Klasické metody, kdy byla hlíva ústřičná pěstovaná na špalcích listnatých stromů, se po desetiletí zdály neměnné. Měly však tři hlavní úskalí.
Jednoduché, efektivní a nenáročné pěstování hlívy na slámě nás baví. A ještě k tomu jde o celoroční způsob pěstování.
Dřevokazné houby pěstované na dřevě jsou nejpřirozenějším způsobem, jak na vlastní zahradě získat plodnice ke kuchyňské úpravě.
První pokusy s pěstováním hlívy se konaly v 60. letech minulého století v Maďarsku. Nejdříve byla hlíva pěstována na topolových špalcích a pařezech.
Některé z dřevokazných hub vynikají chuťovými vlastnostmi nebo léčivými účinky a také se dají pěstovat. Pokud jsou takto využívány, získávají i pěstitelský přívlastek: dřevní houby.
Pěstované houby jsou v Česku zatím nedoceněnou potravinou, přestože lidskému organismu prospívají.
V současnosti lze pěstovat v domácích podmínkách více druhů hub. Přibývají i varianty pěstebních substrátů, které se v srpnu očkují houbovým myceliem.
Poslední měsíc roku, necelých 50 hodin průměrného slunečního svitu čili asi 2 % celoročního úhrnu, teplota půdy směřuje pod nulu. Ale také slunovrat, Vánoce, někdy i na sněhu.
