těžších, humusem bohatých půdách. Zimní měsíce přežívá v podobě podzemních oddenků, jimiž se poměrně rychle na stanovišti rozrůstá.

Dobře se mu daří na plném slunci nebo v lehkém polostínu na výživnějších a nevysychavých půdách. Raší poměrně pozdě a již v prvním roce po výsadbě dokáže zcela pokrýt vysazenou plochu. Dorůstá výšky 80–100 cm.

• Nakvétá modrofialově, občas i bíle až během podzimních měsíců, obvykle koncem září a v říjnu.

Boltónie

Z východu Spojených států pochází i boltónie (Boltonia asteroides). Roste na vlhčích prériích a loukách a na březích vodních toků. Bez problémů poroste s většinou vyšších trvalek a trav pozdního léta. Svým vzhledem trochu připomíná rod Aster, což se odráží v anglickém pojmenování false aster, tedy něco jako nepravá astra.

• Rostlina vyniká bílými úbory (u některých forem či odrůd jsou úbory i světle růžové nebo namodralé) a světle šedozeleným zbarvením listů.

Dorůstá 100–150 cm výšky (podle stanovištních podmínek).  Nakvétá během září. Snáší i těžší půdy s vyšším podílem jílovitých částic. Množí se snadno jarním dělením trsů.

Třapatka

Americkým druhem je i třapatka trojlaločná (Rudbeckia triloba). Množství drobnějších, jasně žlutých květenství s tmavým středem se objevuje od konce léta až do poloviny října. Jde o druh dvouletý, resp. krátkověký — po odkvětu rostlina odumírá a je potřeba ji nechat na stanovišti přeset nebo si nové rostliny vypěstovat ze sklizených semen.

Třapatka trojlaločná (Rudbeckia triloba)

Výhodou třapatky je, že v trvalkových výsadbách dokáže kolonizovat volná místa a omezuje tak rozvoj plevelných druhů.

• V novějším sortimentu je pak odrůda Prairie Glow. Jde o kultivar se žlutooranžovými až čistě oranžovými květy, kdy se odstín oranžové barvy mění s tím, jak květy stárnou.

Hvězdnice

Z východní Asie si do tuzemských zahrad hledá cestu hvězdnice nestařcovitá (Aster ageratoides). Jde o poměrně bujně rostoucí hvězdnici s poloplazivými podzemními oddenky , která časem vytvoří husté porosty.

• Nakvétá koncem léta bíle či světle až tmavě fialovými květy. Hodí se na slunná i polostinná až stinná stanoviště s nevysychavou půdou.

Významnou výhodou je to, že jako málokterá jiná hvězdnice velmi dobře snáší stinná místa. Výška odrůd je 20–80 (100) cm. V kultuře je dostupných několik odrůd s různými barvami květů a velikostí rostlin (např. Adustus Nanus dorůstá jen 20 cm, Harry Schmidt či Ezo Murasaki kvetou fialovými květy).

Na jaře se snadno množí dělením trsů nebo zakořeňováním oddělků.

Drobnozel

Aromatickým druhem původem se Středozemí je drobnozel douškolistý (Micromeria thymifolia). V přírodě roste na slunných stráních a kamenitých svazích. Jde o polokeř s dřevnatější bází dorůstající 20–60 cm. Nať silně voní po mátě.

• Nakvétá počátkem léta bílými, popř. nafialovělými květy.

Velmi dobře snáší sušší stanoviště a hodí se např. pro přírodně pojaté záhony bylin a suchomilných, nízkých trav (např. Festuca). Na vhodném stanovišti se dokáže sám přesévat a udržovat. Ve Středozemí se používá jako léčivá rostlina i jako koření.

Foto autor