Klanopraška čínská (Schizandra chinensis), též schisandra, patří do čeledi Schizandraceae (klanopraškovité), která zahrnuje asi 14 druhů.

Tato vytrvalá, opadavá, dřevitá liána s ovíjivou, pravotočivou lodyhou je 6–12 m dlouhá. Pochází ze subtropické oblasti Dálného východu, severní Číny a Koreji, kde roste ve smíšených lesích v nadmořské výšce od 200 do 1500 m n. m. V současnosti se pěstuje i v řadě jiných zemí Evropu nevyjímaje.

Účinky klanoprašky jsou známy již od 5. století, ale další písemné údaje se objevují ve farmakopisech až koncem 16. stol.

Nejdůležitější účinné látky klanoprašky jsou specifické lignany – schizandrin A, B, C, který je zejména v plodech a v semenech, další významné látky jako seskviterpeny, esenciální oleje, flavonoidy, organické kyseliny, fytosteroly, sacharidy, pektiny a antioxidační vitaminy C a E, minerály a stopové prvky. Všechny části rostliny obsahují tyto účinné látky.

Tento druh je v čínské medicíně také nazýván plodem pěti chutí, tedy kyselé, hořké, slané, sladké a pálivé

Klanopraška působí příznivě při jaterních poruchách, ledvinových potížích, ovlivňuje činnost srdce a dýchání, ovlivňuje nervovou soustavu kdy zmírňuje úzkostné stavy, posiluje imunitní systém i systém žláz s vnitřní sekrecí a posiluje reflexy, pracovní výkonnost i duševní činnost. Používá se i při zánětlivých stavech při nachlazení, léčbě sezonních alergií a při celkové tělesné zesláblosti. Zvyšuje ostrost vidění a omezuje únavu očí.

Krátkodobé užívání klanoprašky snižuje a mírní únavu a vyčerpanost.

Drogou klanoprašky, potravinářsky a léčebně, jsou zejména plody, které mají červenou nebo červenooranžovou barvu, sladkou slupkou, kyselou dužninou a nahořklá semena. Dále se využívají listy, květy a výhonky lián, ze kterých můžeme připravit čaje, odvary, marmelády, kompoty či domácí víno.

Plody jsou vhodné na zpracování např. do marmelád

Klanoprašku není dobré používat při vysokém krevním tlaku a poruchách srdeční činnosti! Užívání je vždy vhodné konzultovat s lékařem.

Co je třeba k pěstování?

Ke svému růstu potřebuje dostatek místa a oporu nejméně 2–3 m vysokou, aby byl zajištěn přirozený růst a vývoj. Při výsadbě využíváme místa, kde jsou chráněny kořeny z jižní strany, což oceníme zejména na jaře a to proto, aby nedocházelo k časnému rašení rostliny a následnému poškození výhonů a květů pozdními jarními mrazíky.

Plody rostou podobně jako u rybízu

V našich klimatických podmínkách kvete od poloviny května, a to tak, že se nejdříve otevírají květy samčí a za 2–3 dny květy samičí. Kvetení trvá asi 14 dnů. Samotná délka vegetační doby je kolem 180 dnů.

Květy jsou krémově bílé až narůžovělé. Plody rostou v malých hroznech podobně jako rybíz.

Rostliny nevysazujeme v místech, kde se nachází vysoká hladina podzemní vody. Jakmile kořeny prorostou do této části, rostlina za krátkou dobu vadne, až posléze uhyne. Vyžaduje lehčí až středně těžkou propustnou slabě kyselou zeminu s dostatkem živin, zejména P a K. V době plné vegetace snáší dostatek vláhy.

Je to rostlina mrazuvzdorná a snáší mrazy až do -30 °C.

Bílé až narůžovělé květy kalosprašky kvetou okolo 14 dní

Klanopraška se množí generativně i vegetativně

V praxi se rozmnožuje generativně i vegetativně. Vegetativní způsob množení je výhodnější a rychlejší. Nejčastější způsob je množení pomocí kořenových výběžků na podzim nebo brzy na jaře. Další způsoby jsou pomocí letních polodřevitých řízků na 2–3 očka založené do vlhké půdy pařeniště nebo hřížením, kdy se na jaře přihrnou mladé výhony do půdy, které do podzimu zakoření. Během 3–4 let rostliny plodí.

V průběhu vegetace se provádí formování rostliny, neboť přílišné zahuštění rostliny snižuje výnosy. Vlastní řez se provádí na podzim nebo brzy na jaře, ještě před rašením.

Sušení

Plody se sklízejí při úplném dozrání a suší se v tenkých vrstvách buď na vzduchu v zastíněném, teplém dobře větratelném místě, nebo v sušárně či sušičce na ovoce při teplotě do 60 °C. Usušené bobule jsou svraštělé a mají tmavočervenou barvu. Skladujeme je v suchém, chladném místě nebo v chladničce.

Plody jsou vhodné k sušení

Mladé výhonky a listy sbíráme během vegetace v létě a sušíme na zastíněném suchém a teplém místě, nebo v sušárně do 40 °C. Drogu skladujeme v chladné, suché a tmavé místnosti v papírových sáčcích a spotřebujeme ji nejpozději do příští sklizně.

Foto autor a Shutterstock