Kdo to zná? Zima někdy přijde bez ohlášení a zaskočí nás, protože na zahradě zůstaly třeba odkvetlé letničky nebo trvalky a keře bez úprav.
Cílem rychlení dřevin je, aby vykvetly v době svého vegetačního klidu. Dříve se používala metoda např. namáčení koruny do vody či teplá pára.
Jedna z nejčastějších otázek je: „Jak mám ty keře stříhat?“. Těžko říct, kde se vzala domněnka, že je nutno je stále stříhat či řezat.
Pojďme se s trochou nadsázky zmínit o několika prvcích a postupech, které je lépe při zakládání zahrady vynechat.
Je samozřejmé, že pečujeme o ovocné stromy a keře, které mají úrodu teprve přinést. Běžná by ale měla být i péče o rostliny po sklizni.
Co člověk, to názor. Zahradu chce každý z nás k jinému účelu. Jak si ji naplánovat a co by na ní nemělo chybět, aby nás bavila?
Když jsem v srpnu 1963 nastoupil do Průhonic, brzy jsem od pana Stržínka vyškemral sazeničku vilínu. Čekala mě tam i další setkání s vilíny.
Pojmenování vrbina nese rozsáhlá skupina vytrvalých bylin, které jsou rozšířeny hlavně v mírném a subtropickém pásu severní polokoule.
Mohla by být zahrada navržena a zrealizována tak, aby starost o ni byla co možná nejmenší? Ptají se často klienti zahradních architektů.
Když tuto rostlinu viděli poprvé návštěvníci výstav sukulentů, nazvali ji živý deštník. Pryšec se jmenuje Euphorbia bongolavensis.
Ač se to díky mlhám a občasnému mrholení nezdá, v říjnu může být poměrně sucho. Vláha v půdě se po horkém létě obnovuje jen pomalu. S tím musíme počítat při výsadbě nových rostlin, které důkladně zaléváme.
